blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

27. Kapitola: Tys tedy dopadla, ale patří ti to!

Autorka: Daidilik
Ted se mi naskytne dosti zajímaví pohled na boj mezi Leonem, Richardem, Lucasem a Arhurem. O každém jsem se tu hodně přiučila. A pozorovat je při boji bylo opravdu záživný. Teď momentálně sedím na klíně Teodora a vedle nás sedí dalších tři kluci a to Dominik, Erik a Lestat a všichni krom mě mastí karty, mě tedy přijde zajímavější ten boj, ale stíhám pozorovat, kdo vyhrává a naopak kdo prohrává. Ale jak říkám ten boj je záživnější. Lukas se snaží trefit Richarda do čumáku, ale i když se snaží tak prostě Richard je rychlejší. Schopnosti nemá, ale to nahrazuje jeho hbitost a síla. Kdyby mu někdo řekl, aby běžet hlavou proti zdi, tak by jí asi prorazil, zato těm ostatním by se spíše motala šiška. Ale jde o to, že on prorazil pěstím vzrostlí strom a to je hustý, když na nás začal padat. Chci se zvednout a utéct, než aby byl ze mě flek na zemi. Ale to mi znemožnila Teodorova ruka, která se více přitiskla. Teodor zvedl ruku, aniž by se podíval, co to na něj padá a odhodí ho na ty čtyři experty. Teodor se napne a zamračím se do karet, už zase prohrává. Na sobě má pouze už kalhoty a kluci ti mají ještě i košile. Neuběhne ani ne deset sekund a už sundává i kalhoty. Ted má na sobě černé trenky. No neumí dobře povědět, mohla bych mu píchnout, po pravdě můj strýček mě naučil hodně fíglu, protože cestuje po světě, takže jich hodně zná a naučil mě je.
"Dejte mi taky karty, já si s vámi taky rada zahraju" řeknu, když se rozdávají karty. Erik mi je dal, ale Teodor mi je hned sebral.
"Co to děláš" Ohradím se a natáhnu se pro karty.
"Nebudeš hrát, ještě prohraješ" Nechce mi je vrátit.
"To tak" Uchechtnu se a vytrhnu mu je.
"Alespoň jednu hru" Vypláznu na něj jazyk.
"Jak chceš" Založí si ruce na prsou a čeká, jak mě jeho kumpáni porazí, ale nestalo se tak.
"Tak mi dejte ty košile" Vítězně se usměju. Všichni i s Teodorem tomu nechtěli věřit."Tak co pokračujeme" Provokativně se ušklíbnu. Kluci se k sobě nakloní a šeptem se nad něčím domlouvají, ale mně to nevadí. Beztak je to jak by mě měli setřást, ale to se jim nepodaří.
"Jak si vyhrála?" zašeptá mi do ucha.
"Mám, lepším triky než oni" Odpovím mu stejně potichu.
"Dobra, berem"přikývnu a počkám, až mi vyloží karty, no nepadli mi moc dobry. Počkám, až budu na tahu, dělám, že se natahuju pro kartu a přitom si nechám nenápadně vyjet jednu kartu z rukávu a tu si taky vezmu. Zbavím se těch špatných a nechám si esa zázrakem ještě ani jeden nevyhrál, tak je tam začnu šoupat, nečekala jsem, že to je past a najela sem do ní, nečekala se to, že měly naplánovaný, ale nevěděly, že sem si svým podvodem vytáhla svůj trumf, kterou sem tam hodila. A další výhra. Všichni vytřeštili oči.
"To není možné" začnou házet do středu svoje karty.
"No koukám, že tu máme nového Kartového bosse" Poplácá mě po zádech Lestat, na malý okamžik spatřím jeho upíří špičáky.
"Ale mám v tom jen praxi" Odvětím mu, asi to pro dnešek stačilo.
"A jakou"
"Strejda mě naučil švindly"
"Taky lovec?" Pro změnu se teď ptá Erik a Dominika to taky začíná zajímat.
"On je Američan a takoví turista, když sem byla malá, tak mě toho hodně naučil a když přijede tak spolu mastíme karty" sladká minulost. Usměju se nad vzpomínkami.
"Američan, takže grilovačky, hot dog……Pani ten se musí mít dobře" Pokývne znalecky hlavou a s blaženým výrazem Dominik, asi si představuje to jídlo.
"Víš, že docela jo"
"A co hollywoodské filmy, já je žeru, u Viktora sem….." Teodor ho zpraží pohledem. Dominik se nenápadně ke mně nakloní a zašeptá mi do ucha.
"Máš na něj vliv, domluv mu ať pořídí domácí kino, ber to tak mohli bychom se spolu dívat na filmy, nemyslíš" Tahle seriozní nabídka se mi páčí, ohledně toho že sem tu nepotkala ani televizi, bych to uvítala. Ale má to háček. Teodor při slově spolu a ne sním, zrudl hněvem.
"Skvělí nápad, to by bylo bezva" Zasním se.
"Já vás slyšel" Zavrčí. Ve tváři má šílený vyraz. Pěstím tlačí do dlaně, až se ozve zakřupaní.
"Dominiku….ty se mi snažíš přebrat milenku, ale to se ti nepovede" Nebezpečně až děsivě se začal
chechtat.
"Kdepak jen mi nabídl seriozní nabídku"
"Jo aha Kino se jim zachtělo"
"No a k vánocům by mohlo být, ne"
"Možná když budou hodní tak, tak jí dostanou"
"Co mi nejsme hodní?" Rozbouří se Dominik.
"Ne to tedy nejste, takto využívat mou Ditu" nějak se kolem něj změnila dobra aura na špatnou.
"Vždyť toho až tak nechtěj, já bych jí taky tu uvítala" přidám se na stranu kluků.
"Jo a za chvíli tě bulou chtít ukecat, že každý bude chtít auto" oči mu nabraly rudou barvu a sakra.
"Mi toho tolik nechceme a Ditu bychom k tomu nezneužívali" Začnou se obhajovat ti tří za mnou
"Opravdu ale moje ohnivý ptáci vám nevěří" odplivl naším směrem šest asi metrových ohnivých ptáku. Já, Lestat, Erik a Dominik začneme před nimi zdrhat. Po několika metrech zakopnu a padnu na zem právě vedle Erika, který pěstím zničí na mě letící prý ptáčky. Odechnu si když je Erik zneškodnil.
"Teodore okamžitě je odvolej" sevře ruku v pest Erik. Kolem nás proletí rychlostí Lestat a za ním ta ohnivá bestie.
"Bože jdou po mě….. Jdete ode mě" přeskočí ptáka, co letěl naproti němu. Ti dva ptáci to do sebe napálili a bouchli při nárazu. Poslední kdo je, měl v závěsu je Dominik. Který, jako já taky padl nechtěně, přetočil se na záda, právě v moment kdy mu před obličejem zmizel poslední pták. Hlasitě si odýchl, zato Teodor se hlasitě rozesmál. Ti tří ho začali pérovat. Když si všimli že jim nevěnuje dostatečnou pozornost, tak nakonec se tato trojka otočila a s průpovídky, že jeho otec Viktor má Kino a mohou se na něj dívat tak odešli.
"Hej mám pro vás nabídku, kdo chce jít se mnou na pár dní k Viktorovi, tak ať zítra po poledni čeká u vchodu do hradu" všichni přikývnou a Teodor se na mě otočí.
"Ty jsi výjimka, ty to máš povinné" Přistoupil ke mně.
"Ty ohnivé potvory na mě už nepouštěj"
"Ses jich bála?" Škádlí mě prstem po bradě
"Víš, že jo…….Hele jak dopadli ty dvě, jak se mě pokusili zabít"
"Myslíš Moniku a Evelin"
"Evelin je ta upírka"
"Ano je mrtvá" řekl bez emocí.
"To kvůli mně?" Kolik věci už kvůli mně udělal je neskutečný.
"Neměla na tebe šahat, zlatičko moje. Málem tě zabila a to taky Monika, zabil bych ji, ale protože je nesmrtelná tak sem na ní vyřadil svůj hněv a vztek" nechtěla bych ho poznat ve vzteku, ale chtěla bych vědět, jak dopadla. Objal mě.
"Takže žije pouze ta démonka? Ta je tady ve vězení. Nemůže utéct, že ne" nechtěla bych se jí podruhé dívat do očí a stát k ní čelem.
"Je svázaná, musel by jí někdo pustit" přikývnu "Koukám, že tě to zajímá?"
"Nechci, aby z toho vyšla po dobrém"
"Chápu, klidně ti ukážu, jak skončila, vzal mě něžně za ruku a vedl mě k hradu a později ke dveřím u kterých nevím co za nimi je, ale jak to vypadá tak vedou do sklepení, není tu žádné světlo jen tma, myslela jsem, že tu alespoň budou pochodně, ale nic. "Nic tu neuvidíš až dole, tak tě vezmu" vzal mě do náruče a nesl mě po schodech dolu, byl tu chlad, vlhko a smrad, jako nějaké chcíplotiny.
"To tu někdo pošel?" položil mě a zapálil pochodeň.
"No možný to je, tohle je totiž, mučírna a napůl hladomorna" ty stroje co tu vidím, sou hrůzostrašné a nevím, na co sou, tak mi je začne představovat. "Tohle natahuje končetiny jak nohy, tak ruce....... Když se to přežene, tak je to prostě utrhne...... No není to hezký pohled" řekne znechuceně, asi to viděl a přešel k dalšímu mučidlu, nevypadá to až tak nebezpečně. "Tomuhle říkáme louskáček, protože to cvakavá prsty, ale dokáže je i zlámat, tak že se vyndá, ostři a dá se místo toho tohle" ukázal mi prapodivnou tyčku "První kolo se lamě, a když nemluví tak se hold jdou celí a to je potom krve....." Přejde k dalšímu "Tohle je botička, drtí to nohu, ale zas jí to nemůže rozdrtit........ tohle to láme kosti" už jsme prošli všechno. Díky bohu nechtěla bych tu být zavřená ani minutu, už teď mám strach. Vede mě další chodbou. "Tak tady bydlí ti nejhorší vězni" Rozhlédnu se. Je to tu tak děsiví, někteří tu mluví prapodivným jazykem, jiní zas chodí v kolečku po celách a vrhají na mě a Teodora zlostné vyrazí, jiní zas kvílejí jak posedlí zlým duchem, na zdech sou čary, slova vyrytý nehty. Ty cely sou veliké a v každé je několik vězňů. Došli jsme na samí konec. Z kouta se vynořila drobná postava, roztrhané věci na ní se sotva udržovali a zakrývali už jen tak intimní místa. Zlobou si mě změřila, přitisknu se k Teodorovi už tohle místo je i tak dost strašidelné.
"Koukám, mám návštěvu" řekla slizce a věnovala pohled plně Teodorovi.
"Řekni proč s ní chodíš, vzhledově nic moc......žádné kozy to nemá, zadek malý........TAK CO NA NÍ VIDÍŠ!!!" Rozkřičí se na něj.
"Chceš to vědět......" Otočil si mě čelem "Je upřímná, miluju její tvrdohlavost a houževnatost........nechtěla se mi poddat a to se mi na ní líbilo, byla to pro mě výzva a přitom sem se do ni zamiloval, bylo pro mě šílené když mě dlouho nechtěla a obzvlášť po tom jejím týdenním schovávání přede mnou....vit" ten usměv patřil jen mě. Záviděla mi ho, pohledem se mě snažila zavraždit. Políbil mě, ruce mu obtočím kolem krku. Cítím její závistiví pohled na mě.
"Ty Ku*vo jedna, já tě zabiju, až se odsud dostanu tak tě zabiju, to ti slibuju" Nevydrží a začne na mě křičet. Cukne to se mnou. Teodor se ode mě odtáhne a sjede jí vražedným pohledem. Vezme dost silný řetěz a jde k její cele. Přitom mě strčí ke zdi.
"Počkej tady" řekne a odemyká jí celu. Hrkne to ve mně. On jí jde snad pustit, to ne. Ladně dojde ke zdi, teď si všimnu, že na zadech má spousty ran. Triko jí zde visí pouze na carech. Oni jí bičovali?
"Jdeš mě zas seřezat jak psa, tamhle máš bič, tím se ti to víc líbilo" provokativně stojí u zdi. Přirazí ji hrubě ke zdi. Otočí ji čelem k sobě a tím řetězem co má na konci okovy jí sváže ruce.
"Dnes tě nejdu mučit, tohle se ti bude víc líbit" řekl a prudce šel z cely. Když procházela kolem mě, chtěla po mě skočit, ale to Teodor čekal a rychlosti blesku ji čapl za vlasy a prudce s nimi trhl. v ruce mu zbyly její chomáč vytržených vlasu. Šel k cele, kde byli samí muži.
"To mi přece neuděláš" vydrmolí.
"A víš že jo" otevřel dveře a strčil jí tam. Tam ji chytlo několik páru rukou a začalo z ní strhávat věci, pohled na ně byl děsiví. Nevědomky se začnu třást strachy, všimne si toho a přejde ke mně. Zvedne mě na nohy.
"Pojďme už" přikývnu, ale nohy sou ztuhlé. Zvedne mě do náruče a nese pryč u schodiště zaslechnu uši trhající ženský výkřik a následně mužský smích. Po zádech mi přeběhne mráz. Sem rada že tohle prokleté místo můžu opustit, z Teodora šel opravdu strach, takhle chladného sem ho viděla jen jednou a to když sem byla náměsíčná a přesně tohle mi chtěli vězni udělat.
10.11.2013 11:21:22
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one