blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

31. Kapitola: Alkohol je náš pán.

Autorka: Daidilik
Prudce se posadím s široce otevřenýma očima, ale v ten moment mě někdo namáčkne zpátky do lehu. Jen tak mimochodem ležím na tvrdé zemi, takže mé záda jsou komplet ztuhlá. Před očima se mi promítnou vzpomínky na to, jak mě lovci zajaly, takže teď........ne, musím se vrátit. Nade mnou se naklání čísi profil, ale nevím čí.

"Pustě mě!!" zařvu na toho kdo je nade mnou a pěstím ho udeřím do čumáku. Něco v něm křuplo a následně to nade mnou zakňouralo. Jen co mě pustil, ho od sebe stranou odkopnu a dám se na zběsilý útěk. Na hodně zběsilí útěk, který má ovšem háček a to že nevidím, nebo spíše dost rozmazaně. Že je to špatný nápad mě napadlo hned do minuty a to že sem vrazila do nejbližšího stromu v cestě. Takovou pecku do hlavy sem dlouho nedostala. Skácím se na zem, kde se schoulím do klubíčka a chytnu si bolavý nos. Bože, teče mi krev. Někdo mě popadne a opře o ten strom. Otevřu oči a zbystřím. Teodor a taky se mu stéká krev z nosu.

"Kdo ti to udělal?" Zeptám se nevině. Zamračí se, zato já se nevině usměju.

"Hádej? A můžeš dvakrát" zamyslím se a po pravdě dnes mi to pálí.

***Po několika hodinách***

Už nějakou dobu sedím v kroužku s klukama a hrajeme mojí oblíbenou hru ´´Panákovanou´´ Nečekala sem, že si panské obecenstvo zabalí líh, jen proto, aby mě ožraly. Ale co já rada bumbám, takže chápejte. Neodolala jsem.

"Už bys neměla pít, začínáš být ožralá" To říká ten, co se tady sázel se všemi, že do sebe nalije na ex celou lahev rumu?

"Heh, to říkáš ty?" Šťouchnu mu do hrudníku prstem, už při tak prudkém pohybu se semnou zamotal svět, jejda kam sem položila tu sklenku, chcu pokračovat v panákované.

"Já můžu, taky něco vydržím, ne?" Ha už vím kde je? Zmetek drží jí v ruce a ani se mě nezeptal jestli si jí muže půjčit. Rychle se po ní natáhnu, přece mu jí nechám. Když už se po něm sápala bez výsledku, tak si neodpustím mu vrazit koleno do choulostivých partii. Trochu bolestí zavije a se zvláštním pohledem se na mě zadívá.

" Když už jsme v téhle poloze, tak bychom mohli jít pokračovat do stanu" Začínám o tom přemýšlet, ale v tomhle stavu to prostě nejde. Navíc mi tímhle myšlením akorát bolí hlava. Nečeká na odpověď a už se zvedá. Dělá mu to problémy, protože ho namáčknu zpátky na kmen, na kterém do teď seděl. Nad mojí silou vykulím oči, hned toho využiji a natáhnu se pro můj cíl.

"MÁM JÍ" Vypísknu vítězně. Vytrhnu se mu z náruče. Uragan, tak by se dalo říkat mému útěku. Když pominu to, že sem proběhla kopřivami, které sou určitě vyšší jak já a nemluvě o tom že sem si spletla kopřivy s bodlákem. Poznala jsem to hned, co se mi něco zabodlo do chodidel. Do prdele kde mám boty. Do řiti to bolí. V té rychlosti si vrazím nechtěně nohu pod kořen stromu a pak následoval let. Nevím, kde se vzal potok, ale teď to byla má přistávací plocha. Neví, zda mám nadávat nad ukrutnou bolestí anebo nad faktem že se TOPÍM.

"Tak sem tě našel" On mě hledal? Když viděl jak se tam tak plácám a nelezu ven tak rychle dodá. "Proč nevylezeš?" uvelebí se na padlý kmen a čučí na mě jak na největší komedii. Pohled na mě mu snad vyvolal radost, nevím, zda si vším že se tu topím. Už mě to jeho čučení provokuje.

"Na co čekáš, až tě posere pták?" syknu.

"Ne, až vylezeš"

"Jestli sis nevšiml, ale o to se celou dobu snažím" zvýším hlas.

"Co tak blbneš, vždyť to máš po kolena" ztuhnu, Takže se netopím? To je trapas.

"Já se netopím?" asi blbá připomínka podle toho jak se zachcichtil. Asi si myslím, že sem debil. Neohrabaně se vyhrabu na nohy a opravdu voda mi je po kolena. Ujdu o krok k němu. Při došlapu mi hrozně píchne v chodidle. S jekotem opět plácnu sebou do vody, ale s tím rozdílem že tentokrát popředu. Lidi je mi zima a to mě ani nezajímá, že sem bůh ví jak pomlácená a co mě ještě žere je to, že to celí pozoruje Teodor, sázím na to, že si to zmetek vychutnává. Po chvíli za mnou hupne do vody i Teodor, bohužel se jako já nevymáchal. Zvedl mě do náruče a vyskočil z té vody ven.

"Pomaleji, nebo tě pozvracím" Myslím to smrtelně vážně, takže jestli udělá i klidně malí hop sem a hop tam, tak neručím. Asi dal na mojí radu, a žádné ukvapené pohyby nedělal. Jeho houpavé kroky mě ukolébaly do spánku.

***Z pohledu Teodora***

Už jsou to tři hodiny, co hraješ s klukama panákovanou. Nechápu to, normální holka by na tvém místě ležela opitá na zemi a nevěděla, která bije, ale ty ne. Obzvlášť když to co tři hodiny cumláš, není koupený, ale domácí práce Artura, našeho mistra lihu. Nevím, co do toho míchá, ale už několikrát sem se z toho seblil jak šakal, nebo byl ve stavu, za který se do dnes stydím. Představa, že sem si myslel, že sem betmen a nebo sluníčko je hrozná. Navíc nechápu, proč začali uctívat, mě neznámého boha, prý Kalciféra. Každý něco obětoval a cos obětovala ty, to nikdo neuhodne..... Svoje boty, nechápu proč boty, ale holčičko to poznáš zítra, až je budeš hledat. Přistoupím k ní.

"Už bys neměla pít, začínáš být ožralá" Informuji jí. Tupě se na mě ohledne.

"Heh, to říkáš ty?" Šťouchne do mne ukazovákem, Já to věděl je totálně na mol. Sebral jsem jí nenápadně sklenku.

"Já můžu, taky něco vydržím, ne?" zbystřila na mou ruku se sklenkou. Začala se po mě sápat, aby mi jí sebrala, když si uvědomila, že to nikam nevede tak mi provedla podlou věc a to že mi vrazila kolena do koulí. Zaúpěl jsem bolestí. Tak tos neměla. Rychle mi vytrhla tu sklenku.

"MÁM JÍ" S vítězným výkřikem zdrhala. To chceš hrát babu? Já si tě najdu, potom. Richardovy vytrhnu z pazourů nějaký lích, co bych dal za rum. Tohle musím zapít, moje ubohé nervíčky.

"Neměli jste jí opijet!!" Zavrčím. Příště žádna lahvinka, ale celou cestu abstinovat, však vám to pomůže. Odporoučím se k lesu, kde mi zmizela. Kde jí tak naleznu.... Rozpláclou na zemi, nebo v horším případě v bezvědomí pod stromem z příčiny nárazu. Postupuju dál, ta tedy byla jak uragan. Měla štěstí, že jí do cesty pletli pouze kopřivy a ....... Čučím na bodlák. Tak to už mohlo bolet. Pohledem zabloudím do potoka, kde sebou plácá na mělčině.

"Tak sem tě našel" Oznámím suše. Při pohledu na ní mi na tváři vykouzlí usměv. "Proč nevylezeš?" Pokračuje.

"Na co čekáš, až tě posere pták?" sykne zimou.

"Ne, až vylezeš"

"Jestli sis nevšiml, ale o to se celou dobu snažím" Vztekle zaprská, tady se nám někdo zlobí. Ušklíbnu se, ale hned na oko zvážním.

"Co tak blbneš, vždyť to máš po kolena" to je na mě moc, ale nechci jí naštvat, tak se nesměju.

"Já se netopím?" cuknou mi koutky, když se postaví a během chvilky sebou pleskne zpátky do vody. Dneska má dost a zítra si to při jejím štěstí nebude pamatovat. Skočím za ní do vody a zvednu jí do náruče. Vyskočím z vody na břeh.

"Pomaleji, nebo tě pozvracím" Opravdu je zelená. Vykročím k táboru, než tam dorazím, tak mi usne v náručí, jak nemluvně.

"To si jí našel v takovémhle stavu?" Zděsí se Artur, asi v domněnce že se upila k smrti, právě jeho lihem. Asi si myslí, že ho mám v úmyslu za to ztrestat, ale přešel sem to a mířil ke stanu.

"Ne, usnula při cestě" položím jí na deku a hned jí vysvléknu z mokrého oblečení, které pověsím, aby se vysušilo. Na to jí zabalím do deky a vystoupím ze stanu. Potřebuju si odskočit, tak to namířím k lesu. Při cestě zpátky mě odchytne Richard s rumem v ruce. Kde vzaly rum? Myslel jsem si, že braly jen pálenky od Artura.

"Kam pak" Ťukne mi do hlavy jako by byla nějaká sklenka. Zamračím se na něj. Vyprskl smíchy a začal kolem mě poskakovat jak střelená koza. Magor jeden.

"Za ní"

"Tak nám věnuj chvilku šefiku" Zastavil se přede mnou a zamával mi lahvinkou před chcichtem. Chvílemi mám strach, aby mě s ní nepraštil.

"Dobrá, ale na chvilku" Nedali by mi pokoj.

"Juchuuu" To mě už táhli všichni k tomu ohni. Tak asi to chvilka to nebude.

***O několik hodin déle***

"Alkohol, alkohol, je náš pán....

.... Na alkohol věrně přísahám.....

.... Vždycky budu dobry piják, nikdy nebude to jinak....

.... Alkohol, alkohol, alkohol....."

"........"

"Vesele na vlnách lihoviny budem plout.....

........Rum, vodka whisky, nikdy tě nevyměním.....

..... Alkohol, alkohol, alkohol...." Zpíváme naší alkoholovou hymnu se vší parádou.

"Až do rána" Vykřiknu a pozvednu lahev vzhůru.

"Jooooo" Přidá se i zbytek.
23.11.2013 11:22:03
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one