blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

4. Kapitola: Jak mě začal buzerovat

Autorka: Daidilik
433080.jpg
Takhle vypadá Hrad, kde hrdě vládne Teodor.
Probudila sem se nádherně odpočatá, tak jako bych spala celé dny a kupodivu si na všechno vzpomenu, a to i na to co bych radši zapomněla. Pomalu odkryju deku a zvednu se z postele. Takže sem zase v jeho pokoji……..hmm když sem tu sama a BEZ něj, tak bych to tu mohla prošmejdit. A první co mě napadne je pracovní stůl. V prvních tři šuflata jsou plná papírů a to poslední je zamčené, paráda papíry mě fakt nezajímají. Jako další mi padne do očí skříně. Vím je to osobní, ale stejnak může tam mít schované zbraně. Dojdu k velký skříni, ještě před ní se zastavím a naposledy se rozhlédnu jestli už nejde. Otevřu dveře od skříně a tam na mě vybafnou kabáty. Zkusím další skříň, ve které sou i šuflata a sou tam i mikiny a s kalhotami. V těch šuflatech na mě vybafnou ponožky s trenkami. Zavřu tu skříň a otevřu dveře které byli hned vedle té skříně. Hned na protější stěně za dveřmi je velké zrcadlo, ve kterém se vidím polonahá a že mám na sobě jen kalhotky. Ale to by nebylo to nejhorší, na posteli leží na břiše vládce a mlsně si prohlíží moje pozadí. Rychlostí blesku zavřu dveře a zamknu se. Za chvíli se ozvalo klepání.

"Vylez nebo nastydneš" Ozvalo se zpoza dveří.

"To ani náhodou a z čeho bych nastydla chytráku, je tu teplo"

"Výš to jistě že tam není zima" řekl pobaveně. Najednou se začal kolem mě vzduch rychle ochlazovat.

"Dobrá, dobrá jen už přestaň" drkotám zubany "Vylezu jen když odejdeš"

"Podmínky určuji jen já" jestli si udělám seznam koho chci zabít, tak on by byl na prvním místě

"Hele vypadni" Zavrčím.

"Mě se teď tu líbí"

"Tohle je nevychované nemyslíš" zvýším hlas.

"Tohle můžu říct i já. Co takové hrabání v cizích věcech" napodobí můj hlas s hyhňáním.

"Ale prosím tě mohl bys konečně vypadnout" doufám že už odprejskne, protože začínám hodně mrznout.

"Tady se nám někdo stydí" tohle neměl. Odemknu dveře a otevřu dveře tak prudce že to smete z cesty i samotného vládce. Rychlím krokem dojdu trošku víc červená do postele a zamotám se do deky. Dívám se jak se zvedá ze země, ani tomu nechci věřit že dostal takovou perdu.

"vidím že je ti už dobře" založí si ruce na prsou, a zvedne bradu co nejvýš, mými slovy se snažil vypadat jak největší king, ale jak se o to snažil, prostě vypadal roztomile.

"Jak dlouho sem spala" zabalená v dece se opřu o čelo postele.

"Málo jen dvě hodiny"

"Jak to že na sobě nemám ani škrábanec" po tom jak mě tamti zmlátili bych měla mít i zlámané kosti v těle, takže to trošku víc nechápu.

"Patřím k nejlepším Léčitelům a vlastně kdo přesně si, protože zřídka kdy potkám tak skvělé lovce natož lovkyně" zeptal se zájmem. Nemůžu mu vyklopit pravdu, to že sem dcera jeho největšího nepřítele. Jak by asi reagoval a co by řekl. Určitě o mě slyšel, že právě já mam na krku spoustu jeho poddaných. Ani bych se nedivila, kdyby tady na mojí hlavu měli vypsanou odměnu.

"Proč bych ti to měla říkat, a navíc proč si myslíš že sem Lovec" vím že je to trapná odpověď, ale určitě sou i skvělí bojovníci a nemusí to být lovci. Přešel k pracovnímu stolu a sehnul se k tomu nejnižšímu šufleti, které odemkl a začal postupně vyndávat moje pistole a další věci.

"Co je teda tohle, kdyby si nebyla Lovcem, tak bys neměla proti nim nejmenší šanci, ale to že si vydržela tak dlouho znamená že nejsi až tak normální lovec, takže se tě ptám na posledy, kdo si?" když vyděl že mu odpovídat asi nebudu, tak se objevil vedle postele "To mám z tebe dostat násilím" zavrčel vztekle, asi není zvyklej aby mu někdo odporoval.

"Já ti to říct nemůžu" s radostí bych mu to možná i řekla, časem. Ale vážně se bojím jeho reakce. Asi by mě zabil na místě.

"proč ne?" zeptá se takovým jemnějším tonem, který sem u něj ještě neslyšela. Chytil mě pod bradou a zvednul mi jí abych se mu dívala do očí, ale místo toho se dívám do země "Dívej se mi do očí když s tebou mluvím" řekl podrážděně. Zvedla sem oči a podívala se mu do tváře a hned pochopím proč to chtěl. Ucítím tlak na mozku, který stále sílí a nejhorší že od něho nemůžu odtrhnout pohled, jako by i ten pohled něco drželo. Během okamžiků je to už nesnesitelný, je to jako by se mi zasekávalo tisíce jehel do hlavy a nebo kdyby mi měla bouchnout. Z očí mi vytrysknou slzy, doufám aby přestal. Během okamžiků přestal.

"Tak co řekneš mi to a nebo mám pokračovat"

"Jen jestli budeš klidný a nic mi neuděláš"

"Vždyť sem klidný" vyštěkl.

"To vidím" zhluboka se nadechl.

"Ted sem klidný"

"Určitě znáš Kelvina od lovců"

"jo znám proč?……………doufám, že nejsi jeho….." nedořekl

"jo sem" zhnuseně se na mě podíval.

" Cože! Zůstaň tady a radím ti ani se nehni" prudce se zvedl a beze slova odešel.

Ani ne do půl hodiny se vrátil. Sbohem můj krásný krátký živote, podle jeho výrazu se moc za tu dobu nezklidnil a když vidím ten nůž co svírá v ruce soudím že mě přišel asi podříznout. Ale zajímá mě co má v ty krabici kterou drží v druhé ruce. Tu krabici postaví na stůl.

"Rozhodl sem se co s tebou, jelikož je na tvojí hlavu vypsaná odměna" no neříkala sem to "Tak by si měla být popravená, ale jako vládce ti mohu dát milost, ale jak určitě čekáš nebude to zadarmo" Přejde ke mně.

"Co za to budeš chtít, co je v té krabici" ukážu na tu krabici.

"To tě teď nemusí zajímat, určitě tě už napadlo že tě jen tak nemůžeme pustit, takže bys mi sloužila"

"Něco jako služka?" bezva co je lepší smrt a nebo být služka tohohle magora, nemá tady někdo korunu, pana by byla smrt a orel by byla služka. No korunu tu asi hned nenajdu takže si asi zvolím služku. Stejnak za to nic nedám.

"tak co, jak ses rozhodla" vytrhne mě z přemýšlení.

"Počkej musím vstřebávat informace a pak se teprve rozmyslím" vyštěknu na něj.

"Radím ti přemýšlej rychle, nebo to pro bude poslední" najednou seděl obkročmo na mě s nožem pod krkem. Celá se napnu, když mi nožem udělal rýhu na krku, ze které začala vytékat krev.

"No jak chceš, tak zemřeš a s tebou tvá rodina i přátele" rozpřáhl se s nožem a pak s ním vystřelil proti mně. V ten moment se mi zúží zorničky.

"Dobrá beru" vytřeštěně se dívám na zastavený nůž mezi očima. S vítězným úsměvem se na mě podívá.

"Hodná holka, vidíš jak ti to jde. Tady bych tě nezabil, jenom sem tě chtěl postrašit" pohladí mě po vlasech, a sleze ze mě. Dojde ke stolu ze kterého vezme tu krabici, a vrátí se ke mně "Pasuju tě na mou neoblíbenější služebnou a rovnou si obleč tohle" Strčí mi do ruky tu krabici. Rozbalím to, a vytáhnu červené korzetové šaty, které jsou ještě krátké, no to je děs.

"Vážně musím" zkusím.

"Jo až se oblečeš, pak ti představím další služky"

"Mohl Bys na chvíli odejít, abych se mohla v klidu převléct" jen se na mě zazubí.

"Sem tvým pánem a sem ve svém pokoji, takže si můžu dělat co chci. Jestli se přede mnou stydíš tak se můžeš převléct v koupelně" ukáže směr ke koupelně. Zvednu se i s dekou obmotanou kolem mého těla z postele. Popadnu krabici ještě než za sebou zavřu dveře od koupelny, tak na něj hodím zuřiví pohled. Ale to už stál za mnou "Tu deku mi necháš" kdybych nebyla pod ní polonahá tak si jí za prvé ani nevšimne a za druhé mě tím začíná pořád štvát. Pan, to si snad myslí že sem snad negramot, když mi to pořád opakuje do kola. Zády k němu si sundám deku.

"Aby si nezmrzl" mrštím jí po něm. Se smíchem jí chytne. Zamknu za sebou dveře. Z krabice vytáhnu MŮJ nový ohos. Na dně si všimnu botiček. To nemyslí vážně, to mě chce zabít, tou nejkrutější smrtí. Navlíknu se do těch…….šatiček. zhnuseně se podívám na ty botičky. Tak to ne! Popadnu ty botičky. Dojdu ke dveřím a odemknu je. Vyjdu z pokoje a jen co si všimnu MÉHO pana jak je rozvaleném po posteli tak po něm hodím ty boty.

"Tohle nosit nebudu……….protože bych se na nich zabila" poslední větu sem si řekla spíše pro sebe a to potichounku, ale samozřejmě mu to neuniklo. S povzdechem se zvedl z postele s botičkami v ruce. A při cestě ke mně si mě mlsně prohlídne.

"Halo, já sem tady a ne níž" zamávám mu těsně před obličejem, když mi přes minutu dívá do výstřihu.

"Co?....trošku sem se zadíval" řekne laškovně "Ještě ti něco chybí" zabimbá mi botičkami před nosem.

"Já je nechci" na to se mě neptal popadl mě a přenesl mě na jeho pracovní stůl na který mě posadil, než stihnu zamrkat tak mám jednu už na noze a takže než mozek vyšle signál obrana, tak je mám na nohách obě. Napřímil se, chytil mě za jednu ruku a stáhl mě ze stolu. Při dopadu mi to podjede a už se vidím jak ležím na zemi, ale tohle se nestalo. Místo toho mě chytil a zase postavil na nohy "skvělí já se na tom vážně zabiju…………….Hele já to zvládnu, tohle byla taková rozcvička" odstrčím jeho ruce když mě chtěl pomoct.

"Jak myslíš" rozejde se tím svým rychlím tempem ke dveří kde na mě počká. Pomalu se k němu došourám. Ještě za námi zavřu ty dveře, ale to mezitím se on zas dal do pohybu a než se naděju, tak zahnul za roh. Něco mi říká že by nebylo právě dobré ho ztratit. Co nejopatrněji se za ním rozeběhnu, spíše je to takové cupitaní, když zabočuju za ten roh, tak mi to po podklouzne a skončím hned na zemi.

"Sotva se od tebe vzdálím tak se málem přizabiješ" ozve se nade mnou.

"Hele nech toho, víš jak se v tom blbě běhá" zavrčím, zase uslyším ten jeho sametoví smích.

"To nevím, ale asi tě tam budu muset dotáhnou, nebo by ses ještě více pomlátila.

"Varuju tě, neštvi mě" Další vlna jeho smíchu. Zvedl mě ze země.

"Ale no tak" rýpne si.
25.10.2013 19:59:54
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one