blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)
Autorka: Daidilik
Razným krokem pochoduju po chodbě a to hned ze dvou důvodů. První znáte, sem fůrt nasraná a ten druhy je že jsem se ztratila. To je opravdu ironie. Dvacet minut už tu bloudím. Co bych za to dala, kdybych někoho našla, kohokoli až na jednu osobu. K mému štěstí se vynoří holka, kterou už jsem někde spatřila, ale nemusím dlouho myslet, aby my docvaklo, že tahle holka je Teodorova sestra. Oči se jí rozzáří, jen co mě zahledne. Až po chvíli si vzpomenu na jméno, Elisa.

"Ahoj Dito, copak tady děláš" Oslní mě úsměvem.

"No trochu nám to skřípe" Přiznám, proč lhát, možná mě zaslechla, když sem se předtím rozjela.

"Tak povídej" Si nějak zvědava ne.

"Jak to říct......" Zamyslím se "Máme tichou domácnost"

"Jak Dlouho?" Někam mě vede.

"Tři dny" Založím si ruce na prsou.

"Fíha, co jste si provedli?" Překvapeně se na mě podívá.

"Nerozumí srandě....... Od té doby mě ignoruje" Posmutním, vždyť každou chvíli si ze mě dělal srandu a nikdy kvůli tomu tak nevyšiluju.

"Aha" Zamyslí se jako by nad něčím přemýšlela "Co bys řekla na to, že bychom si dali dámskou jízdu" Spiklenecky na mě mrkne, to se mne libí. Jak se říká, odveta je sladká.

"To zní skvěle" zasním se.

"Pojď se mnou"

"Celou dobu jdu s tebou" Jinač se zas ztratím.

"Jo jasně, asi sis nevzala jiné oblečení, že ano" zakroutím hlavou.

"Tak ti půjčím svoje"




Zavedla mě do svého pokoje, kde mi půjčila nádherné červené tričko na ramínkách s černou sukní. Prý mi to sekne. Pravdou je, že to k sobě ladí. Najednou mi podá sklenku i s nějakým obsahem, asi s vodkou.

"Co to je?" koukám na to, až po chvíli k tomu čuchnu. Je to sladké a napadá mě jen jedno "Meloun?" Zeptám se jí. Jen přikývne.

"Cosi tak připít?" Pozvedne sklenku, taky ji pozvednu "Na nás" Řekneme společně. Vychutnám si tuhle drahocennou tekutinu, melounek. Ten mám strašně ráda "Dáme další kolo?" Nemusím se pobízet a už mi zas dolévá. Pohledne na hodiny.

"Jujda" Vydrmolí. Podívám se taktéž na hodiny, je dvacet minut po třetí.

"Co se děje?" Divím se a usrknu ze sklenky.

"Ve tři jsme měli být v salonku" Tak to by leccos vysvětlovalo.




Vím jednu věc. Bez ní bych ten salonek, jen těžko nalezla a proč? Je to tu hotové bludiště. Ale po několika minutách stojíme před tou místností, která se nazývá salonek. Elisa otevře dveře a vstoupí dovnitř, hned za ní vstoupím i já. Hned se na nás stočí všechny pohledy, převážně na mě.

"Elis už jdeš opět pozdě" Ozve se její protějšek, který jí naznačí na volné místo vedle něj. Na druhé pohovce je rozvalen Teodor, který mě provrtává pohledem. Se vztyčenou hlavou napochoduji k němu a uvelebím se na druhé straně pohovky.

"Vítej u nás, jak se ti tu libí" Zajímá se Teodorův otec, Viktor.

"Moc pěkný, Je to tu tak trochu modernější"

"To víš, já jdu s dobou, ne jako můj syn" Usměju se, něco na tom bude.

"Mě se libí, kde žiju" Usrkne si vína Teodor a sjede svého otce zvláštním pohledem.

"To jsem si všiml, že ses sekl o dvě-stě let" Rýpne si do něj Tatik, Samozřejmě Teodor zaútočí slovním protiúderem. Ale to už oba umlčí Elizabeth, gestem ruky, po kterém oba mlčí.

"Jestli se tu hodláte opět hádat o době a bydlení, tak vás osobně nakopu a později vykopu ze dveří, rozumíte" Pani jak to jen udělala. Má na ně dosti velký vliv.

"Jistě drahoušku" Zacukruje Viktor a pohlédne na mě. "Zpátky k tématu, to tě někdo přinutil jít smlouvat k Teodorovi, anebo si šla z vlastí vůle" To je výslech?

"Z vlastní" Odpovím okamžitě.

"Jsi docela odvážná" To jsou ale komplimenty.

"Spíše tvrdohlavá" Ozve se posměšně vedle mě.... Teodor. Nasupeně na něj pohlednu. Nepřehlédnu je ho škleb a to že mě drapne kolem pasu a přesune si mě k sobě, taky ne. Což mě akorát rozburcuje. "Jsi stale rozčíle..." Se neudržím a natankuju mu do toho jeho nádherného nosíku. Něco tam křuplo a

hned na to vystřelím Teodora z křesla ven. Přeskočím pohovku v momentě, kdy se opírá Teodor o holou zeď.

"Něco jsem ti jasně říkala!!!!" Tyčím se nad ním jak bůh pomsty. Pohlédne na mě s krvácejícím nosem a těma svýma smutnýma velkýma očkama, tak abych se cítila provinile, ale ono nic. Naopak začnu funět jak nasraná doga a dostavát se do ráže. Dnes stačí opravdu málo, abych ho zabila. Zaslechnu tleskání. Zmateně pohlednu kamsi za sebe a pohled mi padne na Elizabeth, která tleská.

"Ty si můj člověk" Řekne s úžasem. Jako probraná z transu se narovnám a sjedu ještě jedním varovným pohledem Teodora. Otočím se na podpatku a odpochoduju zpátky k pohovce, na kterou si dřepnu a chvíli čučím na láhev vína. Přemýšlím, jestli by se dalo na ní utopit. Nemyslím sebe, ale jeho. Vedle mě se posadí Teodor a odměníme se krátkými chladnými pohledy.

"Počkej večer, budeš toho litovat" Řekne krátce a děsivě.

"Spím venku" Syknu, aniž bych uvažovala nad odpovědí.

"To tedy nespíš"

"Chceš mi dát domácí vězení?"

"Měl bych?"

"Opovaž se" zavrčím.

"Hej vy dva, ta vaše hádka mi leze na mozek, tak se okamžitě zklidněte, protože mě z vás třeští hlava....... Rozumíte?" Svírá vztekle pěst už tak rudy Viktor. Nějak to jde s námi z kopce. Oba přikývneme a už mlčíme. Mlčení mě nepřešlo ani do konce téhle sešlosti. Ne že bych byla vytočená, ale částečně i smutná. Znáte to, jak po hádce na vás dopadne smutek, z toho jak to bude v budoucnu s vaším protějškem. Rozchod, nebo se to nějak samo správy. Pohlednu na Teodora, který se na mě mračí jako čert. To asi těžko. Vzpomenu si na jeden z rozhovoru, který se týkal jeho bývalých. Dával je popravovat..... Co když to čeká mě anebo. Vzpomenu si, jak ztrestal Moniku. Radši zemřu než skončit jako ona. Z mého myšlení mě vytrhne Elisa.

"Hej Dito.." Konečně pohlednu na ní "Dámská jízda začíná zítra dopoledne a jede s námi Elizabeth" Přikývnu, jak já se tak těším. Pohlednu na Theodora, který se na mě ještě více mračil. Zhrozím se, bože za co mě trestáš.




***Večer***




Potichounku otevírám dveře. Za dnešek jsem se úspěšně vyhýbala Teodorovi, hned co se ukončila sešlost, jsem zmizela v zahradách a nedala o sobě znát. Taky tam na mě dopadl citově ta hádka. Bože proč jsem takový citlivý člověk, co se týká vztahu. Pustit mi nějaké romantické drama, tak zaručeně na konci brečím jak želva. Ale to je vedlejší, hlavní je že ho nikde v pokoji nevidím. Potichounku se přikradu k batohu, už k němu natahuju ruku. Něco se mi obmotalo kolem kotníků a vymrštilo mě to do vzduchu. Následně to semnou praštilo zady na postel. Potlačím vyděšený výkřik, ale to už na mě přistál obkročmo Teodor s kovovými pouty v puse, protože mi rukama drží přišpendlenou ruce k posteli. Rychle a hrubě je natáhne k čelu, ke kterému mě spoutá.

"Ti došel humor, co?" Vyděšeným pohledem pohlednu a žulícího Teodora. Který se nade mnou tyčí jak bůh pomsty.

"Ne" Stočím hlavu do strany.

"Jak sem ti říkal, budeš toho litovat a abych nezapomněl spíš se mnou a ne venku" Zavrčel mi do ucha. Jde z něho děs.

"Si myslíš?" Vzdorovitě na něj pohlednu. Koutek úst se mu pozvedne do šklebu.

"Znám tvou slabinu" šeptl mi do ucha a zvedl. Přešel do kouta, kde uchopil bednu a přešel ke mně. Položil jí vedle mě. Nedůvěřivě na ní hledím, co v ní asi je? "Přemýšlel sem jak tě ztrestat za ten dnešek, a napadl mě tenhle způsob" Zvednul tu krabici do výšky a nad mým břichem jí obrátil. Na břicho mi dopadli tři obří hadi. To my snad nemůže udělat.

"Aaaaa... dej je dolu, rychle........ ty magore, vylízaný, dej je pryč...." Házím sebou splašeně.

"Jak si mě to nazvala?" On se mi směje? Najednou jeden z hadů nebezpečně začal tulit k pravé noze, fuj. Začal se kolem ní stahovat. Moje noha, mě modrá noha, co když mi upadne….. Už fialoví!!!. Začnu v duchu panikařit. Já se snad i strachy počurám.

"Prosím dej je dolu" Vidíte, jak jsem hluboko klesla, teď i prosím.

"Co z toho budu mít já"

"Dobrý pocit, že sem neumřela strachy" Vypísknu, zrovna když jedna ta bestie se mi plazí ke tváři. Co když ji rozzuří pohled do očí, co mám dělat. To je jak horor.

"Přece tak velká holka by se nebála" Škodolibě se usměje.

"Prosím dej je pryč" už to zase používám, hajzl jeden, on mě snad bude i vydírat ne?

"Hezky prosíš, Bohužel je to málo, ale budu shovívaví" Hady položil na zem a ti se odplazili ke dveřím a pak pryč z místnosti. Zavřel za nimi dveře a zamkl je, proč? Vrátil se ke mně a usadil se vedle mě.

"A mě se nebojíš?" uchopil mě pod bradou, tak abych se mu dívala do očí.

"Ne" Chechtnu se:

"Opravdu?" Sjede mě chtivým pohledem. Rukou my zajede pod tričko a hned na to mi ho přetáhne přes hlavu. Chvíli mu dívám vzdorovitě do tváře, ale jen do té doby než mě začne lechtat v podpaždí. Čekala jsem hodně, ale ne takovou zákeřnost, jako teď. On mě začal lechtat a já sem lechtivá. Nemohu se ani hnout. Chtěla jsem ho kopnout, ale jako by to věděl, si na mě musel lehnout, takže jsem musela poctivě držet. Mezitím co jsem se smíchy málem počurala, tak se naklonil k mému uchu a šeptem poví.

"Tohle je teprve začátek……Co sem ti slíbil odpoledne, tak to dodržím" začne mi žužlat ucho. Sklouzne ze mě na bok. Odtáhnu se od něho, co nejdál, co mi to pouta dovolí. S úsměvem si mě přitáhne a pokračuje v mém mučení. Odtáhl se ode mě a přetočil mě na záda. Něco zašeptal ve starověkém jazyce a mě začne divně šimrat pokožka mezi ňadry. Sklopím pohled a zaostřím na černé znaménko mezi prsy. Prsy přejede přes to znamení, mnou projede zvláštní nepopsatelný pocit.

"Víš, co to znaménko znamená" Zakroutím hlavou. Strašně to šimrá, když krouží ukazováčkem po okraji znaménka.

"Vezmeme to pěkně od začátku" Konečky prstů přejede na ploché břicho, teď pro změnu mě lechtá na břiše. "Tohle znamení má dosti hluboký význam. V hlavním případě to znamená, že patříš mně a nikomu tě nenechám. Za druhé jsme propojení a to tím že vím, že si blízko. Nemusím tě ani cítit, ale při troše soustředění, vidím tvýma očima, to platí i pro tebe"

"A to my říkáš až teď, ty už to víš dlouho, že jo" Ušklíbne se, takže jo! "Tys to zneužíval?" Drze přikývne, ani to neskrývá. Sprosták jeden.

"Vidím jen trhavě, takže nic moc nevidím, ale ty to taky jistě zvládneš?" nakloní se nad znaménko a jemně ho políbí, pak začne přes něj jezdit jazykem. Potlačím slastný vzdech a pevně se chytnu čela postele.

"Líbí se ti to vid" Spokojeně se usměje. Začne mě ještě více dráždit tím, že mi vysouká sukni a pevně chytne za oblý zadek. Pochvíli ho pevně stiskne a já vyjeknu bolestí, což ho ještě více rozburcuje a současně rozčílí ještě na mě podprsenka, kterou se zuřivostí rozerve. Nikdy jsem si nevšimla, že by to byl takový divoch a jde z něj strach. Možná je to tou třídenní abstinencí a možná taky ne. Strhl ze mě bleskovou rychlostí sukni. Naskočí mi husina, začínám mít z něho strach.

"Si můj zajatec" Nepřehlédnu ten jeho úsměv.

"Pusť mě" Bože to už zase škemrám, měla bych si to zakázat.

"Ne." Kousne mě do bradavky a citelně s ní zatáhne. Kousnu se do spodního rtu, abych potlačila vzdech.

"No tak, bud hodný kluk" Udělám psí očka. Možná povolí, anebo ne.

"Co za to?" Vypadá to nadějně.

"Něco ti ukážu." Řeknu tajemně. V očích mu zajiskřila zvědavost… Mam vyhráno. Už se natahuje k poutům, aby je rozepl a taky to tak udělal. Ruce mám volný a hned toho využiju. Pomocí síly se dostanu nad něj a ruce mu přišpendlím k posteli. Udýchaně se vítězně ušklíbnu a natáhnu je k čelu, kde mu na ně připnu pouta. Usměv mi ztuhne, v momentě když mu pohlédnu do tváře. Proč se usmívá?

"Čemu se směješ?"

"Je to tak vzrušující, když tě takhle vidím" Úsměv se mu rozlívá po tváři.

"Co si to řekl" Už otevíral pusu, že mi to asi zopakuje, ale já byla rychlejší, čapla ho za ušní lalůček a tahala za něj.

"Auuu…Auuu" začal pištět a škubat rukama, ale ani jedno mu nepomůže. Pustila jsme mu už tak zčervenalí ucho. Propichuje mě ublíženým pohledem, tak on se cítí ublíženě. Skočím jak na koně na jeho břicho. Při dopadu přidušeně vydechne. Začnu mu rozepínat knoflíčky u košile. U čtvrtého se zarazím a s údivem mu hledím na hrudník, na kterém má to stejné znamení jako já.

"Ty ho máš taky" Konečkem ukazováčku mu přejíždím přes znaménko. Slastně přivře oči a trochu zakloní hlavu do zadu. Druhou rukou mu zajedu do kalhot, kde mu chytnu nářadíčko a trochu si sním, pohraju.

"Ty nezbednice" Pevně se chytne čela. Zákeřně mu trochu zmáčknu nářadíčko. Prudce otevře oči a zaostří na mě. V pohledu mu spatřím chtíč i hravost. Najednou se pouta rozletí a vrhne se na mě. Začneme se prát jak malé děti. Musím hrdě přiznat, že jsem vydržela docela dlouho. Ke konci sem měla tendence i zdrhat, ale vždy to dopadlo stejně. Popadl mě, když už sem stála a hodil mě zpátky na postel, kde se na mě vrhl. Když už selhal i pátý útěk, tak zůstanu rezignovaně ležet. I on vypadal

unaveně. Políbil mě a lehl si vedle mě a přitáhl si mě. Unaveně se mu choulím do náruče. Najednou otevřel noční stolek a začal v něm něco lovit. Při pohledu na věc, kterou vyndal, se musím rozesmát.

"To chceš dát druhé kolo?"

"Ne jen kdyby tě napadlo, že bys chtěla spát venku" Připnul mi na jednu ruku pouto a to druhé si připnul na svou. Se spokojeným úsměvem usnu.
23.11.2013 11:40:03
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one