blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

23.kapitola: Něco přede mnou tají.

Autorka: Daidilik
Zníčeho nic se i se mnou zvedne a donese si mě až na postel, na kterou mě pustí. Obkročmo se na mě posadí. Zachvátí mě panika. Začnu se pod ním zmítat, jak ryba na suchu, ale zbytečně. Je tak silný, tak alespoň se i tak tváří, protože nemá ve tváři žádné známky potíží, je zcela klidný a přitom se na mě provokativně usmívá.

"Tak co vzdáš to a nebo se jen tak nedáš" tiskne mi ruce k posteli.

"To druhé"vykopnu. Zasáhnu ho do břicha. Vykopnu ho z postele, rychle se přehoupnu na kolena a posadím se. Provrtám ho varovným pohledem a zamračím se na něj.

"To rád slyším, alespoň se nebudeme nudit, koťátko"

"Neříkej mi tak" zavrčím na něj. S úsměvem se navrátí do postele ke mně. Sedne si vedle mně a nohy nechá svěšené podél postele. Čapne mě za ramena a položí si mě do klína.

"Pročpak ne" pohladil mě po vlasech.

"Zní to úchylně"

"To jako, že sem uchyl" řekne překvapivě vážně a uraženě.

"To netvrdím, ale v tvém případě je to možné" asi sem ho tím naprdla, pač mě opět posadí a otočí se ke mně zády se založenýma rukama na prsou. Přikradu se k němu ze zadu.

"Ty si se urazil?" cvrknu ho do ucha.

"Jo a co s tím uděláš" pootočí hlavu do stany, aby mě koutkem oka viděl. Za zady sevřu okraj deky a přehodím jí přes něj. Hupnu na něj celou vahou a povalím ho do předu. Rozplácne se jak široký, tak dlouhý.

"Dostala sem tě. HAHA co budeš teď dělat?" řeknu se smíchem, co se pode mnou vzpírá a chce se vyhrabat na nohy. Najednou se uklidní.

"Chceš to vědět a nebo radši slezeš a trest by byl o to menší"

"Slézt by byla docela kravina, takže tu zůstávám, protože se tě nebojím"

"Jak myslíš" i přes deku cítím jak se celí napne a vyskočí metr do vzduchu, dopadnu samozřejmě na něj, jako na koně. Ale s tím rozdílem že on toho využije a ve chvíli, kdy dopadnu ztratím na malí okamžik rovnováhu, ale i ten malí okamžik využije a dostane se nade mně.

"Ted se trestíčku nevyhneš"přimáčkne mi ruce k posteli. Škubnu nejednou rukama, ale zrovna mi to moc nepomohlo. Smůla co dodat.

"Trest, ty si říkal něco o trestu?" dělám blbou, třeba na to skočí a třeba taky ne. Nevím na jaké úrovni jeho inteligence momentálně je.

"Koukám, že pořádně budeme muset i procvičovat paměť" začne se sklánět k mému krku "Schválně jestli si na to vzpomeneš" přiblíží se jeho rty k mému krku a než se začnu opět bránit, tak mi tam pracuje na cucfleku.

"Tak co už sis vzpomněla že sem o tom trestu mluvil"

"Ne"

"Tak budem pokračovat"

"Cože" vykřiknu, ale to už se zas opět nasál na můj krk "Ano, už si vzpomínám, žes o tom mluvil" řeknu když se chystá na další. Vítězně se ušklíbne. Zvedne se z postele a štráduje si to s ladným kokem ke skříni. Otevře ji, chvíli v ni přehrabuje, než vytáhne tašku. Vrátí se ke mně a hodí mi jí klina. Překvapeně se na něho podívám a pak i na tu tašku.

"Ten trest spočívá v tom, že toto budeš mít na sobě a budeš spát v mojí posteli a to se mnou"

"Ne já si to na sebe nevezmu"

"Ale zlato já s tím počítám, že si to vzít nebudeš chtít, takže ti do toho pomůžu"

"Cože……….jdi ode mě ty prase" odstrkuju ho od sebe. Vytrhne mi z ruky tu tašku a hodí jí na stůl. Překulí se na záda a mě si položí na břicho, tak že sem na něm ležela. Obemkl mě svými silnými pažemi.

"Dám ti ještě na výběr………buď si to sama oblečeš a mezitím nám skočím pro večeři, aby jsme tu měly večeři a nebo budu pokračovat v tom v čem sem začal, ale neboj dám ti to soukromí" hladí mě po zadech"Ale nebude to zadarmo"

"Co chceš" špitnu "Jestli chceš mě v noci…" zarazí mě prstem na ústech.

"Neboj to po tobě nechci, ani nebudu chtít, ale to co chci je polibek a to od tebe" vyklím oči.

"Polibek? Vždyť tě ani neznám"

"Ano já vím, proto mi bude stačit malí" našpulí rty a čeká. Přemýšlím zda ho mám políbit, ale při pomyšlení, jak mě do té věci oblíká se nakloním k němu a dám mu letmou pusu na ústa, rychle se od něho vzdálím, ale on mě stále drží "Tomu říkáš polibek? To je jen malá pusa, takhle to má být" přitáhl si dlaní mou hlavu a vášnivě mě políbil, musím uznat že se mi to i líbí. Odtrhne se ode mě.

"Podle blaženého výrazu se ti to líbí" sjel rukama níže, tak že se opíral o lokty a držel si mě za boky, ale ne už pevně.

"Co? Ne nelíbilo" vydrmolím a svalím se z něho vedle něj.

"Jak myslíš" sedl si a rozešel se ke dveřím "Máš na to půl hodiny, pak se vrátím a když nebudeš tak tě do toho obléknu" oznámí mi mezi dveřmi.

"Cože, ale ten polibek"

"Ano, ten polibek byl za výměnu a to že ti dám soukromí, ale je na tobě jak s tím naložíš" řekl s úsměvem a čekal na moji odezvu, která přišla rychle.

"Ty BASTARDEK" zařvu a hodím po něm polštář, který ovšem dopadne už na zavřený dveře. Za dveřmi zazní jeho pobavený smích a vzdalující kroky.



*****

Nevím kolik času uběhlo, ale je to jistě více než dvě hodiny, asi na mě zapomněl. Nevadí, bylo by lepší kdyby přišel až zítra, protože se nechci dělit o tu dobrou postel a jistě by mě buzeroval. Ach ta postel je úžasná.

"Sem zpátky koťátko, promiň že jdu pozdě, ale zdrželi mě" rozrazí dveře Teodor. A je po klidu "Koukám že sis to vzala, to sem rád" zavrtám se ještě více do deky, aby se ke mně nedostal. "Zlatíčko nesu večeři" zbystřím, za tu dobu co sem tu mi slušně vyhládlo. Podívám se co to má a jestli to bude k jídlu. Má velikánský tác, nechápu proč? Ale opravdu nemám až ta hlad, jako mám, ale nesním určitě tolika, kolik tam muže toho byt a pozor já tam nevidím.

"Co to je?" zeptám se zvědavě.

"Tak si sedni, nebudeš jíst v lehu" poslechnu ho a on se předkloní a ukáže mi obsah toho tácu.

"Ty vole" vyklouzne mi. Už se mi zbíhají sliny. Sedne si vedle mě, strčí mi do rukou ten tác, abych se pokochala nákladem a přitom nadzvedne deku a vleze pod ní. Přistrčí si mě k sobě a sebere mi zas ten tác, který je obložen salámy různého druhu a sýry. Ve prostřed jsou rohlíky. Položí jej před sebe na deku.

"Tak co říkáš na společnou večeři" políbil mě do vlasů.

"Vypadá to lákavě" překvapeně pokývám hlavou.

"Musíš být hladová, takže ti naložím Rohlík" a taky ho už nakládá, až je na něm centimetrová vrstva sýru, ale hlavně salámu.

"To nemyslíš vážně, já tak široce neotevřu pusu" už protestuji, ale marně, on mojí ukecanosti využije a zacpe mi s ním hubu.

"Udělej aaa" pani to je bašta, je to opravdu výborný, ale to se mi snaží vyhodit pusu z pantu nebo co? Ten Rohlík s nákladem má opravdu úctyhodný rozměr. Vezmu si ho do ruky, aby si taky mohl naložit a taky si naloží, ale s takovým jednou tak věším nákladem.


*****


Položil prázdný tác mimo postel na stůl. Ani se mi nechce uvěřit, že jsme to celé snědli, teda hlavně on. Kdyby mi někdo řekl že někdo dovede tolika sežrat, tak bych se mu hezky zasmála a pomyslela co je to za pablba, ale realita je jiná. Otevřeli se dveře a v nich stály dvě služebné, jedná z nich se na mě mračila jak čert, ale nechápu proč? Mračila se na mě do té doby než jí upozorní Teodor, aby se na mě jinač dívala. Ty služebné donesly džbány s rudou tekutinou, nejspíš vínem a v tom druhým byla zas žlutá tekutina asi nějaký džus. U každého jsou dvě skleničky. Položily to na stolek vedle táce a vrátily se ke dveřím, kde se uklonily a opustily nás. Přestavte že se mi hned ulevilo.

"Teodore, proč se na mě mračila" zeptám se ho,

"Je to na delší vypravovaní….to neřeš vysvětlím ti to později" zvedl se a došel ke stolu. Se džbánu s rudou tekutinou nalil do sklenic.

"Pojď ke mně" zavolá si mě. Nedůvěřivě se na něho podívám. "Neboj se mě já ti neublížím" Natáhl ke mně ruku a mile se na mě usmál. Po malé chvilce čekáni se zvednu a dojdu až k němu. Podal mi jednu sklenici, přičuchnu si k tomu. Je to víno.

"Snažíš se mě ožrat" zazubím se na něj.

"Ne, kdybych jo, tak bych vzal rum. Věř mi, mám s ním a s tebou bohaté zkušenosti" uculí se.

"Nechápu?" upiji je dobrý.

"To neřeš"
10.11.2013 10:43:43
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one