blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

6. Kapitola: A mám nového mistra.

Autorka: Daidilik
"Trestík?!?"přiškrceně ze sebe vydrmolím.

"Ano"řekne vesele. Na sucho polknu.

"Jaký"

"No nevím co v tobě všechno je, vážně chtěl bych to vědět………takže tě budu trénovat, co ty na to" spadne mi brada.

"S tebou…já…NIKDY" poslední slovo řeknu zvýšeným tonem.

"A to si myslíš že máš na vybranou" opět na něj zírám s hubou do kořán.

"JO, protože ty mě NIKDY trénovat nebudeš" zavrčím na něj a pokusím se vyhrabat opět na nohy, ale marně.

"Ale jo, protože hned dneska začneme" zvedl mě na nohy "Teď se běž najíst protože si určitě hladová a budeš to potřebovat, za chvíli se tam za tebou stavím" během okamžiku zmizel.

Pomalím krokem dorazím do kuchyně a doufám že nenarazím na Blanku, k mé smůle tam už na mě celá rudá vzteky čekala. Vůbec nemám chuť na ty její řečičky tak se rovnou vydám ke stolu s koblihami.

"Děvenko tohle jste přehnaly, kde jste tak dlouho byli" řekne vztekle.

"Teodor mě zdržel" sednu si ke stolu a začnu si hladově vybírat koblihu.

"Říká se mu jen vládce, takže si to laskavě zapamatuj" konečně, našla sem tu co sem hledala…..jedinou čokoládovou koblihu.

"Aby ses neposrala" zabručím. V ten moment zrudne ještě víc, div že se z ní ještě nezačne kouřit.

"Jak to se mnou mluvíš služko, si jen malá hloupá služka, která měla být ještě ve vězení….."teď mě zas nasrala ona.

"Hele já se do tebe nenavážím, takže si běž léčit ty svoje mindráky na někoho jiného a sklapni" vyštěknu na ní a stoupnu si čelem k ní s koblihou v ruce. Doufám že už laskavě sklapne protože bych se chtěla za klidu pustit do té jediné čokoládové koblihy co tu byla.

"Ty asi nevíš kdo sem, že" zavrčí.

"No to nevím a co mi prosím tě uděláš" zasměju se. Objevila se jí žilka na čele. Vytrhla mi tu koblihu a jednou rukou jí rozmáčkla. Mojí čokoládovou koblihu……….Já miluju čokoládové koblihy.

"Rozmáčkneš mi koblihu?!?......to mě dokáže nasrat, ale na druhou stranu si můžu oddechnout že to byla kobliha a ne já" ještě více to v ní začne bublat. Najednou mi takovou natáhla že sem si z toho sedla na zadek. Chytnu si za postižené místo na tváři. Popadla mě za vlasy a začala za ně tahat.

"Auuuu" vyjeknu bolestí.

"Ty malá…….."v tom jí někdo přerušil.

"OKAMŽITĚ JÍ PUST" zahřměl vedle nás mě známí hlas. Blanka mě hned pustila.

"Omlouvám se pane, už se to nebude opakovat" poklonila se před ním. Nenapadl mě nikdo jiný než Teodor.

"To taky doufám, protože tohle je to moje žáčka a do ní si nebude nikdo mlátit, rozumíš. Maximálně jen já" popadl mě za paži a zvedl mě.

"Najedla si se" zeptal se mě, zakroutila sem hlavou. Dotáhl mě ke stolu a posadil mě na židli, šoupl přede mně mísu s těma koblihami. Chvíli na ní civím a pohledem hledám jestli by tam byla alespoň nějaká ta čokoládová kobliha. Není.

"Proč nejíš, na ten trénink to budeš hodně potřebovat"

"Chci nějakou čokoládovou a ne samí marmeládoví koblihy" zabručím.

"No to máš problém, protože ty čokoládoví mám taky rád a mám jich pro sebe par schovaných" uchechtne se.

"Nedal bys mi jednu" udělám na něj psí očka.

"Ne"

"Proč ne, tyhle jíst nebudu" založím si ruce na prsou.

"Měla bys" řekne s povzdechem.

"Hele nikdo mi nebude rozkazovat, kdy budu jíst a kdy ne" vyštěknu na něj.

"Dobrá, takže jdeme rovnou" popadl mě za paži a už mě táhl ke dveřím. Během mžiku se natáhnu pro koblihy a chtěla sem si vzít, alespoň dvě sem si chtěla vzít, ale nějak se mi to nepovedlo, takže sem vyšla z toho s prázdnou.

"Já si přece jen rozmyslela" řeknu prosebně Teodorovi, sice mě ze začátku nechtěl pustit, ale na konec pustil. Dojdu ke stolu a z mísy si vezmu tři koblihy "Můžu si vzít na ten trénink jiné oblečení, v tomhle se vážně blbě běhá" naštěstí přikývne a já se pustím spokojeněji do těch koblih.

Společně dojdeme k jeho pokoji, kde mě dokonce nechá na chvíli o samotě a čeká za dveřmi. Předtím než mě pustil dovnitř, řekl mi kde mám to moje oblečení, prý je v krabici na skříni. Opravdu tam byla, ale je tu malý problémek, Teodor je trošku více větší jak já a na tu krabici hold nedosáhnu. Rozhlídnu se kolem sebe jestli nenajdu něco na co bych mohla vylézt. Najednou se ozvalo zaťukání a hned na to se dveře pootevřeli a dovnitř nakoukla Teodorova hlava.

"Můžu" řekl laškovně, ale když viděl že sem pořád stejně oblečena tak je otevřel do kořán "Ted mě napadá, že vlastně na ní nedosáhneš, tak ti jí sundám" došel ke skříni a sundal mi jí.

"Hmm….diky" vezmu od něho tu krabici a pošlu ho z pokoje ven. Oblíknu se do svého starého černého oblečení.Vylezu z pokoje.

"Tak jdem" odlepil se od stěny.

"To jako budeme proti sobě bojovat?" zeptám se, když dojdu k němu.

"Něco na způsob toho, ty budeš utočit a já se bránit a pak možná po tobě i zaútočím"jdeme vedle sebe.

"Aha" to mě snad podceňuje, já mu ještě ukážu.

Dovedl mě někam jinam, než sem ho odpoledne našla. Ale tohle nevypadá jako cvičiště, je to vysoký les, ale tamto byla louka.

"Proč jsme v lese a ne na cvičišti"zeptám se, podívá se na mě, ale de stále dál.

"Ty snad chceš před někým bojovat. Jak je znám dělaly by si z tebe prdel, že ti to nejde"uculí se na mě.

"Ale já umím bojovat" vyštěknu na něj.

"To teď poznám, jsme tu" vstoupil na maličký palouček, někde uprostřed lesa a uprostřed se s ním zastavím.

"Takže co teď?............vystartuju proti tobě a pokusím se tě nějak sejmout" založím si ruce na prsou a podívám se na něj.

"To přesně chci"

"Sou zbraně?"to by mě zajímalo, protože chci něco do ruky.

"Ne" řekl s klidem, zato to u mě vře. Alespoň kdyby byla dýka.

"Proč ne, já chci, alespoň dýku"

"Ne nic nebude"

"Prosím"nahodím smutná očíčka, tohle vždycky zabíralo a už to i vypadá že by mi jí klidně dá.

"Nepros, mě stejnak nepřemluvíš, radši začneme" stoupnu si do bojového postoje a čekám co udělá. Stojí zcela klidně dál.

"Přece sem ti už říkal že, že se budu jen bránit, tak na co čekáš" a jo to vlastně říkal. Vyběhnu proti němu s úmyslem mu vrazit jednu do tlamy, ale rychle se mi uhnul do strany. Oženu se po něm nohou v úrovni od pasu víš, hned se mi skrčil na což sem čekala a hned sem mu chtěla podkosit nohy, ale v rychlosti vyskočil do výšky. Hned jak dopadl na zem se začnu po něm ohánět pěstím většinou se jim vyhne a vykryje, ale taky se párkrát trefím.takhle snad bojujeme asi hodinu a vážně sem už hodně vyčerpaná a hlavně hladová. Ke všemu si snad usmyslel že si zahrajeme snad na schovávanou a on se schoval, protože dobrých deset minut ho nemůžu najít. Tak se na chvíli uvelebím na palouku, než se uráčí vylézt. A popravdě jestli se neukáže tak usnu únavou.

"Co pak to tu vidím" ozvalo se na de mnou když sem už usínala.

"snaží se spát, kdes byl" zívnu si a dál ležím se zavřenýma očima. Najednou mi začne studeného téct za krkem. Hned vystřelím do sedu a vražedným pohledem sjedu Teodora, ale jakmile uvidím tu flašku s pitím co má v ruce, tak změním pohled na prosiví, aby mi dal napít.

"Můžu se napít" žíznivě hypnotizuji to flašku.

"Ne ještě budeme tak půl hodiny cvičit a pak ti dám napít" rychle vyskočím na nohy a on ode mě. Se slovy dej mi tu flašku, se do něho tvrdě pustím pěstím a kopancema, ani nevím kde se to ve mně bere. Najednou zmizel chvíli ho zuřivě hledám, protože si myslím že se někde válí a vychlastá to, když v tom uvidím u stromu ležet košík, z kterého trčí ta flaška. Udýchaně se kolem sebe rozhlédnu a až pak se rozeběhnu k tomu, což byla chyba.protože těsně před tím košíkem sem o něco zavadila nohou a hned na to se mi kolem nohy udělala smyčka, která mě vytáhla za tu nohu do výšky.

"Sakra" snažím sem se z toho hned nějak vymotat, ale vůbec to nejde.

"ale copak, copak. Že by úlovek" ozvalo se za mnou.

"Okamžitě mě dej dolu, nebo mi z toho bouchne hlava" zaječím na něj.

"Proč bych měl" řekne Šibalsky.

"Prosím vážně je to hrozny"

"Tak dobrá, že si to ty" z toho košíku vezme nůž a přeřeže ten provaz, ale ještě než dopadnu hlavou na zem mě chytil, tak že sem na konec neskončila na té zemi. Posadí mě na zem a sám si sedne vedle mě "Pro dnešek ti to jak vidím stačilo" souhlasně přikývnu. Natáhl se pro ten košík a podal mi pití "Myslím že si pro tohle skočila do pasti" podal mi tu láhev, žíznivě se napiju "Tak co si dáš" očima vjedu do košíku a hned mi spadne brada když vidím kolik toho tam je a jaké samé dobré věci.

"Není toho hodně" řeknu překvapeně.

"Ani ne, si na tréninku a se mnou takže si zvykej že mi dávají tolik jídla" ušklíbne se.

"To sníš tolik, ale když si můžu vybrat tak si dám….." prohlídnu si obsah "Asi to kuře" podal mi kus kuřete a k tomu chleba.

"Až tak tolik ne"usměje se na mě a vezme si zbytek toho kuřete. Krom toho kuřete tam je ještě ovoce a drobné zákusky. Takže bylo docela i na výběr. Opřu se o strom.

"Si unavená………chceš spát vit" zeptal se mě, přikývnu. položí mě na zem, tak aby se mi alespoň dobře leželo. najednou začal něco broukat a mě se sami začaly zavírat oči a brzo na to usnu.
25.10.2013 19:33:09
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one