blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)
Autorka: Daidilik
***Město***

Tak tady to moc dobře znám, Tohle je největší náměstí ve městě. Nikdy sem sama na tohle místo nechodila, tak zaprvé je to tu nebezpečné. Nikdy člověk nevěděl, odkud na něj něco skočí. A za druhé…. Je to tu děsivé. Ve středu je nádherná stará kašna, byla by hezčí, kdyby se o ni alespoň trochu pečovalo. Leo se s Arturem o něčem před námi živě debatuji. Do jejich debaty skočí Dominik s přitroublým úsměvem a nalepí Leonovi na záda papír s tučným textem. Nakopni mě, jestli to dokážeš. S šipkou směřující dolu, čili na zadek. V tom se přiřítí Erik, div že nás nesrazil a nakopl ho podle navigace šipky, do určeného místa. Hned na to se jak Erik, tak Dominik dají na úprk. Leo si strhne ze zad papír. Chvíli na něj jen tak blbě čumí, ale v momentě se zákeřně usměje a onen papír zmačká v rukách.

"VY BASTARĎI" Rozeběhl se za nimi, tak rychle, že se za ním zvedl mrak prachu "DNES VÁS NIKDO NEZACHRANÍ"

"Jako malí" Zamumlá si, ale i tak sem ho slyšela.

"Hele" strhnu mu ze zad papír a přečtu si ho. Tatíček šéfiček . Pohledem sklouznu na Teodora. Tohle oslovování nemá rád. V očích se mu nebezpečně zablýskne. Nasupeně se podívá před sebe, kde v ten moment prosviští kluci v závěsu se vzteklím Leonem. Hlavně zaostří pohledem na Dominika, takovým stylem, že mu zláme kosti v těle.

"DOMINIKU………….DNES STEBOU UDĚLÁM KRÁTKY PROCES" Zařve z plna plic a nahodí ještě rychlejší tempo než Leo. Musím si zakrýt oči, protože se vznesl mrak. Ten písek je snad všude, blbý písek, ani nevíte, jak se hrozně polyká. Neříkal náhodou před chvílí, že se chovají jako malé děti??? Co teď on dělá. Pobíhají tu jak střeštění , pořád dokola. Oni snad nikdy nedospějí. Teda pohled na ně je opravdu dokonalý. První kdo běží s křikem je Erik s Dominikem, hned za nimi s vražedným pohledem Leo, který o něco zakop a rozplácl se cestě. Za ním to taktéž nevypral Teodor a rozplácl se na Leonovy. Tuším, že to muselo bolet více Leona. Ale je mi záhadou o co Leo zakop. Na cestě není žádný výčnělek. Ti první dva se zastavili a s plna plic se rozesmály. Teodor se vyhrabal na nohy a přitom ještě více přidupal už tak skučejícího Leona, napřáhl k Dominikovi ruku. V tu ránu Dominik zbledl, ale to už byl přitažen pomocí Teodorovi síly k němu. Když ho už držel za límec, Spatřila jsem Ten Teodorův škleb, který jasně dává najevo, že mu udělá něco nepěkného. Rozpřáhl se a plnou silou ho vymrštil k nebi. Co dodat Letěl jako raketa, už chyběla jen ohnivá stopa a člověk by mohl jásat, že spatřil divnou kometu, létající Od země pryč.

"Tu máš, ty blbče, nemám ani náladu na pořádný trest" vypěnil Teodor a svůj pohled stočil na Erika, kterému už po tváři ztekl pot. Teodor se po něm v zápětí tyčil nad ním, To už Erik taktéž zbledl. Popadl Erika za nohu a vyskočil na věžičku kostela. Erik Tam bezmocně vysel a splašeně těkal pohledem ze země na Teodora a obráceně.

"Já ti dám nakopávat" to už se zas zračil ten jeho škleb.

"Po-Počkej…" Více nestihl, protože ho ruka co ho svírala kolem kotníku, ho pustila. "Aaaaa….." V místech kde dopadl, se vznesl prach. Když se ten prach usadil, tak tam byl mini kráter. Ve středu seděl Erik a s mírným motáním si držel hlavou. Tohle mohu definovat pouze jediným slovem: Au.

"Aaaaaa!!" to už se vrací k zemi Dominik. Podle doby co letěl tak se domnívám, že byl až ve stratosféře. Při tom nárazu se vznese mračno prachu. Jak sem se domnívala je pod ním daleko větší krater než po Erikovy. Tak trochu je mi jich líto. Najednou mě Richard popadl a uskočil vystřelené kulce. Zmateně se ohlednu za sebe odkud se vzala. No to snad ne. Nemohu uvěřit vlastním očím. Stojí tam Matka a Otec a k tomu ještě několik Lovců. Teodor seskočil před nás, až teď si všimnu, že jsme i obklíčeně. Lépe řečeno je jich na nás dvanáct a nás. Když to tak shrnu tak Dominik je zavrtán v zemi, Erik ten tak trochu taky, takže zbývá Leo, Richard, Teodor a Já. Ksakru je to přesila, sice je to rodina, ale podle výrazu ve tváři mě budou schopní i zabít.

Všichni z lovců mě zhnuseně pozorují, jako bych byla zrádce. Taky co sem měla čekat, když mě takhle s Teodorem spatří. Teodor si mě přitáhl, ale nepolevil v ostražitosti. Otci se ještě více zhnusil pohled, jen co mě Teodor objal.

"Hej vy dva zvedněte své zadky" Štěkl Teodor po Erikovi a Dominikovy. Ti dva se pouze oklepali a byli připraveni k boji. Jak to vypadá, tak na každého z nás jsou dva.

"Pomůžu ti hned, jak budu moct" vtiskl mi polibek na tvář.

"Máme je zabít" Zeptal se Dominik. Čekám na odpověď, i když s nimi teď budeme bojovat, tak samozřejmě nechci, aby někoho z nich zabili.

"Ne" Oddychnu si, Spadl mi šutr ze srdce "Ale nenechte si nic líbit a neprotahujte to" všichni přikývli. Mí staří známi po nás vystartovali. Kluci kolem mě se přikrčili ke skoku a hned na to kamsi odskočili, takže sem zůstala sama. Sakra tohle bude těžké bojovat proti mým známým. Naproti mně stojí Mí staří Kamoši. Lukáš a Patrik. Tahle kombinace není zrovna dobra. Patrik ovládá dýky a Lukáš zas kuši, ale i dýku zvládá. Oba dva vytáhnou dýky a vrhnou se na mně. I já vytáhnu dýky a odrazím první ránu od Patrika. Lukáše, který teprve ke mně doběhl, nakopnu ho do břicha a následně od sebe odkopnu. Rychle se otočím a Patrikovy napálím ránu do obličeje. Chytne si nos, má ho úplně rudý. To už mě ze zadu pevně uchopí Lukáš.

"Pust mě!!"

"Nepustím, půjdeš s námi"¨

"Nikam nejdu" nakopnu Patrika, který se zas ke mně přibližoval v ruce svíral injekci. Asi určitě mě chtějí uspat, ale tak snadno jim to nepůjde. Vymaním se mu a dám mu pěstí do tváře. Ale to mi zas z práva přilítne pěstí. Než se oklepu tak mi přistane z druhé strany. Ted už to myslí asi po zlem. Rozmáchnu se v domnění, že trefím Lukáše, ale vedle. Jediné co udělal bylo že se skrčil a já vší silou udeřím do zdi. Ozvalo se křupání. Musela sem si zlámat prsty. Hned na to mě postihne ukrutná bolest. Chytnu se za ruku. Nadávám si v duchu. V tom mě popadne čísi paže a praští se mnou do zdi. Což by nebylo až tak katastrofální jako ten fakt, že to udělali hlavou napřed a pak ještě dvakrát, než se mi úplně zatemní před očima. V rameni ucítím píchnutí, museli mi dát tu injekci. Popadá mě taková spavost.

"Sakra" zamumlám. Někdo mě zvedá do náruče, musí to být jeden z kluků. Donutím se ještě z posledních sil rozhlédnout. Vidím rozmazaně, hodně rozmazaně, ale jedno poznám, ještě všichni stále bojují. Ztěžknou mi natolik víčka, že jakmile je zavřu, tak je už neotevřu a usnu.
23.11.2013 10:35:22
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one