blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)
Autorka: Daidilik
Nevím kolik minut uběhlo co sem sama v pokoji, ale už se slušně nudím. Zvednu se z postele, bez tak mám proležené tělo. Dojdu opět ke dveřím a zatlačím za kliku. Pani oni mě nezamkli, až tak by mi věřili to se mi nechce věřit. Nakouknu ze dveří zda na mě někde někdo nevyskočí, ale chodba je prázdná. Vstoupím do ní, kam bych se to mohla rozejít? Zapřemýšlím, ale na konec vyhraje pravá strana.

Zajímavé čekala sem, že budu někoho potkávat, ne že bych si to přála, ale je to divné a to moc. Z ničeho nic uslyším kroky, které se ke mně blíží. Hlavně nesmím panikařit a stát na místě. Díky bohu dokážu uvažovat ještě reálně a zapluju za nejbližší dveře co byli u mě. S padnutou spodní zůstanu stát na místě. Pani hustě zařízený pokoj a ta postel juuu. Odcupitám k ní, v mojí hlavě se mi vytvoří nápad. Vlezu si do té postele....jeee docela měkké. Určitě nebude vadit jejímu majiteli když v ní na několik minut setrvám, ale jak to znáte tak se z minut stala hodina a mě ztěžkli oči a pomalu usínám.


Ucítila sem dotek na rameni, ale ne příjemný. Prudce otevřu oči, ale to už mě někdo přetočil na břicho a natáhl mi ruce brutálně nad hlavu. Až mě to bolí. To by nebylo to nejhorší, kdyby mi je nesvázal provazem. Svázal je tak dobře, že je nemohu v zápěstí od sebe oddělit. Konec provozu skrze to provlíkl.

"Zvedej se!"poručil mi ostře. Ten hlas neznám. Mám z něho strach, tak ho radši poslechnu. Dotáhne mě ke dveřím, které otevřel a vtáhl mě za sebou na chodbu, po které mě dál táhl a to nevím kam. Za několik minut jsme stanuli před dveřmi, které nevím proč sou mi povědomé. Otočil se na mě.

"Víš že tě vůdce hledá, jen by mě zajímalo co s tebou udělá, za ten tvůj opakovaný útěk, protože je to dnes po druhé.........takže hodně štěstí" zaklepal na ně. Nejradši bych někam utekla, opravdu nevím co se mnou ten jejich vůdce zamýšlí, ale mám z toho strach a to hlavně z něho. Ozvalo se chladné dále, asi není ve své náladě. Ten co mě sem přitáhl vkročil dovnitř, ale když si všiml, že nejdu za ním tak prudce trhl že skončím vedle něj na kolenou. Na mě padl vůdcův pohled, no nesmál se, ale mračil se.

"Šéfe, vychovejte si jí, ať neleze cizím do postele, je to neslušné" oba dva se na mě mračili a to hlavně ten vůdce.

"Kde si to byla!!!" Zasyčel vztekle. Viditelně zuří, ale nechápu, jestli se zlobí, zda sem pláchla, či že sem byla v posteli tohoto, to co je vedle mě.

"Jen klid, šéfe klid, nic vážného se nestalo, jen sem jí tam našel jak tam spí, nic víc"

"Opravdu to se mi ulevilo! A neříkej mi šéfe nesnáším to"V jeho hlase byl sarkasmus. Pomalu sem se od nich a to hlavně od vládce vzdálím.Vůdce si toho evidentně ani nevšiml, ale ten druhy si toho všiml.

"Pane bojí se vás a jestli se okamžitě neuklidníte, tak se vás začne skutečně bát" vůdce se zarazil a dlouze si mě prohlédl. Povzdech si.

"Arthure, nech nás tu osamotě" Arthur ho poslechne. Podívám se na Arthura, který se na mě povzbudivě usměje, pokusím se ho zadržet, ale byl rychlejší než sem si myslela. Zůstala sem s vládcem sama.

"Tak co se mnou uděláš.............Necháš mě potrestat, nebo mučit?" řeknu sklesle a sklopím oči. Přidřepne si přede mně. Pohladí mě po tváři a zvedne mi bradu výš.

"Ani jedno ani druhé" zvláštně se na mě podívá "Napustím ti vanu. Potřebuješ to a navíc se uvolníš" usmál se na mě, ale já na něho ne "Určitě musíš mít hlad, takže ti ještě něco přinesu k jídlu" pořád mlčím. Zvedl se a mě také zvedl. "Když mi slíbíš, že se nepokusíš utéct, tak tě rozvážu a nechám tě tu na tu chvilku......souhlasíš"pořád se na mě usmívá. Poprvé se pousměju a slabě přikývnu. Hned mi rozváže ruce. "Zatím si tu udělej pohodlí než se vrátím" otočil se a opustil pokoj ale druhými dveřmi, které tu byli. Rozhlídnu se kolem sebe, musím podotknout že to tu má hezké, veliké křeslo, postel o té ani nemluvě a krb v koutě. No hošánek se má jak prase v žitě. Konečky prstu přejedu po posteli, už zase mám tu chuť si tam vlézt, ale udržím se.

"Klidně si lehni, mě to vadit nebude" cuknu sebou leknutím. Kdy přišel, ani sem ho neslyšela přicházet.

"Ne, ne je to tvoje postel"prohodím rukou, ale to už ke mně mířil. Otočím se k němu čelem. Obtočil mi ruku kolem zad a tu druhou zas kolem zadku a položil mě na ní.

"Dito, viděl sem že si jí chtěla zkusit, tak sem ti pomohl" Tak se jmenuju? Ale jak to že mě zná.

"Dita?" zopakuju po něm.

"Ano tak se jmenuješ"

"Jak se jmenuješ ty, teda jestli tě to neurazí" zapře se vedle mě rukou.

"Proč by mělo, ale když jsme u toho tak mi říkej Teodore"

"Myslela sem, vládcové nechtějí aby jejich poddaní jim říkali jménem" uchechtl se.

"Ty nejsi až tak můj poddaný........chápeš" zapřel se kolenem o kraj posteli, tak že byl k mé tváři ještě blíže.

"To nechápu"

"Dalo by se říci, že si pro mě důležitá"řekl se zvláštním nádechem v hlase.

"Aha, tak asi půjdu doté vany" těch informací je na mě nějak moc a musím je rozložit v hlavě.

"Jistě" zvedl se a pomohl mi na nohy. Otočil se ke mně zady a došel ke skříni, kterou otevřel. Vytáhl z ní tmavě modrý župan a osušku "pojď se mnou" šla sem s ním do místnosti, ze které před chvíli vyšel. Naskytl se mi pohled na jeho koupelnu, pani pěkně velká se sprchou pro dva, ale i s vanou pro dva, která byla plná.

"Hlavně se mi tu neutop" zažertoval a položil župan s ručníkem na stolek u vany. Po tom co opustil místnost, se vysvleču z toho doktorského pláště, který sem měla stále na sobě. Nedočkavě vlezu do vany a lehnu si je to tak příjemné a uvolňující. Starosti pro tento okamžik zmizí jako by je voda odnesla pryč. Vychutnávám si to se zavřenýma očima plnými doušky. Postupně při tom i usínám, až úplně usnu.


Někdo zabušil na dveře, což mě probudilo. Uvědomím si, že stále sem ve vaně a ta voda už je vlažná. Pootevřeli se dveře a dovnitř nakoukl Teodor.

"Už si v ní dlouho, není ti zima?" zeptal se mě.

"Bože já usnula" protřu si rozespalé oči a podívám se na něj. Nějak moc se na mě culí a za chvíli si uvědomím proč. Já neležím v té vodě, ale sedím a tím pádem si může prohlédnout moje ňadra. Červenajíc si je zakriju a ponořím se po hlavu. Rozesmál se a přešel ladným krokem k vaně o kterou se zapře dlaněmi, tak že má na mě dokonalí pohled. Neměl na sobě už kalhoty a košili co měl předtím, ale nyní měl na sobě černý župan a vlasy se mu lepili na čelo. Nenasytně si mě prohlížel.

"Nedívej se na mě takhle" špitnu.

"Jak se nemám dívat" provokativně se na mě usměje, konečky prstů ponoří do vody.

"Studená" pomalinku prsty přiblíží k rameni, které je taky pod vodou "A ty taky" vytáhne jí a sáhne po tmavě modré osušce, která není zrovna malá. Roztáhne jí a pobídne mě abych se zvedla. To si ze mě dělá srandu, nebudu se mu ukazovat nahá. Zakroutím hlavou "Ale no tak a když se nebudu dívat" navrhne mi.

"Ti nevěřím" otočí hlavu do strany, tak že na mě nemůže vidět.

"Slibuji ani se nepodívám" čeká. Dodám si odvahy a zvednu se, stále zakrývajíc si intimní místa.trošku se o něj otřu a on mě zabalí do té osušky. Podebere mě i pod koleny a vytáhne mě z té vany. Myslela sem, že mě položí na zem, ale nestalo se tak. Namísto toho mě nesl do pokoje.

"Kam mě to neseš" zeptám se s mírnou panikou v hlase

"Uvidíš" zamířil si to ke křeslu kde si i se mnou sedl. Přehodil mi nohy přes rameno křesla. Sedím k němu bokem. Ruku má obtočenou kolem zad a přitáhl si mě k sobě.

"Teodore si u mě moc blízko" zatlačila bych do něj dlaněmi jen kdybych je měla volný a ne zamotaný v té osušce.

"Neříkej mi, že se mě bojíš" tu druhou měl přehozenou přes můj klín a dlaní mě držel z druhé strany abych mu nesklouzla.

"Já se tě nebojím" vytáhnu pravou ruku a provokativně ho cvrknu do nosu. Rychle vymrštil ruku, kterou uchopil tu mou.

"Zahráváš si se mnou?"zašeptal mi do ucha.

"To bych si k tobě nedovolila" utrousím, vytáhnu i tu druhou, kterou si ovšem musím držet tu osuška, aby ze mě nesjela.

"Já si s tebou, ovšem rád zahraju" zuby mě jemně zatáhl za ušní lalůček. Rukou kterou sem nedržela osušku, zapřu se do něho dlaní "Pozor ať nespadneš" upozorní mě.

"Nespadnu, protože mě nepustíš" zazubím se na něj.

"Spletla ses" zrovna v ten moment kdy do něho zatlačím mě pustí a já se odkutálím k jeho nohám na zem kde zůstanu ležet v takový netradičný poloze, protože mi rychle než sem slítla chytil nohy a držel mi je za kotníky v klíně. Co dodat, nesvětští mi to a cítím se trapně, jak si mě dychtivě prohlíží.

"Tys mě pustil" divím se, párkrát vykopnu nohama, ale on mi je prostě nepustí.

"Já tě varoval" trošku mi roztáhl nohy a políbil jej na vnitřní stranu lýtka a postupoval stále níž, do té doby než sem ho nezarazila.

"Co to děláš! Vždyť se ani neznáme" zarazil se. Sklonil se ke mně tak nízko že mě podebral pod zady a vytáhl si mě, tak že sem na něm obkročmo seděla. Ruce nechal ležet na bokách.

"Známe se a to dobře, ale bohužel si mě nepamatuješ" řekl skoro až nešťastně.

"Proč sem vůbec ztratila paměť?" zeptám se ho.

"Byla si napadená.............jen tak si přežila.........málem sem o tebe přišel" nečekala sem, že mě obejme, takže sem se ani nebránila.

"Proč mě objímáš?"

"Ani nevíš jak sem rád, že si tu se mou"

"Vážně?? Co je mezi námi, že se ke mně takto chováš"

"Chceš to říct na ráz a nebo postupně a šetrně, aby tě to nevyděsilo"

"Asi postupně"

"Už je to měsíc a pul co si za mnou přijela, mě poprosit, abych tebe a tví přátele ušetřil, přemluvila si mě, ale pouze pod dohodou že tu zůstaneš jako vězen, ale taky ti nic jiného nezbylo, ale tajila si přede mnou, že jsi lovec a to ne obyčejný" hladil mě po zádech.

"Já a lovec? To má bít vtip" zasměju se tomu, vždyť ani nevím co je to nůž.

"Já si nedělám srandu a neskákej mi do řeči"

"Jasně šéfe" sjede mě vražedným pohledem nejspíš za to že sem ho nazvala šéfem, asi to nemá rád a nebo je tu druhá možnost a to že sem měla být už zticha. Nadechl se aby mohl pokračovat.

"Asi to shrnu, takže si byla prvně můj zajatec později služka, potom můj žák a teď milenka"

"Mi-milenka"Vykoktám pomalu, jednou rukou mi zvedl za bradu hlavu a políbil mě. Z šoku se nebráním. Odtrhl se ode mně s úsměvem na rtech.

"Řekl bych že si se zapomněla bránit" ušklíbl se. Naklonil se ke mně ještě jednou, aby si to mohl zopakovat, ale to ho už odstrčím.

"Když sem tvoje milenka, tak......." neberu červenou barvu "Dělali jsme to spolu už" podle jeho výrazu nečekal že se ho na to zeptám.

"Ne, ale rádi bychom"dodal rychle s úsměvem.
10.11.2013 10:39:32
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one