blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

26. Kapitola: Týmová spolupráce.

Autorka: Daidilik
Ucítím šimrání pod nosem, rozespale otevřu oči a zadívám se na rudou růži, co do mě opět šťouchne a to přímo do nosu. Pozvednu oči k vlastníkovi té růže a není to nikdo jiný než Teodor, který se na mě se zářivým úsměvem uculuje. Nedá mi to a taktéž se na něj uculím. Sedí na okraji postele u mé hlavy. Druhou rukou mě pohladí po vlasech a nakloní se k mému uchu. "Stávej, moje princezno, je ráno" jemně uchopil zuby můj ušní lalůček a jemně s ním zatáhl. To tak.
"Dobrou noc můj princi" zalaškuju a přetočím se na druhý bok, přetáhnu si deku přes hlavu a pevně ji držím, aby mi jí nemohl tak snadno, ale i tak se mu to na první pokus povedlo strhnout. Sezul si boty, které skopl na zem a nalehl na mě. Nedočkavě přitiskl své rty na moje a pak se přesunul ke krku, kde mě začal vášnivě líbat.
"Zlato vstaň a obleč se, nebo....." Nechal to vyznít do ztracena se zamyšleným výrazem, který ani trochu neskrýval, nad čím přemýšlí, bez tak to bude něco zvraceného a úchylného. Ale já se nedám.
"Nebo co?" provokativně se usměju. Vypláznu na něj jazyk.
"Opravdu to chceš vědět?"
"JO"
"Tak fajn.... teď tě čapnu, hodím za dveře a nechám tě tam nahou až bys mě prosila na kolenech" zvedal se ze mě.
"Ale to bys mi přece neudělal?" sednu si a přehodím si nohu přes nohu.
"Když mi nic jiného nezbude tak jo" čapne mě za ruce a vytáhne mě na nohy. Dotáhne mě ke stolku, kde jsou složené červené šaty.
"Tak co vez si je dobrovolně" proč se mi zdá, že je to jednostranné a že na konec si je budu muset vzít. Už vidím, jak budu stepovat u těch dveří s nahým zadkem a pravě v moment kdy bude někdo chodit po chodbách. Tak to tedy ne já tam nebudu a do šatů taky ne.
"A je třetí možnost?" Ani utíkat to nemá cenu, mě hned dožene.
"Není" dychtivě mě sjel pohledem, očividně mu večer nestačil. Otočím se ke skříni, abych se oblekla alespoň do spodního prádla, když sem k němu zady, tak mě pleskl po zadku, prudce se otočím, a rukou zajedu na otisk jeho dlaně. S úšklebkem se otočil, že počká u dveří, ale já mu to vrátím. Podle výrazu když se otočil, soudím, že to nečekal, ale nechal to plavat a došel ke dveřím, kde se o ně opřel a se zájmem mě pozoroval, jak sem se celá oblekla i do těch šatů. Ve střevíčkách před něj předstoupím. Jen co se mu podívám do očí tak se zamračím.
"Copak se ti nelíbí, zlatičko?" políbí mě elegantně na hřbet ruky a přitom se mi s šarmem zadívá do očí. Za ruku mě někam vede.
"Nemám ráda podpatky" syknu. Mám pocit, že se někde vymáznu.
"Ale tobě to tak sluší si tak půvabná" rychle mi docvakne, že nejspíše jdeme do jídelny na snídani a taky se nemýlím. Naznačí mi, abych si sedla na židli ke stolu a on se přesunul ke kuchyňský lince. Prý mi něco dobrého udělá, no docela se i těším, protože mám hlad a hlad je dobrý kuchař. Pravě půlí rohlíky šikmě. Potichounku se k němu ze zadu přikradu s úmyslem mu skočím na záda a postrašit ho.
"Copak to na mě chystáš" sakra jak to poznal a to jsem se chystala ke skoku. To má snad oči všude. Otočil se s nožem v ruce a sjede mě přemýšlivým pohledem.
"Atentát" přiznám se. Jedna strana úst se mu nazvedne do úsměvu.
"Ty atentátničko.......no když chceš něco páchat, tak pojď za mnou a pomoz mi" Naznačil mi, abych šla k němu, poslechnu ho a ukáže mi na ledničku, teda tomu tak tu mohu tak říkat, je to taková komůrka, kde je docela zima, takže tu déle vydrží potraviny. Takže docela plná spižírna, je vidět že pro potraviny chodí do obchodu, co tu mají kolem ve vesničkách. Sou tu salámy v obalech, ale i sýry, zelenina a tak dále co se nachází v lednicích.
"Teodorore?"
"Ano zlato" fuj zjevil se vedle mě, že sem se ho až lekla.
"Mate tu místnost jako mrazák?" usměju se. Tady je docela zima, jak musí tam byt, když tam někdo omylem někoho zavře.
"Místnost ne, ale máme spíše takové boxy" vede mě do zadní části, eh lednice, kde docela přituhuje. Tam leží tři boxy velké jako trochu větší a delší lednice. podivám se do nich, pani docela plné syrového masa, podobných mražených potravin, ale poslední a nejmenší box se mi nejvíc líbil. Byla tam totiž zmrzlina a nanuky různých tvarů a příchutí. Zavřel přede mnou můj nanukový sen, teda mrazáček a otočil mě čelem k němu.
"Děje se něco?" Moc na mě se divně dívá.
"Ani ne jen si tě tady a teď vezmu" pokládá mě na mrazáček, který mě studí do zad.
"Počkej tady ne" Už my vyhrnuje šaty nahoru. Tak proto mi dal ty šaty, rychle a snadno se pod ně
dostane.
"Proč ne?"začal mě líbat od krku k ňadrům.
"Je tu zima?"
"Tak tě zahřeju"
"Jsi perverzní"
"To má být kompliment?" nepřestává, jen mi stáhl pro změnu ramínka, aby se mohl dostat k ňadrům, to víte chlapi a teď si s jedním hraje jazykem.
"Ne, jen tvrdá realita" Řeknu z cela vážně
"Děkuju" kousne mě do ňadra.
"Jsi děsně zvrhlý"
"Pokračuj" zajel mi pod kalhotky
"Zkaženy" řeknu mezi výdechy.
"Víš, že mě těmito slovy akorát vzrušuješ"
"To je možný"
"A co s tím uděláš?" laškuje, odkopnu ho tak silně, že odlítne, ale přistane ladně na nohách, pevně na zemi.
"Tak ty se chceš prát?" pobaveně se usměje "A nebo hrát?" mlsně se na mě podívá, jako bych byla čokoládka, kterou by nejraději pomalu slupl, aby si jí co nejvíce vychutnal, a teď se takto dívá i na mě, jako na jídlo "Pojď ke mně" mé tělo se dalo do pohybu. Přímo k němu, ale nemyslím tak že bych šla, ale letěla sem. Někdy když sem byla malá sem chtěla být jak ptáčci, vzlétnout k nebesům, ale tohle je jiné. Chytnul si mě tak že sem kolem něj obtočená nohama.
"Máš pravdu, chvěješ se zimou" nesl mě zpátky do kuchyně. Kde mě zanechal na stole. Vrátil se zpátky do lednice, asi tomu tak budu říkat a přinesl ještě v obalech salámy a sýry. Společně jsme obložili talíř, ani netušíte, jak se mi zbíhají sliny.

Dnes sem se šla podívat na trening Teodora s jeho jak říct elitou mezi jeho démony a upíry. První co bylo, je že mě všem představil, opravdu hoši byli vskutku milí. Myslela jsem, že to je o boji a ne o seznamovačce mezi mnou a kluky, jeho kamarády v sedu na zemi v takovém kroužku. Za mnou sedí Teodor, který mě drží kolem pasu. Par z nich už znám, jako je například Lucas a těch pár, jak sem se s nimi krádce seznámila, než na mě ty dvě nádhery zaútočili, jak se jen jmenovali. Určitě se to časem dozvím. U Lucase jsem nečekala, že je v elitě. Ptaly se mě, kolik jsem zabyla upíru, ač nerada sem jim to řekla. Pochopte, bylo tu pár upírů a já nevěděla, zda je to nenasere, že jim zabíjím příbuzenstvo.
"A zabíjela si upíry pod úrovní" zeptá se mě můj soused, upír. Přitom na mě v úsměvu vycení zoubky.
"Eh...co?" Oni mají nějaké úrovně?
"Jo....to co mi říkala, tak jo"
"Jaké úrovně?" natočím hlavu na Teodora.
"Ti jak se neovládají a později zešílí" snaží se mi to vysvětlit
"Ale mně se nezdály jako šílení"
"To proto, že s tebou většinou bojovaly bez proměny"
"Ale oni měly rudé oči a špičáky" To ví, co sem viděla a to je proměna, tak nás to učili.
"To není jejich plná proměna"
"A jaká je?"
"Tady ti to neukážu, protože když se o narozeného, čili proměnného staráš, učíš jeho choutky držet na uzdě a lovit, prostě celkově výcvik, tak nikdy nepropadne šílenství, jistě byli upíři, co měli problémy, tady Richard" ukázal na mého souseda "Měl s tím dlouho problémy udržet svoje chutě, vůči krvi a teď po skoro po pětistý letech. Koukej, co z něho vyrostlo" Poplácal ho po zádech přátelsky.
"Teodore, tak ji někdy v noci vezmeš do podzemí sousedního města, tam jich je spousty"
"Pravda..... alespoň je poznáš" konec věty řekne spíše mě "No kluci je na čase jít trénovat, takže kdo začne" rozhlídne se kolem sebe. Jestli nejsou nějací dobrovolnici.
"Šefiku" Teodor se na něj s povytáhlím obočím podívá. Ou je on nemá rád, když mu někdo říká šefiku.
"No?"
"Bude s námi trénovat i Dita?" Ted se pro změnu všechny oči stočí na Teodora.
"Muže proč ne, ale buďte na ní jemnější, rozumíte?" cože, já taky?
"Budem a mužem zas byt jako dva tábory, proti sobě" Ted se pro změnu ptá Richard, Teodor přikývne "A můžu vybírat jako první" Podívá se na Richarda.
"Dobra"
"No takže koho si vezmu jako prvního...... Tak třeba Ditu" Takový pohled co na něj hodil Teodor stal za všechny prachy, asi mě chtěl mít u sebe, ale teď by mě zajímalo, co jako ty tábory budou dělat.
"Lucas"
"Dominik"
"Erik" a tak dále a tak dále se prostřídávaly, než je všechny rozdělili do těch táboru.

Stojím v takovém houfu, sem tu taky mezi nimi jako jediná žena, takže taky povzbuzující, pravě se všichni domlouvají kdo, na koho půjde, takže to budou boje, paráda, sem zvědava koho mi přiřadí?
"Dito?"
"No"
"Vezmi si Teodora, protože on asi si tě vybere, nenechá tě z někým jiným zatím bojovat, mi se postaráme o zbytek jo" Přikývnu, to bylo rychlí. Už stojíme naproti té druhé skupině. Která už taky naproti nám stojí.
"Na tři začneme, prohlásí Teodor"
"Tři" Všichni zaujmou bojovou pozici, krom mě a mého soupeře, který pravě odpočítává "Dva" přikrčí se ke skoku anebo k běhu, těžko říct, asi bych taky měla zaujmout bojovou pozici, ale já žádnou až tak nepoužívala "Jedna" nastalo ticho, jen ptačí zpěv je slyšet, taková krátká pauza, rozhlednu se na ostatní, mají už špičáky a upíří, či démonické oči, asi tu bude horko "Start!" všichni vystřelili strašně rychle, teď už jen naproti mě stál Teodor.
"Pro teď si můj soupeř"
"S tím počítám šefiku" usměju se, pode mnou rozpraská půda. Pokusí se mě lapit do lián, dobrý pokus. Richard mi před bojem půjčil dvě své větší dýky se slovy, ať si nechám trumf v kapse, ať je v nouzi mohu využít. Těmi dýkami přesekám ty liány a dopadnu na nohy. S přemetem do prava se vyhnu liánám směřujícím od Teodora. Výskokem do výšky jen tak vyhnu dalším, ve vzduchu udělám přemet a hodím po něm jen jednu dýku. Vyhne se jí, to už k němu rychle doplachtím a máchnu po něm dýkou. Rychle se přikrčí a vytáhne dýku zabodnutou v zemi. Kopnu do něj, vykryje to pravačkou. Chytnu hodně silně mezi dva prsty jeho ucho a zvednu ho, jak šel snadno, asi ho to bolelo. Vystřelím po něm pěstím, předvídatelné hned reagoval protiútokem. Můj úder zachytil dlaní. Změním strategii, přišlápnu mu silně nohu a pak hned kopnu do lýtka. Výhoda pro mě byla zuřivý předvídatelný útok. Rychle se rukama zapřu o zem a udělám stojku. Kopnu ho do hlavy, trochu ho to vyvedlo z rovnováhy a toho právě využiju. Mezi nohy chytnu jeho hlavu a stáhnu ho na zem, tak že sebou slušně praštil ze zadu do hlavy. Než něco podnikne, už sedím na něm obkročmo s dýkou u krku a s vítězným úšklebkem.
"Dostala sem tě" Zazubím se. Zaslechnu hvízdání a potlesk. Nechápavě se rozhlednu. Kluci a to všichni nás pozorovali a to od začátku. Toho samozřejmě zneužije Teodor a změní polohu, tak že teď sedí on na mě. Dýku mi vytrhne a hodí jí na Richarda, ten před ní sehne.
"Bojujte a nečumte"
"Počkej, chci vědět, jak to dopadne" ostatní jeho kumpáni i soupeři přikývnou.
"To mate smůlu, teď se budeme dívat mi" zvedne se a podá mi ruku. Přijmu ji a sedneme si k nejbližšímu stromu s dobrým výhledem na ně.
"Byla si dobra" Pochválí mě.
"Děkuju"
"Já to myslím vážně?" políbí mě na čelo.
10.11.2013 11:10:53
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one