blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

5. Kapitola: Být sluškou je, jak za trest

Autorka: Daidilik
Po patnácti minutách společně dorazíme do odlehlé části hradu, ve které sem zatím dosud nebyla. Otevře jedny dveře a vtáhne mě dovnitř. Ve vnitř sedí vychrtlá mrňavá blondýna a doslova se chcichtí na holčinu stojící před ní. Když se na mě ta holčina otočí, tak to se mnou málem sekne na místě.

"Dafne" řeknu překvapeně "Co tady děláš"

"Jen co mě našly, tak mě sem šoupli a co to máš na sobě" prohlídla si mě a já jí. Hádejte měla úplně jiné oblečení a normální boty na normálním podpatku "A mimochodem, ta blondýna je strašná K***a, kdybych mohla kouzlit, tak bych jí jak dávno usmažila za živa" zavrčí potichu a šlehne vražedným pohledem po té blondýně, která si toho asi nevšimla.

"Doufám dámy, jak se o ní tak hezky bavíte, že se k ní nebudete takhle hezky i chovat" ozve se vedla nás vládce.

"Teodore, ty brzdo, kde se sakra válíš" vešel do místnosti ten co mě předtím nesl a nemohla sem přijít na to jestli je to upír a nebo démon. Takže se vládce je Teodor.

"Ale no tak Lucasy, vždyť sem ti říkal že se musím postarat o mojí malou služtičku a pak dorazím…..a Blanko netýrej je moc" podívá se na tu blondýnu s vážným výrazem. Při slovech mojí malou služčičku potichu zavrčím a on si toho všimne. Šibalsky se na mě usměje.

"Jistě pane" pokloní se předním Blanka.

"Udělám ti radost, už jdu" dojde ke němu Teodor.

"No konečně, už sem si myslel že tu zapustím kořeny" rýpne si do něj Lucas, než společně odejdou z místnosti. A ještě před tím Teodor hejkl na Blanku, ať se o nás postará. A ta se do toho vážně vžila, doslova nás za úkolovala od mytí nádobí, který vážně byl pořádný humus, když to zezačátku začalo bublat a pak se z toho vyplul knedlík. Dále následovalo vynášení smetí, drhnutí podlahy a na závěr musíme podle mapy donést oběd na tréninkové pole, těm co tam budou cvičit.

Konečně po pár dnech čerství vzduch. Nevím proč nám dávala mapu když vidíme pár kluků jak spolu cvičí boj na blízko proti sobě. To si snad myslí že máme stejné IQ jako ona nebo co, prostě lepe řečeno má trošku více záseky. Ti dva si nás brzo všimnou.

"Kampak jdete……hele nejste vy z toho vězení"

"Vypadáme jako nějaký vězni?"

"Ne, ale určitě chcete utéct"

"Hele podívejte se co máme na sobě a pak posud co jsme" všichni se na sebe zamyšleně podívají a pak na nás dívají jak telata. Slyšela sem kdo čumí jak tele, tak z něho vyroste vůl, nebo že by už volové byli.

"No ta černovlasá vypadá jak služka" řekl jejich řečník, protože do teď jim nikdo jiný nemluví "A ta druhá……určitě není služka, protože má na to moc divné oblečení, takže může být na útěku z vězení a jako rukojmí používá bezbranné služky, jako je tahle" spadne mi brada.

"Na větší voly jsme nemohli narazit" po téhle větě se rozesmějeme.

"Co je tu smíchu" sláva mluví i někdo jiný. Po téhle větě vyprskaném ještě více "Jestli okamžitě nepřestanete mě srát tím vaším smíchem, tak za sebe neručím" zahřmí vztekle jeden z nich.

"Uklidni se, já si to s nima vyřídím, nebo spíše s jednou" objeví se vedle mě Teodor a pak po mě šlehne naštvaným pohledem. Vždyt sem nic zatím neudělala, takže nevím proč se na mě mračí a musím podotknout že i na Dafné, která pokorně skloní hlavu a dívá se do země. Doufám že nečeká že se zachovám úplně stejně, tak to ani omylem.

"Máte zpoždění, už máme hlad a vy nikde………místo toho jste tady a………."

"Hele oni si začaly" hodím po nich hlavou.

"Co kecáš, ty mrňavá"

"Uklidni se!" šlehne po něm pohledem.

"A pro příště jsme až támhle" ukáže nám kopec, který je blízko a stojí už na něm pár osob. Rozeběhl se za námi ten blonďák, jak se jen jmenoval.

"Holky doufám že tu s námi chvíli zůstanete………………AAAAA" při tom běhu nejspíš musel o něco zakopnout, protože se k nám blížil poněkud rychle kutálivým stylem. Ale zůstává záhadou jak se mu to povedlo. Když je to jen trávník a nic tam není "KURŇA POZOOOR" jen tak sem mu uskočila do strany, ale Dafné takové štěstí neměla. Lacás jí v plné rychlosti převálcoval a teď se i s ní kutálel z kopce. Nevím co to do mě vjelo, ale rozeběhla sem se za ni ve snaze se je zastavit. Doběhnou je sice bylo běžet střemhlav dolů, ale povedlo se. Ted je otázka jak je zastavit. Bohužel se zas ukázalo že mozek má opět zpoždění. Popadnu první ruku co uvidím a snažím se to hned na místě zastavit, ale nestalo se tak. Místo toho skončím mezi nima. Ani ne do pěti sekund se prudce na místě a to i ve vzduchu zastavíme. Je to jako by nás zastavila bariera. Zmateně a zároveň překvapeně se podívám před sebe. před námi stojí s nataženou k nám rukou a ukazujíc nám dlaň Teodor. Ruku spustil podél těla a tím nás uvolnil. Spadnu na zem. Ze všech nás dopadla nejhůř Dafne protože na ní přistál plnou vahou Lucas a ke všemu jí málem pomačkal při kotrmelcích. Teodor mě zvednul za paži na nohy a Lucas zvednul bezvládné tělo Dafne. Teodor ji prohlídnul jestli nemá vážná zranění. Naštěstí žádna nemá. Z těch kotoulů se mi pořádně zamotala hlava a následek byl toho že chvíli nepřítomně civím do blba. Párkrát mi luskne před očima, po chvíli si toho konečně všimnu.

"Je ti dobře, byla si bud hodně zamyšlená a nebo si se bouchla pořádně do hlavy" řekl když mě přidržoval na nohou, abych neskončila na zemi.

"Tím chceš říct co?"zavrčím.

"Že si se jen pořádně bouchla do hlavy" on ví čím mě muže v poslední chvíli vytočit.zatnu ruku v pěst a jednu mu vrazím, ale nečekala sem že mi to hned vrátí. Najednou mě něco začalo svírat kolem krku, ale ve skutečnosti tam nic nebylo.

"Tohle už nikdy nedělej" zavrčel mi do ucha. Mám z něho ještě větší strach než před tím a taky je to tím že mi dochází.

"Teodore…..Teodore……TEODORE JESTLI SIS NEVŠIML TAK UŽ NEMUŽE DÝCHAT" zařval na něj Lukáš. Složím se na zem kde zůstanu chvíli ležet, ale pak se zvednu a vražedným pohledem ho provrtám. Právě se s ním baví Lucas a netváří se z něj dvakrát nadšený.

"Vážně?"řekne překvapeně Teodor.

"Ty si takový debil" Teodor se na něj nasupeně podívá.

"To myslíš jako proč?!" nenápadně se snažím od nich odejit dolu z kopečka.

"Chováš se jak totální.......................blbec" zajímalo by mě proč si nechává nadávat, když je to vládce "Ještě jedna věc, podívej se kdo snaží uprchnout" pootočím hlavou jestli myslel mě. Oba dva se na mě dívaly.

"Kam si myslíš že jdeš" hejkne na mě Teodor. Sakra příště musím být více nenápadná a třeba se něčím maskovat. Třeba za keř, ale je tu menší problémek, keře tu nejsou. Otočím se na něj.

"Jdu za tou dementní blondýnou, co na nás čeká, aby nám dala další úkoly" rozejdu se dolu.

"To si jako myslíš že tě pustím" Dolehne na mě jeho křik.

"Přesně" otočím se už rovnou připravená k běhu.

"Myslím že jo, protože ti uteču" ještě se mi nestalo že by mě někdo dohnal, protože většinou doháním já.

"Uklidni se, chce tě jen vyprovokovat a ke všemu je slabší než mi" chytne ho za rameno Lucas.

"To si jen myslíš" zařvu na něj. Teodor trošku ze mě víc vytočený se ke mně rozeběhl. Co nejrychleji se taky rozeběhnu dolu rovnou do hradu, teď by nebylo dobrý aby mě hned chytil. Prorazím za běhu jedny vchodové dveře. Začnu bloudit v tom hradě. Za běhu rozřazuji dveře a ani nevím jak ale sem zase v tom vězení. Při běhu skrz něj nezapomenu pozdravit hlídače a zbylé vězně. Rozrazím dveře a hádejte kde sem, zas v tom skladu. Hned je za sebou zavřu a rovnou k nim natahám bedny. Proběhnu skladem jestli nenajdu nějaké vhodné místo ke schování, protože tuším, že ho ty dveře dlouho neudrží. Při cestě míjím truhly a nakonec si do jedné z nich vlezu a zavřu jí za sebou. Malým otvůrkem vidím ven. Za pět minut se prolomí dveře. Strachy přestanu dýchat, ale ne doslovně, protože bych se udusila. Dírkou uvidím jak do chodbičky vstoupí Teodor a přitom otevírá některé bedny. Najednou se mi něco obtočí kolem nohy a plazí se to po ní víš a víš. Natáhnu se na tu nohu a rukou sklouznu po něčem slizkém a dlouhém.

"AAAAA" zařvu z plna plic a vyskočím z té bedny. Při dopadu nedopadnu na nohy, ale na zadek. Začnu neuvěřitelně ječet, protože se hodně bojím hadů a tohle není ani prcek. Ten had začne nohu pořádně utahovat. Teodorova ruka popadne hadovu hlavu. Hned na to povolí a nechá se odnést Teodorem.

"Hodný chlapeček a teď běž" uloží hada zpátky do bedny. Postavím se na nohy a dám se na útěk, ale stejně rychle skončím připláclá zady na víku bedně " Co takové poděkování holčičko" pokusím se nějak vyhrabat na nohy, ale nedovolí mi to. Tak rezignuju.

"Dě…děkuju, ale holčičko mi neříkej"

"Ale no tak maličká, nechtěj mě rozesmát" uculí se na mě.

"Slez ze mě, ty pošahaný Ďáble" úsměv se mu ještě protáhne.

"Ale Dituško, přece by ses na mě nezlobila" začnu se pod ním kroutit. Ruce mi pomalu natáhne za hlavu a chytne mi je jednou rukou. Volnou rukou sjede od zápěstí k rameni, přejede mi s ní na krk. Nakloní se ke mně ještě blíž.

"Budeš už poslušná a mě poslouchat" zašeptá mi do ucha.

"Co mi uděláš, když řeknu že ne"tentokrát se dotkne čelem toho mého.

"Ne? Jak chceš" vypadá že to očekával a proto vypadá více nadšeně než předtím.

"Co mi chceš udělat" v hlase mi zazní panika a nejspíše to poznal. Zvedl mi hlavu.

"Malí trestík by neušel, že"
25.10.2013 19:24:51
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one