blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)
Autorka: Daidilik
Do večera mě nechal samotnou na pokoji, prý má spoustu práce. Nevím co děla, ale já se tu unudím k smrti. Ne tak docela, ležím na posteli a čekám, až sem nakluše. Tak to ne už tu čekám dost dlouho. Zavrtám deku tak aby když jí přehodím tou druhou dekou tak, aby vypadal jako já, když spím. Hrdě se usměju na svůj výtvor a vklouznu do skříně, kde čekám další hodinu, než se tichým vrzáním otevřou dveře. Jak chodící mrtvola se k posteli přišourá Teodor, pomalu nadzvedl deka a zarazil se. Využiju jeho překvapení, vystřelím ze skříně a skočím na něj. Akorát se stihl otočit, ale i tak ho svojí vahou povalím na postel. Ruce mu přitisknu k posteli.

"To máš za to, že si mě nechal čekat" sednu si na něj a s šibalským úsměvem se mu zadívám do očí. Úsměv mi oplatí a během chvilky ležím pod ním.

"Ty se v tom vyžíváš co?" usměje se ještě více "Co tě zdrželo?" zeptám se.

"Povinnosti"

"Tak povinnosti?"

"Jistě jako vůdce je musím plnit, ale neboj manželské povinnosti nevynechám" políbí mě.

"Kdo říkal, že jsme manžele.........ani svatba nebyla" provokuju ho.

"Takže se ti zachtělo svatbičky" zašklebí se. Nedokážu si představit já a Teodor, jak dem spolu k oltáři. tak to by bylo hustý. Slezl ze mě a uvelebil se vedle mě. Přitáhl si mě k sobě a přivoněl si k mým vlasům. "Ale jak sem říkal, musím i plnit jak sem slíbil i té druhé povinnosti a za to jak si byla netrpělivá tak ti je zpestřím" rukou mi zajel pod košilku a zabloudil s ní k ňadru, se kterým si začal pohrávat. Samozřejmě se mi to líbilo a on to moc dobře ví. Tahle poloha se mi moc nelibí a tak se přetočím na druhy bok. Pohledy si oplatíme a já si na něho lehnu. Začnu ho líbat na každičkém centimetru jeho krku a pak se zakousnu, ale tak abych ho jen štípla a ne aby tekla krev, ale i tak tam bude mít otisky mích zubu. Ovšem on to tak nevzal bez následku, chtěl se pomstít, chtěl se na demně dostat, aby mi taky něco podobného proved, ale pro tentokrát já sem rychlejší a vykopnu ho z postele. Obmotám kolem sebe deku, tak pevně aby to nemněl tak snadné. Zved se rychle a teď se na demnou naklání jako bůh pomsty. Provokativně vypláznu na něj jazyk.

"Neprovokuj nebo budeš nocovat sama"

"Ale to by mi nevadilo"

"Opravdu a to, že bys spala na zemi"

"Možná, ale všechno jde, když to jde po dobrém, ale i po zlém" Opět si do něj rýpnu.

"Jak myslíš" škubne za okraj deky, která mu zbude v ruce. Šibalsky se pousměje a vystrnadí mě z postele. Sám se rozvalí po veliké posteli, tak že tam opravdu není pro mě místo. Dobra já budu spát na zemi a piš si, že se s tebou zítra nebudu bavit, protože budu spát, nebo budu tak unavená, že nebudu komunikovat se světem a co v horším případě budu protivná. Odporoučím se k oknu, ze kterého se chvíli dívám na noční oblohu s velikánským měsícem. Až pak si lehnu pod něj, na studenou podlahu, no není mi teplo a dnes je i chladno.

"Zlatičko, pojď ke mně mám tu pro tebe poslední místečko" láká mě k sobě.

"Děkuju miláčku, ale někdy jindy, na dnes mám už jiný nocleh"

"Opravdu?….."Se zájmem se na mě podívá, sice to teď chvíli dělal, ale teď se a mě jináč podíval "At mi nezmrzneš, to by mě mrzelo"

"To ti nevěřím" otočím se k němu zády.

"Sama si před chvíli říkala, že jde všechno po dobrém a nebo po zlém, tak co s tím provedeme"

"Tak to opravdu nevím"

"Tak já ti to ukážu" Než se otočím, abych viděla co ho napadlo tak mě už zvedal do náruče a nese mě k posteli, na kterou mě hodil, tak že sem při odrazu od ní málem slítla na zem. Lehl si, dám se na útěk po kolenou, ale v tom mě popadl za boky a táhl mě k sobě.

"Víš, že máš k sežrání zadeček" ovšem ta košilka je krátká, úchyláček. Cítím, jak rudnu i na zadku.

"Co prosím" Křiknu a instinktivně si ho zakryju rukama, přece se nenechám okukovat. Přitáhl si mě ještě víc k sobě. Cítím jeho dech na šíji. Jednou rukou se opřel vedle mé ruky, aby na mě neležel celou vahou. Tou druhou rukou mi drhnul všechny vlasy na pravou stranu.

"Ani nevíš jak si celá k sežrání" zašeptá mi do ouška.

"Ale má to drobný problém"

"Jaký" škádlí mě.

"Nejsem v menu" setřásnu ho ze sebe a hned se otočím k němu čelem. Ležel a spokojeně se na mě usmíval, zvedl deku.

"Tak dáš si už říct?" lákal mě. Úsměv mu oplatím a lehnu si k němu. Schoulím se k němu a zavřu oči. Cítím, jak mě hladí po vlasech a do ouška mi brouká nějakou melodii, která mě ukolébá do říše snů.

Ráno se probudím, přetočím se na druhy bok, abych se podívala na spícího Teodora, ale on tu už není, namísto něho zde leží bílý papír, zívnu si a protáhnu se. Šáhnu po tom listě a rozevřu ho. To písmo je stejné jako to co sem četla v tom dopise, než sem jsem jela. Musím podotknout, že má moc hezký pravopis a ne jako ty moje klikyháky a tak se do něj začtu.

Dobré ráno zlatíčko, doufám, že si se hezky vyspinkala. Na snídani běž do jídelny, Blanku jsem zaúkoloval a ti něco moc dobrého připraví a neboj, řekl sem jí, ať ti tam nic nepřihazuje. A ve dvanáct bud sbalená na trochu delší tůru, před hradem budeme tam na tebe čekat.

Teodor



Zajímalo by mě, kam pak mě to zavede, no co nechám se překvapit. Převleknu se a vyrazím na snídani. Do jídelny vkročím s oslňujícím úsměvem, kterými spadne jen, co spatřím jednu osobu. Blanka stojí u plotny a něco asi vaří. Netváří se zrovna nadšeně. Sednu si ke stolu s talířem jídla, které si sama připravím a pozoruju jí.

"Hej Blanko" Nevnímá mě, prostě mě ignoruje.

"Blanko" otočila se ke mně, konečně.

"Co chceš?" Skoro to na mě zavrčela.

"Jen, že se ti to pálí" Prázdný talíř vložím do škopku, aby ho někdo za mě domyl, a to asi bude Blanka.

"Tak razím" vyběhnu rychleji, než mě sejme letící pánvička, ano Blanka se rozvášnila a první co jí padlo do ruky, tak už na mě letělo. Bohužel k mému štěstí a její smůle sem se přikrčila a pánvička namísto do mě prdla do dveří. Tím myslím prosklené dveře.

"Tak tedy nevím, jak to to vysvětlíš" nakouknu z poza rohu na běsnící ženskou před sebou. V ruce nebezpečně svírá příborový nůž a v té druhé vidličku. Jen tak mimochodem na té pánvičce byla ta spálenina, ale otázka je taková co to asi mělo byt, je to černý a neidentifikovatelný. Možná vajíčka, nebo kus masa, ale to opravdu nepoznám. To i u toho dřepím.

"Tohle si chtěla jako žrát" ukážu na podlahu k pánvičce.
"Cože?" Zas syčí.

"No máš příbor, jeden by mohl říct, že jdeš obědvat" zrudla ještě více hněvem.

"Zabiju tě" Rozeběhne se na mě, Rychle naházím oběd na pánev a vymrštím ho na ní. Samozřejmě bez pánvičky. Nehezký obsah skončil na její hlavě. Zastavila se na místě a rozechvěje se vztekem. Tohle mě donutilo k širokému úsměvu.

"Jednou tě opravdu zabiju" v tom momentě se na mě rozeběhne. Podívám se prvně na pánvičku a pak na ní. Čert jí vem. Nevím, kam jsem jí odhodila, ale bylo to někam zamnou, ale to už běžím pryč.
23.11.2013 10:27:47
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one