blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)
Autorka: Daidilik
Dnešek začal úplně skvěle. Hned po probuzení se nemohu ani hnout, a když se mi podaří vymanit z jeho sevření, tak zjistím, že mám na jednom zápěstí přicvaklé jedno pouto a hádejte, kam vede. No samozřejmě k ruce Teodora. Ten mrzák, potřebuju akutně čůrat. Stoupnu si a zvednu ruku s poutem. Tak trochu sem tušila jeho reakce, ale čekala jsem trochu....... Trošičku víc.

"No tak zlato, kam jdeš?" Zamručí z pod peřiny s rukou vystrčenou ven.

"Potřebuju čůrat, tak mě pust" Na význam svých slov, párkrát škubnu s rukou.

"Proč musíš být už tak aktivní po ránu, to by člověk měl ještě rozjímat, ne?" Přetáhne si peřinu přes hlavu, jen aby unikl ranním paprskům.

"Nejsem aktivní, jen akutně musím na malou"

"Ale teď si"

"To ne"

"Ale jo"

"Tak já ti předvedu aktivního člověka po ránu" Zamyslím se a pohlédnu ke dveřím. Zákeřně se ušklíbnu a vykročím vpřed. Po třech krocích zaslechnu za sebou padnutí na zem. Ohlédnu se přes rameno. Na zemi spatřím rozpláclého Teodora ve své kráse, jak ho bůh stvořil, nebo spíše ďábel? Ke dvéřím se svezl pěkně po břiše. U dveří se zarazím, jak pato, že je zamčeno.

"Kde je klíč?" šlehnu po něm pro něj špatným pohledem výrazu. Jestli nechceš vozit déle, tak to vyklop.

"Támhle..... ve stolku" Zničené pozvedne volnou ruku a ukazováčkem na něj ukáže. "Počkej, mám nohy a můžu.......počkej!" Rozječí se, když s ním zas vytírám podlahu. Šmarja ten má tedy ječák. Postupně otevírám šuflata od shora dolu. Přehrabuju se v nich do třetího šuplíku, kde jsem je nalezla, jak od pout, tak ode dveří. Rychle si je odemknu a jsem VOLNÁ!! Vyběhnu z pokoje jak uragán a běžím chodbou, ale má to jeden drobný problémek. Kde jsou záchodky? Po chvilkovém běhání je naleznu, na tváři se mi rozlije blažený výraz. Jen do té doby než usednu na trůn a nevšiml si většího problému. Proč mám na sobě jen tanga?! To je jak zlí sen a to sem se ke všemu ZASE STRATILA!!!! Začnu panikařit, když dokonám potřebu a stojím u dveří s rukou položenou na klice a poslouchám, zda je chodba prázdná. Nikoho neslyším a tak odhodlaně vystoupí na scénu a vydám se směrem, kudy jsem sem dorazila, však já na ten pokoj narazím, přece sem šla skoro futr rovně. Šla bych rovně jen, kdyby obyvatele se nezačaly probouzet a vylízat ze svých pokojů, takže ač nechtěně sem musela vybočit z přímé trasy a brát to oklikou. Jak by někdo jiný řekl, přes prdele. Ale něco na tom bude já už sem v té prdely. Jsem se tu tak zamotala, že by mě ani Ferda mravenec s jeho gardou mravenečků nenašli.

"To my povídej"

"A půjdeš na ten ples"

"Jistě že půjdu, zabila by mě, kdybych se tam neobjevil" Oba hlasy se rozesmály. A sakra blíží se ke mně. Pohlédnu na dveře a hned je otevřu a vběhnu za ně. Určitě mě neviděly. Úlevně si odýchnu a čelem se opřu o dveře, možná bych se rozesmála, jen kdybych za sebou nezaslechla.

"Kdo pak mě to ruší." Trhnu sebou a opatrně se otočím. Samozřejmě si nezapomenu zakrýt prsa. Z postele se na mě žulí Leo. Studem rudnu i na zadku. Jen tak by mě zajímalo, jak ta prdel může být velká, když sem dnes v ní za dnešek stihla už být a to je teprve pár minut po probuzení. Mé filozofování o velikosti prdele naruší Leo. Zvedl se z postele a ladným krokem namíří ke skříni. Pozoruju jeho každý pohyb. Otevřel skříň, chvíli se v ní přehraboval, pak se usmál a vytáhl světle modrý župan. S pokřiveným úsměvem předstoupí přede mě a podá mi ho.

"Myslím, že s tímhle se ti tu bude lépe chodit" Děkovně se na něj usměju a přijmu ho. Alespoň že to není, uchyl a normálně se otočil, takový gentleman není ani Teodor a prý že vymřely, tady je ještě jeden žije.

"Čím jsem si zasloužil tvou návštěvu?" Otočil se, když už jsem oblečená, ale i tak vidím ten jeho široký úsměv. On se mi směje?

"To výš na chodbě je dusno"

"Ale i tak mě zajímá, proč si šla tak daleko od vašeho pokoje, si skoro na druhé straně hradu."

"Pani, a to jsem šla jen na záchod"

"Cože? Vždyť ho máš pět metrů od pokoje"

"Fakt, ale já na něj nenarazila.............. A mohla bych tě o něco požádat?" Bože to je tak trapné, tahle chvíle je tak trapná.

"O co?" Ležérně se opře vedle mě o dveře. Je docela blízko.

"No já se ztratila, nemohl bys mě dovést zpátky?" Udělám veliké oči.

"To by něco vysvětlovalo....." Zamyslel se "Jasně že jo" Usměje se.

"Jsi fakt kámoš" usměju se také.

"Počkej, jen se obléknu" Nasouká se do černých kožených kalhot a černé košile. Musím podotknout, že mu to opravdu sluší "Tak můžeme jít" Otevře mi dveře a zavře je za sebou. Při cestě jsme si povídaly, snažila jsem se vydupat, jaké má schopnosti, když je to démon. Už jsem si myslela, že nepovolí, ale u dvéří mi je u pokoje vyzradil. Ovládá prý oheň a pak rychle dodal.

"A teleportuju se, tak měj se" Mávl mi na rozloučenou a v tu ránu byl pryč. Zapluju rychle za dveře, jen co je zabouchnu, tak slyším.

"Naše pyšná princezna se nám vrátila"

"Cos to řekl?" Přiskočím k posteli a pokusím se mu strhnout deku, ale jako by si jí na sebe nalepil.

"Pyšná princezna" Drze to zopakuje. Stisknu ruku v pěst, asi vytušil, co bude následovat, tak si schoval i hlavu pod peřinu.

"Ty sičáku"Udeřím do něj pěstím, akorát se tomu rozesmál, až se z toho zakuckal.

"Jen se udav" syknu.

"To ti bohužel nesplním" Zaskřípu zuby, hned po ránu a tak mě musí vytáčet.

"To se ještě uvidí"

"To se ještě uvidí" Zopakuje po mě.

"Radím ti, neopakuj po mě" Varuji ho. Bohužel můj vražedný pohled nevidí, pač se schovává pod dekou.

"To se ještě uvidí, ještě se to uvidí" Zůstanu na něj civět a ve mně to začne vřít. "To se ještě uvidí, ještě se to uvidí, TO SE JEŠTĚ UVIDÍ, JEŠ......" Zúží se mi hněvem zorničky. Ještě by mile rád pokračoval, ale to sem do něj ještě více začala mlátit pěstím. Místo recitování téhle věty pořád do kola se začal tlemit. Najednou se octnu pod ním a on na mě obkročmo sedí, jak se mu to podařila? Přestal se smát, to je divné.

"Co je?" Zeptám se udiveně.

"Čí je to župan?" A jeje, schválně jestli žárlí.

"Leona" Doufám, že mu za to nic neudělá.

"Cos si u něj dělala?" Nebezpečně mu zajiskří v očích, žárlí.

"Ztratila jsem se" Ani nelžu.

"Vždyť si šla na záchod, ne."

"Taky, že jo"

"Vždyť je odsud pět metru, jak......"

"Šla sem na druhou stranu a tak mi to chvíli trvalo, když sem ho našla, tak sem si všimla, že sem skoro nahá a na chodbách začalo být rušno, tak sem to vzala oklikou a tak sem se ztratila a našla sem Lea, který mi ho půjčil" Soudě podle výrazu mu to nestačí "Kdyby mi ho nepůjčil tak bych se tu promenádovala polonahá"

"Ses měla zeptat mě"

"Tys tam nebyl, nebo bych se měla tu promenádovat polonahá?" zavrčím.

"Tak sem to nemyslel" Obejme mě. Oba nás přikryje teploučkou dekou, to je tak příjemné, spokojeně se usměju a přitisknu se k němu ještě více.
23.11.2013 11:43:55
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one