blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

7. Kapitola: Cítím se jak hadrová panenka

Autorka: Daidilik
Začnu se probouzet, když mě něco začne šimrat po tváři. Po které přejedu rukou v domnění, že je to jen otravný hmyz, který odletí. Ale nestalo se tak, místo toho to zase začne šimrat. Převalím se na druhý bok a spokoje ně spínkám dál. Ted mě to začalo lechtat na krku. Schoulím se do klubíčka a hned na to zaslechnu hyhňání. Prudce se posadím a otevřu oči. Očima sjedu vytlemeného Teodora.

"Co je tady k smíchu?!?" zavrčím, zvedl ruku a mezi ukazováčkem a prostředníčkem měl bílé pírko.

"Si lechtivá?" řekl s úšklebkem.

"To víš že nejsem, jak tě to napadlo" pokřiveně se usměju. To víte že sem lechtivá a to dost.

"Opravdu?" přejede mi po krku pírkem, div že z toho nevyletím z kůže. Trošku se zkroutím a odkutálím se od něho. Teď si všimnu že neležím u toho stromu v lese u té mýtiny, ale nýbrž u stromu na louce u hradu.

"Mě se to ani nezdá" přiblížil se i s tím pírkem zas ke mně. Začnu se od něho odsunovat. Přetočím se na břicho a zvednu se na nohy. Otočím se čelem k Teodorovy, který už taky stojí tváří ke mně. Začnu před ním couvat, když ke mně vykročí. Zarazím se když mi náhle zmizí před očima. Rozhlížím se kolem sebe, kde je?

"Hele s tímhle jdi někam!........Tohle není fér" zaječím.

"Co není fér" ucítím závan větru za sebou. Cuknu sebou a pomalu se otočím. Těsně za mnou stojí, hned od něho odskočím, ale ne moc daleko, protože mě chytil a začne si mě přitahovat.

"Přesně tohle" Vykopnu proti němu a trefím se mu do slabin. Hned mě pustí a chytne si za svého malého, co je podstatně níž. Kopnu ještě pro jistotu jednou do něj, ale tentokrát do břicha. Skácel se k zemi jak pytel. Poprvé za den sem ho porazila, a nebo alespoň dostala na zem.

"Joooooo, porazila sem samotného velkého vládce" začnu jásat. Najednou mi takovou silou podkosí, pozor něčím podkosí nohy. Udělám několik přemetů ve vzduchu, než dopadnu na zem. chytnu se za bolavou nohu. Tohle vážně hodně bolelo.

"Dám ti radu, nikdy se předem neraduj z výhry" usměje se na mě.

"To si budu pamatovat" dodám přiškrceným hlasem. Natáhl ke mně ruku aby mě vytáhl na nohy. Samozřejmě že jí nepřijmu, přece to zvládnu ještě sama. Zvednu se, noha mě sice ještě bolí, ale dá se to. Hned na to vystřelím po něm pěstím. Já vím že si říkám, ale za tu nohu chci odvetu. K mé smůle ho netrefím. Kousek ode mně odskočí.

"Tebe to ještě nepřešlo" řekl laškovně, ale zároveň takovým tonem, po kterém se slabě ošiju. Něco má asi v plánu. Najednou se mi mihnul před očima. Začnu se kolem sebe rozhlížet, zahlídnu na každé straně kam se jen podívám spatřím rychlé, velmi rychle šmouhy, ale nejde to jedním směrem, ale běhá to více směry. Hraje si se mnou, asi si myslí že mě tím snad může zastrašit, nebo co. na zemi u stromu uvidím.......no to se mi snad jenom zdá. Sou to vrhací dýky. Rychle k němu doběhnu a už se je chystám sebrat když v tom mě srazí k zemi. Na zlomek sekundy ucítím na sobě jeho váhu a pak jen ležím rozpláclá na břiše. Podívám se na to místo kde by měli být ty oné dýky, ale nejsou tam. S vrčením se postavím na nohy a zady se opřu o kmen stromu. Najednou spatřím záblesk, a pak se těsně vedle mé hlavy zabodne jedna vrhací dýka. Leknutím nadskočím a vyjeknu. V další moment se z druhé strany hlavy zabodne další dýka. vyjeknu podruhé a podívám se před sebe. Deset metrů ode mně stojí Teodor s dlaněmi v ve výšce ramen. U jeho rukou doslova ve vzduchu stojí na místě ty dýky ostřím namířeným na mě. Najednou ty ruce rozpažil, dlaněmi a prsty namířil na mě.

"Radím ti ani pohyb"ty dýky se kousínek vrátili k němu, ale v ten moment před sebou ruce spojil a dýky po mě vyletěly. Namáčknu se na strom. Nejradši bych utekla. jen kdyby se chtělo nohám, které momentálně stávkovali. Zavřu oči. Kolem mě se začnou zabodávat dýky, ale ani jedna se do mě netrefila. Konečně to přestalo, ale oči ještě nechám zavřené. Donutí mi je otevřít, až dotek na ruce. splašeně otevřu oči a pohled mi padne na Teodora, který mě momentálně odtrhl od stromu a přitáhl si mě k sobě trošku blíž. zamyšleně se dívá do mích očí. Nad něčím uvažoval, ale pak jen zakroutil hlavou, ale nepustil mě. Zatlačím do něj dlaněmi, ale s ním to prostě ani nehne. Sem proti němu slabší. Najednou si mně trošku nadhodí, tak že sem už nestála na zemi, ale držel si mě jednou rukou pod zadkem a tu druhou měl obtočenou kolem mích zad.

"Dej mě okamžitě na zem!!!" zahřmím a zapřu se do něj dlaněmi. Když to nezabírá, tak začnu do něj mlátit jak vzteklá gorila a nadávat jak vzteklá saň "Až se mi dostaneš do rukou tak tě vlastnoručně zabiju" zaječím na něj mezi ránami.

"Na to se mooooc těším" zazubil se na mne. Rozejde se k hradu.

Za pár minut dorazíme až do toho hradu a hned u hlavního vchodu narazíme na Dafne s Lucasem jak si vesele povídají a oba se u toho i smějí. Jakmile si nás Lucas všimne, tak se k nám společně s Dafné rozejde. Nevím proč se mi to zdá, ale ti dva se máji nějak k sobě, nebo se mi to vážně jen zdá.

"Teodore nešlo by zase vrátit Dafné její kouzlení" zeptal se ho jakmile k sobě dorazili.

"Jo šlo by to, ale je to složitější a hlavně není jisté jestli by se to podařilo" zastavili se. Už mě to bušení a nadávání dávno přešlo, protože mě to hrozně unavuje a za druhé to nemá žádný účinek. Tak proč bych měla patlat mojí drahocennou energii na někom jako je on, když jí budu potřebovat až déle "Ale za zkoušku nic nedáme, jestli to vyjde, tak nejspíše se budeš muset všechno učit od znova" řekl k Dafne. I tak se jí zalesklo v očích "Ale jestli začne kouzlit, tak ji budeš mít na starost"ale dokončil to u Lucase. Prosebně se podíval na oba dva, ale hlavně na Lucase.

"S tím počítám" jen co to řekl, tak se rozzářila, jak sluníčko.

"Děkuju" špitla vesele a div by mu neskočila radostí kolem krku. Usměv jí oplatil. Teodor se zase rozešel a vešel se mnou do hradu, ani sem nemusela přemýšlet, abych poznala kam mě to nese, je mi to jasné. Nepochybně do jeho pokoje.

Za pár minut otevřel dveře od svého pokoje a přešel k jeho posteli na kterou mě položil. Hned si sednu a začnu se posouvat před ním do zadu, když si vlezl na postel a po kolenou lezl za mnou. Zady narazím do čela postele. Když byl už u mě, tak popadnu do každé ruky jeden polštář a začnu ho s nimi mlátit. Začne se řehtat jak pominutý. Popadne taky dva polštáře a pustí se do mě, ale s malými ranami. Vylezu z postele a zahájím ostrý polštářoví útok, ale za chvíli mi ho začne oplácet tak silně, že mi nezbývá nic jiného, než couvat. Nohama narazím do kraje postele, sotva udržím rovnováhu. Najednou na mě přilítne takovou perdou polštář. Svalím se na záda. A hned na to na mě přistane celou vahou Teodor. Hned mi přirazil ruce na postel a lehl si na mě tak, že se nemůžu ani hnout. Culí se na mě, jak malí rošťák, a při tom na mě nezapomene vycenit zoubky, které sou o něco širší než ty upíří.

"Si v šachu co teď uděláš" vyčkává. Musím přemýšlet, protože sem v blbé situaci na blbém místě. Kdyby na mě alespoň neležel, tak by to bylo něco jiného, ale takhle sem v pr…háji, sakra co teď. Musím myslet "A nebo můžeš prohlásit že si prohrála a……..vzdala ses mi" přiblížil se ještě blíž k mému obličeji, tak že se už dotýkal čelem mého čela. Rozechvěju se pod ním a začnu přerývaně dýchat, taky něco váží a právě mě zalehl. Poprvé životě se cítím tak zalehnutá, a musím podotknout že to nic příjemného není. Obzvlášť když vás to začne vydírat. Začnu se pod ním házet a jak ryba no souši, ale on se ještě na mě více namáčkne.

"No tak řekni to" zazubí se. Zavrtím hlavou, ale za chvíli.

"Dobrá, přiznávám vyhrál si"už sem čekala, že se zvedne, ale moje prosby nebyli vyslyšeny.

"A" řekl sladce a přitom nedočkavě. Mlčím nechce se mi to říkat, ale jinak by mě asi opravdu rozdrtil.

"Vzdávám se ti" po tváři se mu rozlil oslňující úsměv. Naklonil se mi ke krku a přejel mi po něm jazykem. Tohle přesně dělají upíři, když jdou se napít…. z nás. Ale Ďáblové nepijí krev jako upíři, nebo snad ano. Znejistím.

"To mě chceš vypít"

"Ne něco jiného"to co mi udělal bolelo daleko míň, ale nasrat mě to dokáže pořádně "Máš to na památku"

"Tys mi udělal CUCFLEK!!!!!!!" zaječím. Odskočí ode mě na druhou stranu pokoje.

"Jo a pořádný" vystřelím po něm jak torpédo. Tentokrát se brání proti mým ranám daleko více. U toho se ďábelsky usmívá. Ani bych netušila, jak sem silná když mě popadne zuřivost. Teď pro změnu ustupuje zas on. Zady narazí do zdi. Docela dost mě vytáčí, když v jednu chvíli vykrývá moje útoky jen jednou rukou, ale pak jí zase zapojil. Vystřelím rychle a co největší silou, pěstí po jeho hlavě, ale on se skrčil a oné pěstí skončilo na zdi. Křup. Asi sem si něco zlomila.

"AAAAAAAAAA…………….NO DO P***…….AUUUUUUUU………….K****, DO PR****" nelekněte se jak sem někdy sprostá, ne nadarmo mi doma říkaly, že mluvím jak dlaždič. Chytnu se za postiženou ruku "Ty….Magore jeden víš, co si…." Nedopovím větu. Pač mě ze zadu chytil, a dlaní mi ucpal pusu. Co je vyšlo v podobě kňouraní a huhňáni, takže tomu ani nerozuměl. Druhou ruku měl kolem mého pasu. Dotáhl mě k posteli na kterou se i se mnou posadil.

"Radim ti dobře, uklidni se" Tohle myslel smrtelně vážně, radši se trošku zklidním. Uvolnil sevření a sundal dlaň z pusy. Najednou mi popadl tu bolavou ruku a položil mi ji dlaní na je dlaň. Nechápavě se na něj podívám, když položil i tu druhou na mojí ruku a zavřel oči "Neboj se" řekl klidně. Něco tiše zamumlal a jeho ruce zchladli. Sála z nich taková energie, kterou sem před tím ještě nezažila. Bolest začala postupně mizet a ke všemu cítím jak se i kosti narovnávaly. Když bolest úplně ustoupila, tak sem tu ruku mohla vytáhnout a nic. Ve vzduchu sem jí párkrát stiskla a taky nic. Je to jako by se to nikdy nestalo. To je úžasný, nikdy předtím sem nic takového neviděla.

"Víš ty co, zatím si tu odpočin, mezitím skočím za tou čarodějkou, kvůli obnovení magie a ještě si skočím něco vyřídit, takže se vrátím déle" zvedl se.

"Nemáš tu nějakou knihu, abych si mohla číst" zeptám se.

"Tady ne, ale něco ti přinesu z knihovny" souhlasně přikývnu a on odešel.
26.10.2013 15:40:08
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one