blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

3. Kapitola: TY a můj pán...NIKDY

Autorka: daidilik

"Ty rozhodně nejsi můj pán a nikdy ani nebudeš" vyštěknu na něj. Asi mu moje odpověď přišla vtipná, protože se začal smát.
"Ale sem. Hned když si přejela hranice a dostala ses do vězení, ses stala mým vězněm a tudíž sem tvým pánem" řekne s takovým šklebkem, že se mi to přestane líbit. Vzdorovitě se mu podívám do očí, v jeho očích na chvíli spatřím překvapení, které se hnedka vytratilo, a nahradilo to ten jeho škleb.
" Ty nikdy" šlehnu po něm vražedný pohledem.
"Ale jo a hned ti ukážu proč" pustil mi vlasy, ale pro tentokrát mě chytil pod bradou a zvednul mi jí, tak abych se mu dívala do očí. Zadívá se mi do nich, najednou jakoby mě mé tělo přestala poslouchat, si kleknu před něj, chystám se mu sdělit, ať jde s tím do prdele, ale i hlas mě zradil a místo toho ho nazvu panem, což vůbec nechápu, protože tohle sem nechtěla vůbec říct.
"No, vidíš, jak ti to krásně jde" řekne pobaveně.
"Tohle není fér, tohle bych ti za nic neřekla" řeknu, když mě uvolní. Začnu se po něm ohánět pěstím. Ale k mé smůle a jeho štěstí sem na něj nedosáhla. Zase se mi začal smát a rukama mě držel na kolenou.
"Přiznej, že sem tvůj pán"
"Na to ti nikdy nepřistoupím" pokusím se zas postavit na nohy, ale marně.
"ani pod podmínkou že bych tě dal popravit" sice se u toho pořád smál, ale v hlase je slyšet že to myslí vážně.
"To už si mohl udělat dávno, hned jak sem přejela hranice a stala se tvým vězněm, ale ty nikoli mým pánem" předříkala sem tu jeho verzi, ale trochu sem jí pozměnila.
"Co není, může být………. STRÁŽE" zakřičel nahlas a v ten moment vtrhli do místnosti dvě gorily a oba před ním poklekli "Svojí šanci si právě promarnila. Odveďte jí do žaláře, zítra po poledni bude poprava" nařídil ostře. Nemůžu uvěřit vlastním uším. Poprava? Tomu sem teda dala a zároveň sem to i posrala teď rodinu a přátele už nezachráním, ani se nebráním a nechám se odvést.
Cestou sem si prohlížela vězně, po pravdě je to převážně pánská společnost. Jak se na mě všichni hladově dívali a pořád měli na mě narážky, běhal mi z toho mráz po zádech. Nechci říct, že sem srab, ale začínám hodně toho litovat, že sem nevzala tu jeho nabídku. Žalářník mi otevřel dveře do mé jak to jen nazvat. Klece? To by tomuhle odpovídalo. Vešla jsem dovnitř. Zaslechnu za sebou cvaknutí dveří a pak jen vzdalující kroky.
Sednu si do kouta a teprve teď se tu pořádně rozhlédnu. V koutě se rýsuje drobný obrys, který se zvedne, pomalu a váhavě se rozejde ke mně. Vyjde ze stínu asi ve stejném věku černovlasá dívka.
"Ahoj jsem Dafne" váhavě mi podá ruku, když dojde až ke mně.
"Dita" stisknu tu její a usměju se na ní.
"Jak si tu dlouho?" odpoví mi, že je tu něco přes měsíc, dále se od ní dozvím proč tu je a hromadu dalších věcí a že je čarodějka, ale zablokovali jí sílu tak teď nemůže používat, což ji hodně štve. O sobě sem jí řekla, že sem lovkyně a odkud a proč sem se sem přišla a další věci.
Po pár hodinách se z ničeho nic spustil alarm. Ze všech stran se ozývaly mužské hlasy a výkřiky ochranky co se je snažily zastavit, ale celé se to hroutilo, když začali vězňové vylamovat dveře. Dafne se začala strachy třást, podívám se na ní. Zvednu se na nohy, ji taky zvednu.
"Co se děje"zeptám se jí.
"Nějaký z vězňů vyhodil jistič, aby byly dveře zamčené, teď se tu můžou vězni volně pohybovat a neovládají se, chápeš" zavzlykala.
"Jestli tu budeme na ně čekat, tak určitě přijdou, pojď, dostanu nás od sut" v ten moment se rozrazí naše dveře a dovnitř vtrhne jeden vězen.
"No teda chlapi je tu nová kočička, dnes si pořádně užijeme" začal se smát.
"Jen abych si neužila, až vám natrhnu zadky" na chvíli nastalo ticho, které bylo přerušeno, jak se všichni na ráz rozesmáli.
"Hele ona si myslí, že je silnější"otočil se na ty, co už stály za ním a pak zas na mě "Podívej se kolik je nás a vy jste dvě….prostě nemáte šanci" vysmíval se mi přímo do obličeje.
"Budeš se za mnou držet, rozumíš" zašeptala sem ji. Váhavě přikývla. Otočím se zpátky na ně a zvednu ruku s dlaní vzhůru a ukazováčkem jim naznačím, aby šli ke mně. Až když sou u mě, vytáhnu jehlice. Jednomu je zapíchnu do hrudníku, kde je srdce a dalšímu je zabodnu do ramene. Ten s tím srdcem padne na zem už mrtví, ale ten druhý se začne po mě sápat a nadávat mě do k***v. Kopnu ho do břicha, vytáhnu mu jehlice z ramene a zabodnu mu je do srdce. Popadnu vykulenou Dafne a táhnu ji za sebou. Běžím ani nevím kam, jen od sebe odstrkuji nadržené vězně. Podle toho zajmu o nás soudím, že ženskou neměli v posteli už pěknou dobu. Na konci chodby uvidím dveře. Rychle k nim doběhnu a vběhnu za ně, ale než za ně zaběhnu, tak si všimnu cedulky nad nimi "SKLAD" rychle je za sebou zatarasím a rozhlédnu se kolem sebe. U těch dveří soudím, že nevydrží takový nápor vězňů. Kupodivu je sklad obrovský že by se tu šlo i schovat, ale usoudím, že asi schovám jen Dafne. Sou tu doslova hromady beden, že sou i mezi nimi i cestičky. V jednom rohu najdu truhlu. Otevřu víko a naznačím jí, aby si tam vlezla.
"Kam se schováš ty?" zeptá se mě, když se krčí v bedně. V ten moment hlasitě prolomí dveře vězňové a Dafne se na mě se strachy v očích podívá.
"Neboj a hlavně zůstaň tady" věnuji jí povzbudiví usměv než zavřu víko nad ní.
Jedna věc mi hraje do karet a to je že sou tu hromady krabic a beden a mezi nimi sou cestičky, které sou i široké dva metry. Rozejdu se jednou cestičkou, ani ne do minuty narazím na první vězně. Vůbec se s nimi nemazlím a rovnou je zabíjím. Ale už u šestého nastala drobná komplikace a to v podobě že už nešel sám, ale měl už společnost a než sem je zabila tak se na mě z každé strany zbíhaly další a další vězni, už šlo do tuha a měli už na vrh. Ani ne do pěti minut sem ležela na zemi zmlácená jak hromádka neštěstí na zemi a při tom nade mnou stály už jen poslední tři vězni, ale ze všech byly nejsilnější. Jeden z nich mě kopancem přetočil na záda a pravě on mi i dal nejvíce do těla. Sehne se ke mně a v očích je mu vidět co právě chce a co i udělá. Ale než na mě hrábl tak ho něco vyrušilo. Kolem nás se objevilo pět postav v čele s vládcem, který se na ně mračil jak čert, těm vězňům se podlomí kolena a s bolestivým výrazem se sesunou na zem, kde se začnou v bolestech zmítat. Vládce ke mně přejde, sehne se ke mně. Přejede mi prsty po ruce, pak i po té druhé. Sleduju každý jeho pohyb, ale jak mile mi přeje od podbřišku výš, mi přeběhne chlad po zádech. Celá se napnu a znervózním. Pomalu se zvedne a podívá se na blonďatého kluka, co stál u něho. U kterého se nemůžu rozhodnou, zda je to upír anebo démon, ale za to u těch ostatních to vím přesně, jestli sou to upíři, nebo démoni.
"Odnes jí do mého pokoje" nakáže mu. V hlavě se mi stvoří dost nechutná scéna, jak to sním, dělám.
"Neeee, nech mně, já nechci" začnu ječet jak smyslu zbavená. Ale na prudké pohyby se ani nezmohu, každý pohyb mi dělá neskutečná muka. Ten blonďák se zmateně podívá na vládce, který k nám přistoupil. Zvedl mě za bradu a donutil mě se mu podívat do očí. Hned na to na mě spadla taková únava, že jen co sem zavřela oči, tak už nešli otevřít a usnula sem.
24.10.2013 10:59:00
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one