blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (16 | 50%)
Vlkodlaci (6 | 19%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (9 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)
Autorka: Daidilik
Ahoj lidičky, tak je tu nová kapitola a jak sem slíbila tak i trocha akce a v příští kapitole budeme tancovat, bude ples. Ale to více až v další kapitole. Takže se těžte, pojede to z kopce 


Ty tři dny utekli rychle a ke konci se mi to i zalíbilo. Elizabeth zastavila před hlavními vraty do zámku. U těch už přešlapovali Richard s Viktorem, ale kde je Teodor? Oba dva obejmou své drahocenné družky. Viktor se na mě podívá a přejde ke mně.
„Dito, Teodor se vrátí až večer a máme ti pomoct s nákupem“ By mě zajímalo, jak vědí, že jsme nakupovaly? To už ke mně míří služebnictvo a odnáší tašky do zámku.
„Kde je“ Zeptám se na rovinu, moc dobře ví, o kom mluvím.
„Šel si něco vyřídit a teď pojď na oběd“ Dopoví Viktor a rozejde se do zámku. Poslušně je následuju. Zajímalo by mě, co si šel zařizovat, je to nutné?

K obědu je pečená kachna, která je vážně skvělá a co budu dělat po obědě? To se vyřešilo poměrně rychle. Potkala jsem Artura a Richarda. Tím myslím, toho Richarda od nás z hradu a ne od Elisy. Po pár metrech se přidá i Leon s Dominikem.
„Kam mě to vedete?“ Dva jdou, přede mou a dva za mnou. Člověk by mohl říct, že sem zas vězen, protože Richard, který jde s Arturem za mnou, mě drží za loket a vede mě. Na konci chodby se vynoří Erik.
„Tak kde jste, už na vás čekám“ Rozhodí rukama a rychlím krokem míří k nám. Podívá se na mě „Doufám, že půjdeš s námi, jináč.............“ Rozpovídá se Erik.
„Vypadám jako člověk co má, teď na vybranou“ Ušklíbnu se. Hned po obědě mě na chodbě do pokoje podle přepadli. Richard s Arturem a to myslím vážně. Normálně se na mě vrhli. V zápalu boje jsem se chtěla bránit, ale byli rychlejší a během zlomku vteřiny sem byla břichem rozpláclá na podlaze. Plácala jsem se jako ryba na suchu, ale bylo mi to k ničemu. Se smíchem mě zvedali na nohy a povídali, že jdu s nimi. Jediné co na to mohu říct je, že se cítím jako vězen. Ještě tu chybí kovové pouta a bylo by to dokonalé.
„Koukám, že máš dobrou náladu. Pohledem přešel z mého obličeje na Richarda, ostře přikývl.
„Máš to?“ Pro tentokrát se zeptá Erika Dominik.
„Jasně, že jo“ Odpoví okamžitě, tohle se mi už vůbec nelíbí. Neříkám, že by se mi to předtím líbilo, ale teď už vůbec ne.
„Tak na co čekáš“ Najednou Erik vytáhl z kapsy černý hadřík. Když ho rozevřel, tak to není hadřík, ale černý pytel. Začal se s tím ke mně nebezpečně přibližovat.
„Zapomeň!“ Vykřiknu. Tak to tedy ne. Odkopnu od sebe Richarda, který sebou praskne o zeď a padl na zem. Zapřel se dlaněmi o podlahu a zvedl hlavu.
„Na ní.“Rozkázal, zbylí čtyři se na mě vrhnou, už zas. Nemám ani sebemenší šanci a už sem zas rozpláclá na zemi. Připláclou mě drží hned několik párů rukou a jeden z nich mi svazuje ruce k sobě za zady. To už mě zas zvedají na nohy. Richard rychlí, ale ne opatrným krokem míří ke mně a v ruce už svírá rozevřený pitel, který mají v plánu mi nasadit na hlavu. K jeho neopatrnosti bylo snadné ho nakopnout do břicha. Oběť ode mě podlétne a zas se rozplácne o zeď, promiň. To už o něj stojí Leon a přijímá od něj pytel, to sou zrádcové a všichni. Ti dva co mě drží každý z jedné strany, mají se mnou taktéž problémy. Jen tak, tak mě drží na jednom místě, protože furt někam kopu anebo zase pro změnu ze sebou házím do všech směrů. Leon se najednou objevil za námi, jak jen se tam dostal. Až po chvíli mi docvakne, že se mi přiznal, že se umí teleportovat z místa na místo. Ze zadu mi na hlavu přetáhne ten pitel, zrádce jeden. Je tu taková tma........prostě jako v pytli a to myslím doslovně. Ti dva co mě ze stran drželi, mi protáhli ramena pod podpaždím a kamsi mě táhnou po zadu. Ze začátku se snažím nějak vymanit, ale sou silní a mně to ke všemu klouže, takže je to na nic a nechám se jen táhnout. Po několika zatáčkách následují dolů schody. Vzduch jak klesám, je vlhčí a studenější. Začíná mi být zima a taky mám strach. Co to má znamenat. Pořád si opakuju tuhle otázku. Najednou se zastavíme a zaslechnu, jak někdo otevírá dveří.
„Kdybych věděla, že mě vedete do takové studené zatuchliny, tak bych si vzala alespoň tu mikinu“ To mě posadili na židli. Vypadá to jako by mě chtěli snad vyslýchat. Nastalo hrobové ticho. Proč tu sem? Neví o tom, že bych něco provedla. Z protější strany zaslechnu nové kroky. Někdo je tu navíc. Ty kroky sou pomalé, ale jistě míří ke mně. Už je téměř u mě a obchází mě. Za zady se zastaví a chvílí na to mi stáhne z hlavy ten pytel, který přistane hned na stole. Jak sem čekala, je to zatuchlina. Asi je to podzemí, protože zdi sou tu holé a kamene a tak trochu mi to nahání strach. Ten někdo za mnou se dá zas do pohybu a zastaví těsně přede mnou. První co vidím, sou černé panské boty. Ze kterých jedu pohledem nahoru a zastavím se až na obličeji.
„Co to má znamenat?“ Vyjedu po tom co je přede mnou. Jak mě to mohlo nenapadnout, že v tom bude mít prsty Teodor. Zamračím se i on se tváří vážně. Nechápu, o co tu jde a docela z toho mám nervy v kýblu. Pohlédne kamsi za mě a kývne. Co mají s tím kýváním. Zamyslím se.
„Co máte s tím kýváním!“ Vyštěknu na něj. Někdo ke mně ze zadu přistoupí a jedním tahem nože přeřízne mé provazové pouto. Podívám se na rameno na usmívajícího Artura a pak na kluky podél zdi, nikdo jiný tu není. Všichni sou v pohodě, až na Richarda, který si svírá břicho. Hned mi dojde, že to byl hlavně on, koho jsem skopala.
„Dito“ Navrátím pohled na Teodora, který přistoupím o krok blíže. Rychle se zvednu a divám se mu do očí. Levou ruku uchopíme pravou a dlaní vzhůru mi jí zvedne. Pravou zajede do kapsy a vytáhne černou krabičku, kterou mi vloží do dlaně. Že to není to, co si myslím. Pomalu jí otevírám a v ní se zaleskne stříbrný prsten. Pokleknul si na jedno koleno, ani na malí okamžik neuhnul pohledem ze mě.
„Bože můj“ Řeknu užasle.
„Vezmeš si mě?“ Podívám se mu do tváře. Z šoku ani nepromluvím, jen tu tak stojím s pusou dokořán a dívám se na něj „Dito?“ šeptne nervózně a dál čeká na mou reakci.
„Já…..Já…..To si myslím, že když po mě skočí oni a dovlečou mě sem s pytlem na hlavě a s mými nervy v kýbly, že ti hned řeknu ano!“ Mračím se na něj jak čert. Posmutní a smutně svějí hlavu.
„Já jen“ Z hlasu je slyšet smutek.
„To víš, že ti řeknu ano, ale příště…….“ Hned ho přejde smutek a vystřídá to nesmírná radost, za to já se pousměji nebezpečně. On si toho mého úsměvu všimne, když ho převalím na záda a dlaněmi se zapřu o jeho hrudník a namáčknu ho na studenou kamennou zem.
„Tak mi už půjdeme, nebudeme vás rušit“ Šmarja oni tu ještě sou. Cuknutím se ohlédnu za sebe ke stěně, u které stojí vyřádkovaní mí únosci a šulí se od ucha k uchu.
„Jasně a díky“ Hejkne přidušeně pode mnou Teodor. Dveře se za nimi zabouchnou a já opět stočím pohled pod sebe a zarazím se nad jeho výrazem ve tváři.
„Tři dny jsem abstinoval a mám chutě, a ty mě tu takhle akorát dráždíš………. To chceš, abych byl zlý“ Opravdu jsem se snažila mu zabránit, aby se nade mě dostal, ale jen opravdu. Dostal se nade mě tak lehce a jasně mi naznačil, že v tuto chvíli je šéfem on „Copak se stalo, že máš šaty?“ Ušklíbne se ještě více. „Mimochodem ti strašně sluší“ Provokativně se usměje.
„Přinutila mě tvoje matka a sestra“ vyhrknu ze sebe. Ošiju se chladem, který do mě prostupuje z kamenné země do zad. Asi to vycítil a Zvednul se i se mnou v náručí a posadil mě na stolek. Najednou se začne rozhlížet kolem sebe.
„Co hledáš?“ Usměju se.
„Tu krabičku s prstenem“ Odstoupí ode mě. V tichosti se žulím nad tím jak se tady plazí po čtyřech. Po chvíli to už neudržím a párkrát se hlasitěji uchechtnu, čehož si samozřejmě všimne. Zvedl hlavu a s povytaženým obočím se na mě zadíval.
„Ty víš kde je?“ Zapře se dlaněmi kolem mě o stůl. Souhlasně přikývnu „Řekneš mi to?“ Zakroutím hlavou „Ne?“ Odpoví v otázce, nebezpečně se usměje a přiblíží se k mému uchu. Čekám, že mě chce do něj kousnout a proto sem připravená ucuknout, ale neudělal to. Namísto toho „Máš jí u sebe viď“ Pro tentokrát se rozesměju já a dám mu signál, že jí mám a nedám. Začneme se na sebe oba žulit. Sjede mě celou pohledem. „Tak kde by mohla být?“ začne mi bloudit po těle a rukama zastaví na prsou.
„Tady opravdu není“ Upozorním ho, když se soustředí jen na tuhle věc, chlapy. Zamračí se, štve ho, že to nemůže najít.
„Chceš říct, kde je“
„Ne!“ Odpoví a zas prochází místnost a hypnotizuje zem. Jak koukám tak je hodně soutěživý, že ho to baví. „Tak kde je?“ Prohlásí už po pěti minutách, to ho hodně rychle přešlo. S úsměvem zvednu levou ruku, kterou jsem do teďka měla sevřenou a před ním jí rozevřu. Překvapivě v ní se nacházela ta krabička na prstýnek. Na čele mu naběhla žilka a to kvůli tomu že se nechal napálit.
„Nechal sem se schválně napálit, víš“ Hned se brní, to tak.
„To říkej těm holubům na střeše“ jdu ke dveřím, nějak se mi tu nelíbí. Je tu zima a i vlhko „Si roztomilí, když lžeš“ Dodám, ale to sem neměla, protože se nemohu ani hnout. Teodor stojí za mnou a pevně mě objímá.
„Roztomilí, cože?“ Zašeptá mi posměšně do ucha. Dotlačuje mě ke dveřím. Když už jsem za zavřenýma dveřmi tak mě pustí, ale i tak mě drží jednou rukou kolem pasu.
„Kam teď jdeme?“ Zajímá mě.
„Potřebuju s něčím pomoct“
„Nemá to něco společného s tím plesem?“ Povytáhnu pravé obočí.
„Jo….. Kdo ti to vykecal?“
„Tvoje matka s tvou sestrou“
„Že mě to nepřekvapuje“ vystupujeme schody. Tomu se říká zatuchlá díra, hlavně že z ní budeme venku.
30.11.2013 16:32:36
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one