blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

8. Kapitola: Zvláštní rozhovor.

Autorka: Daidilik
Začnu se kolem sebe rozhlížet, co bych tu asi mohla dělat, krom lenošení v posteli. Ležet se mi ještě nechce, na to budu mít zbytek tohohle dne a to i noci, ale jestli si myslí hošánek že budu spát v jeho posteli a to s NÍM, tak to je na omylu, jedině mu vlezu do postele, když on v ní nebude a tak to i bude. Přesunu se k velkému masivnímu křeslu, kde sem poprvé uviděla Teodora sedět a co teď, to určitě neuhodnete, si do toho sednu. Dojdu k němu, ještě zvažuji jestli je to dobrý si do něho sednou, ale zas toho bych litovala, že sem si do toho měkoučkého křesla nesedla. Sednu si do něj. No ne, to je tak měkký. To se mi libý, asi až se vrátí tak ho sem nepustím. Zadívám se do krbu před sebou, ve kterém plápolá oheň. Najednou ten oheň nabere tmavší barvu. Chytnu se za opěradlo a nakloním se k tomu ohni, ale ne zas tak aby mi hořeli vlasy. V tom ohni se začala ztvárňovat hlava a později i rysy, které připomínali kluka o něco málo staršího jak já. Zaujatě si mě prohlíží, když najednou nabral ještě tmavší barvu, a vystřelil po mě jako by mě chtěl kousnout. Rychle se odtáhnu a co nejvíc se namáčknu do křesla. Začalo se to smát na celé kolo.

"No maličká ty si mě dostala, neříkej mi že se mě až tak bojíš" smál se mi.

"Já…..Já se tě nebojím, jen sem se tě lekla" vyštěknu na něj.

"Vážně…….BAF" vyjeknu.

"Nestraš jí!!" ozvalo se těsně vedle mě, v ten moment ještě větší šok.
"AAAAAA" zaječím. Začnu očima splašeně těkat mezi tou ohnivou hlavou a Teodorem. Oba dva se při mém výrazu tlemý.

"No dovol, vždyt si jí taky vylekal" rozvíří se ta hlava do ještě většího plamene. Zase se namáčknu do toho křesla, ne kvůli tomu ohni, ale kvůli tomu že ti dva na sebe začali tak štěkat. Jen čekám kdy jeden z nich pořádně nevybuchne.

"Ale ty více" Teodor si založí na prsou ruce a tváří se jak praví King.

"Ne,ne to ty"kroutí hlavou ten oheň.

"To že tady sedí takhle vystrašená, za to můžeš ty" zavrčel Teodor, kterému už jiskřili z očí blesky.

"No tak jo, ale maličko. Jdu ti vzkázat že za dva dny přijedu a to i se s vím mistrem, to aby ses nevztekal že si zas nebyl informován o našem příjezdu, jo a kdo je ta kočka" šibalsky se na něj usměje a sjede mě chtivým pohledem.

"Nech si zajít chuť a proč sem zase jedete, jako by nestačilo že sem jezdíte několikrát do roka"

"Je na tobě zas vidět že se na nás zas ohromě těšíš" zubí se na Teodora ta hlava.

"Hmm to si uhodl, jak tu dlouho budete, bude bohatě stačit když se stavíte jen na čaj"

"Nedělej si z toho srandu, budeme tu celí týden" vyprskne vztekle.

"AAAAA, COŽE" Teodor šel do kolen a držel si oběma rukama hlavu. Při tom se snažil vydýchat první šok. Při tom dělal takový divný zvuk, jako by mu něco uvízlo v krku což mělo za následek že nejen já, ale i ta hlava na něj zkoumavě hleděla. Po deseti minutách ten šok konečně vydýchal.

"Konečně si se uklidnil" rýpne si do něj

"Vždyť sem klidnej"

"Teď jo, ale předtím…….mistr mě zas vola, tak musím pa kočičko……... Jak se vlastně jmenuješ"podíval se na mě.

"Taky už bylo na čase a teď padej" zahřmí Teodor.

"Taky že jdu, jak se teda jmenuješ" mrkl na mě.

"Rrrrrrrrr" začal na něj nebezpečně vrčet, stiskl ruku do pěsti a máchl do té hlavy, která se rozplynula.Viditelně si oddychl. Podívá se na mě a tváří se jako by nad něčím přemýšlel. Najednou zbystřil a rozešel se ke stolu. Sjíždím ho nechápavým pohledem, jak jde k tomu stolu. Až když vezme do ruky ty předměty, tak se my zasvítí v hlavě. Knihy? Přinesl mi knihy, ale neviděla sem tam jen knihy, ale i čistý papír a něco zabalený v hadru, což nevím co opravdu je. Všechno to z toho stolu sebere a dojde ke mně. Všechno mi to vysype do klína, párkrát na to zamrkám a pak zmateně se podívám na Teodora.

"Je toho málo??" podivně se na mě podíval.

"Naopak je toho hodně, ale ne všechno čtu, ale tohle by mohlo být zajímavé" zvednu knížku s nadpisem. Romeo a Julie po upírsky. Ale sou tu i další pěkné knihy Démon k zulíbaní, Ďáblova dcera, Poslední svého druhu. A další knihy. Moje zvědavost se přesune k té věci co je zabalená v tom hadru."Co to je" vezmu to do ruky. Je to překvapivě lehký.

"Tak se podívej" pobídne mě. Netrpělivě jako malá holka to rozbalím. Jen co to rozbalím tak na mě vykouknou tužky, guma a pár pastelek.

"Počkej kde si zjistil, že rada kreslím" zeptám se ho zvědavě, o tom že rada kreslím vědí jen zasvěcení a to je rodina, přesněji jen rodiče a ještě par lovců.

"Jen mě to napadlo, že možná rada kreslíš" potulně se na mě usmál "Už je na čase, tak večer" odešel.

Takže do čeho bych se asi teď hned pustila. Rozhodnu se pro tu Romeo a Julie po upírsky. S knihou si sednu do křesla a začnu si číst. Sice sem četla Romeo a Julii od Shakespeare. Hned na začátku sem poznala že to bude daleko akčnější a možná to bude i krvák, ale jak to vypadá, i dokonce ta romantika. Taky děj je trošku víc jiný, protože obě hlavní postavy nejsou lidi, ale upíři. To bylo tak napínaví že sem v půlce knihy si hodila šlofíka.

***Z pohledu Teodora***

Zase schůze, jak já je nemám rád, pořád se něco řeší a když konečně vytáhnu pěkný nápad tak se začnou štěkat. Že to není dobrý, ale podle nich není NIC co vymyslím já dobry. Nejradši bych je všechny vykopal ať si jdou těma svýma chytrýma kecema krmit někoho jiného. Z téhle schůze si toho bohužel moc nepamatuji, pač sem usnul a probudil mě až Lucas, že moc chrápu nahlas. Lucase tam mám, protože bych se z těch dědku málem několikrát zbláznil a nebo bych jim utrhl hlavy a nebojte, to se už stalo. Když mě opravdu hodně jeden dědek nasral, když posílal moje skvělé nápady někam doprdele, tak sem se už vzteky neudržel a skočil sem po něm a během sekundy už neměl hlavu na svém místě. Od té doby si všichni dávají pozor na hubu, aby mě příliš nenasraly.

Konečně i tahle schůze skončila, a teď pro dnešek mám volno, takže bych se mohl jít natáhnout a dospat to co sem nedospal při té schůzi.

Za par minut dorazím do svého pokoje, teď si právě vzpomenu na to že tam je Dita, možná právě bude spát, protože je docela už pozdě. Opatrně abych neudělal žádný zvuk vlezu do pokoje. Rozhlídnu se po pokoji, ale nikde jí nevidím. Pohled mi zaujme rozevřená kniha ležící na zemi vedle křesla. Dojdu k ní a zvednu jí ze země, byla rozevřena v půlce. Podívám se do křesla kde spí Dita. Párkrát ji lusknu před očima jestli skutečně spí, spala. Opatrně jí podeberu a přenesu jí v náruči k postely, na kterou jí položím. Přikriju jí dekou, pač jí většinou ani nepotřebou, a když mi bude zima tak ji si od ní prostě vezmu, nebo to lepší přifařím se k ní pod deku a druhý den uvidím jak bude vyvádět. Nad tou myšlenkou se musím pousmát. Lehnu si vedle ní na bok čelem k ní na necelí metr. Chvíli pozoruju jak poklidně oddechuje. Pak se přetočím na záda a dívám se na strop. Přemýšlím co udělám až přijede, bratranec se svým mistrem. Zase bude po klidu a nejhorší je na tom že budu muset nějak držet Ditu od jeho mistra, pač je to strašný děvkař a ochlasta. Takže v první řadě, budu je držet od Dity a v ty druhý musím doufat že tu máme dostatek chlastu, aby tu zas neřval jako posledně. Jen by mě zajímalo, jak to mají doma. Mají asi plný sklep vina, jak to vypadá.

Už sem pomalu usínal, když mi něco přistalo na obličeji a musím podotknout, že to nepřistalo jemně, ale že to bolelo. Trhnutím otevřu oči a rychle si sednu. Chytnu se za postižené místo což byl právě nos. Nechápavým pohledem se podívám na Ditu, která spala. Najednou se s hyhňáním odkutálela a spadla z postele na zem. Po kolenouch se doplazím ke kraji postele a podívám se dolu na Ditu, která kupodivu dál spala. Najednou se nemotorně postavila a chvíli stala se zavřenýma očima.

"Dito???" lusknul sem ji před očima. Žádná na to reakce. Dokonce sem jí i chytil za ruku "Si náměsíčná?!?" neodpovídala. Najednou se rozešla po pokoji, chvíli se po něm procházela, ale pak si to namířila k oknu. Vytřeštím na ní oči když se ho snaží otevřít což by se jí taky povedlo, kdybych jí nechytl kolem ramen a neotočil jí zpátky a poslal k posteli. Pomocí kouzla sem uzamkl okno, tak aby nic nemohlo dovnitř a hlavně nic ven. Spokojeně si oddychnu když sem dodělal to kouzlo. Když v tom se za mnou zabouchli dveře. Rychle se otočím a projíždím celí pokoj. Ještě že vidím dobře ve tmě, protože bych tu vůbec nic neviděl. Ale i přes můj dobry noční zrak ji tu prostě nevidím. Doběhnu ke dveřím a hned nakouknu na chodbu. Právě zabočila za roh. Rozeběhnu se tím směrem. Doběhnu za roh a zas ona taky zašla za další. Ta holka je i aktivní večer, no to mě poser jestli tohle budu zažívat každý večer. Jen by mě zajímalo kam to asi má ve spaní namířeno, ach škoda že nevidím do jejich snu, třeba se ji právě něco podobného zdá. Rozhodnu se že jí zatím budu sledovat. Schody ji kupodivu nedělaly potíže sice ze začátku se na nich vymázla, ale jde dal. Pani ta holka má tak tvrdé spaní a nebo se ji něco moc pěkného zda. Po deseti minutách otevřela železné dveře a vešla dovnitř. Nechápu proč zrovna má namířeno do věznice, že by se jí tu zalíbilo, o tom silně pochybuju. Jde nebezpečně blízko u mříží a samozřejmě že to vězňům neušlo. Jeden ji chytil za ruku a přitáhl si jí hrubě ke mřížím, což jí konečně probudila. A druhý ji hned chytil kolem krku a zacpal pusu.

"AAAAA" ale to nestačilo aby s vím křikem nezbudila celé vězení, paráda takže teď tu ještě budou ke všemu žvanit i vězni. A taky že jo. Rychle přiskočím k těm vězňům co ji drželi a odtrhnu jí od nich, šoupnu jí za sebe tak že spadla na zem. Už se je chystám pomocí očí skoro k smrti umučit, když v tom uslyším jak zase křičí. Trhnutím se otočí. Ti parchanti jí zase drží a osahávají, tak to teda ne. Jestli jim dneska zůstane hlava na svém místě, tak budou mít obrovské štěstí. Zrovna toho co jí něco šeptal, vážně něco hnusného šeptal do ucha sem mu rychlým pěstím urazil hlavu. Ti ostatní ji ze strachu pustily a odplazily se na druhou stranu své klece. Teď se budou bát? Já jim teprve ukážu proč mít ze mě strach. Zvednu Ditu ze země a přitisknu jí k sobě, tohle vážně nemusí vidět, natož aby se mi podívala do očí a schytala by stejnou dávku jako oni, ani omylem. Oči mi naberou krvavou barvu, hned co se jejich oči střetnou s těma mýma se jejich osudy zpečetí, v mučivých křečích na zemi, pomocí mé síly jim nedovolím ani otevřít pusu aby mohli bolestí křičet, teď jen potichu kňourají, některý se už přestaly sebou cloumat. Ti už byly mrtví. Těch posledních pár nechám naživu, protože z tohohle budou mít následky až do konce života. Povolím sevření tak aby mohla ode mne odstoupit. Vystrašeně se rozhlídne. Ani se jí nedivím, mít takoví budíček a být vůči tomu bezmocný, taky bych byl vystrašený. Neměl sem ji tak daleko pouštět a nebo alespoň sem ne.

"Půjdeme odsaď" chytil sem ji kolem ramen a mlčky jsme se rozešli.

Společně dojdeme do pokoje, dovedu jí k posteli. lehne si na ní hned zabaví deku a zavrtá se do ní. Lehnu si na druhou stranu postele a nenápadně se k ní stále přibližuji, za par sekund se dostanu až k ní. A začnu hrát hru že mi je zima, že chci pod deku.

"Tak na to zapomeň, víc se obleč" zabručí když se snažím k ní dostat. Trencle mi bohatě stačí, do pyžama si nevlezu.

"Ale no tak"

"Ne"

"Alespoň maličko"

"Ne"

"Růžek"

"Ne"

"Tři prstíčky"

"Jo a pak celu ruka a nakonec celý, tak na to zapomeň" Chytrá holka pomyslím si.

"Ale já tady umrznu" zakňourám kňouravém hlasem. Najednou na mě přistane deka a krásně vyhřátá, to si nechám líbit. Ted zas mrzne ona. Narovnám si deku na sobě a přitáhnu si Ditu k sobě , která sebou začne zběsile házet. Ta se vážně nedá, alespoň bude sranda, teda doufám že nemá v plánu sebou házet, celou noc. Naštěstí jí to po deseti minutách omrzelo a zůstala v klidu ležet.

"Býváš často náměsíčná" zeptám se ji.

"Proč se ptáš"

"chci to vědět do předu, jestli tohle bude často jako dneska, dnes si měla štěstí že sem byl u tebe, takže se ti nic nestalo, ale příště….." nechám to schválně vyznít do ztracena. Přetočí se na záda a dívá se na strop.

"Někdy při úplňku, a to hlavně okolo půlnoci, dneska je úplněk,že"

"Jo a to i doma si byla náměsíčná?" nedalo se mě zeptat.

"Jo, ale rodiče si na to už zvykli a vždycky mě dovedou do postele, a pak prý sem v klidu"

"Počkat byla si náměsíčná i venku" vzpomněl sem si na dobrou jednu vzpomínku, jak jednu holčinu, asi tak před dvěma lety naháněly lovci venku. Zrovna šla naproti nám a za chůze spala se zavřenýma očima. Mě to přišlo docela komický jít v noci v noční košilce která ji děsně slušela a v pantoflích po městě, kde sou samí noční tvorové co mají rádi lidskou krev. Tenkrát sem šel s Lucasem a ještě s jedním upírem po městě. Ten upír si ji chtěl dát jako večeři, přece mu nebudu v tom bránit, tak už si pro ní šel, když v tom se ozvalo kvílení pneumatik a zpoza rohu k nám vyrazilo auto. Které zastavilo hned vedle ty holky. Otevřely se zádní dveře a i přední u spolujezdce. Z těch předních vyskočila děsně Rychlá ženská, která dostrkala tu holčinu k těm zadním dveří, kde ji popadl další par rukou a vtáhlo jí to dovnitř. Ta ženská rychle vlezla dopředu vedle řidiče. Řidič co byl chlap dupl na plyn a rychle odjeli pryč.

"Jo rodiče taky na to někdy zapomněly" a je to tady, takže to byla ona. Začal sem se tiše hyhňat.

"Čemu se směješ" nadzvedla jedno obočí.

"No dalo by se říct že jsme se dřív už potkaly" otevřela pusu.

"Jak to myslíš" vykoktala, temně sem se usmál, mám jí to hned říct a nebo ne? Zapřemýšlel sem.
02.11.2013 12:37:09
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one