blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)
Autorka: Daidilik
Procitnula sem. Do očí mě udeřilo prudké světlo od žárovky. Nechápu to, kde to jsem a co tu dělám a jak tu dlouho mohu už být. Je to zvláštní osvětlená místnost. Vůbec se mi to tu nelíbí, mé vnitřní já chce utéct. Z toho to místa, ale nejde to sem příliš vyčerpaná a slabá. A v těle mám cosi zapíchnuté a vedou z toho hadičky. Mám to v rameni, ve stehně, na boku, ale taky jednu ve spáncích. Takto to je jen na jedné straně těla. Posadím se takovou bolest sem opravdu nečekala. Uchopím hadičku, která vedla do ramena. Se zatnutími zuby jí vytáhnu. Bolelo to, ale to nebylo nic když sem vytahovala poslední, která byla právě u spánku. To už nevydržím a zařvu bolestí. Z ran po hadičkách mi slabě odtéká krev a při pohledu na konec hadiček se mi zvedá kufr. Jsou to tak tří centimetrové dlouhé a široké jehly. Opravdu z tohohle místa chci pryč, svěsím nohy podél lůžka a seskočím na zem. Při dopadu se mi podlomí nohy a rozplácnu se na chladné dlaždice na zemi. Otevřou se dveře a dovnitř vstoupí dva muži v býlích pláštích. Odplazím se pod lůžko, kde si rukama obemknu nohy a přitáhnu si je blíž k tělu. Nevím kdo jsou, nevím co chtějí a ani to vědět nechci. Přiblíží se až k tomu lůžku a jeden z nich se přikrčí. Ještě kousek se od něho vzdálím.

"Neboj se, nechceme ti ublížit" natáhl ke mně ruku. Přitáhnu k sobě kolena ještě blíže. Mám mu věřit, nemám mu věřit….já nevím. Vždyť je ani neznám a to si myslí že k nim jako polezu, kde to vzaly "Jak se cítíš?" ptal se dál, stále mlčím. Povzdechne si "A pamatuješ si něco" zakroutím hlavou "Co třeba tvoje jméno?" to je dobrá otázka, jak se jmenuju?

"Já nevím" řeknu po pravdě.

"Aha" zvedl se.

"Dojdi pro vůdce, že s ním musím mluvit a to co nejdříve" řekl tomu druhému.

"Jasně" opustil místnost a ten co se mě ptal se znova přikrčil. Natáhne ke mně ruku.

"Neboj se…opravdu já ti nechci ublížit" chvíli se na něj dívám než se odvážím k němu přiblížit, ale i přes to si zakrývám intimní místa. Sundal si plášť, pod kterým má bílé oblečení a podal mi ho. Ze začátku mi dělalo problém se do toho obléci, ale s jeho pomocí sem to zvládla. Pomohl mi se postavit a posadit se na lůžko "Tak a teď se neboj podívej, je to jen světlo" zasvítil si prvně na ruku a pak mi prohlédl obě oči, potom mi poručil abych to světlo očima sledovala. Poslechla sem ho. Nakonec mi ukázal tři prsty a zeptal se mě kolik jich vidím. Odpověděla sem mu že tři. Pochválil mě.

Otevřou se dveře a dovnitř vstoupí muž v převtělení boha sexu. Dobrá přeháním, ale on tak prostě vypadá. Má černé havraní vlasy a oděn je do černých kalhot a bílé košile, která je ke všemu rozepnutá. Bože to je matroš. Neboli chlap k sežrání. Takže nemusím říkat že držet od něho oči dál je těžké. A možná je to tím, že ty oči kterýma mě spaluje jsou mi povědomé. Začínám se cítit skoro jako čumil, což je hrozné, protože nabírám červenou barvu ve tváři. Zarazil se v polovině pohybu a vyjeveně na mě civěl.

"Pane musím vám něco říct…..pojďte se mnou" Pan? Co to má sakra znamenat. Oba dva vyklidí pokoj. Cože jaký pán a kde to kurňa sem.

*****

"Doktore jak moc je to vážné, zdá se mi že mě nějak nepoznává?" jdou po chodbě dva muži a to jede z toho v bílé.

"Pane nezdá se vám to, ona skutečně ztratila paměť a nepamatuje si vás"

"Jak to, že má stratu paměti, to nechápu, vždyť to byl jed……….jak dlouho to muže trvat" zeptal se doktora.

"Pane to skutečně nevím je to různé. Může to trvat hodiny, dny i týdny než si vzpomene" nastala chvilka ticha, kterou zas přerušil doktor "Ale je jistá naděje že by si mohla ještě rychleji na vás vzpomenout" černovlasí muž zbystřil,

"Jak" zeptal se s nadějí v hlase.

"Je to prosté, budete se o ní starat a zdůrazňovat některé věci podle kterých by si na vás rychleji vzpomněla, ale hlavně si jí musíte před tím získat, musí vám důvěřovat" málem by se rozeběhl, kdyby doktor nepokračoval. "Pane…….nesmíte jí vyplašit a musíte jít na ní pomalu, berte v úvahu, že vás nezná a musí si na vás zvyknout, prostě musíte………"nedokončil to, protože mu do řeči skočil jeho pan.

"Být jako chůva, chápu to" usmál se vůdce.

"Berete to jako hru….musíte byt opatrný" řekl už vážně a bez srandy doktor.

"Bud v klidu, já to skutečně chápu" Vůdce se otočil v úmyslu navštívit svojí svěřenkyni.

"Chudák holka" utrousil potichu, ale i tak to vůdce zaznamenal.

"Já tě slyšel" na to se doktor rozesmál.

*****

Musím se odsud dostat, tohle místo se mi opravdu nelíbí. Něco tu smrdí. Odrhnu od sebe deku a vylezu z postele, nohy mě už díky bohu poslouchají a unesou. Dojdu ke dveřím a uchopím kliku. Je zamčeno, sakra. Vztekle se vrátím k lůžku. Kde spatřím jehly, které jsou spojené s hadičkami. Něco ve mně říká, co mám s tím udělat a tak ten hlas poslechnu, no přece chci pryč a tohle je slušná šance ne, tak proč to nevyužít. Došourám se ke dveřím a strčím do zámku jehlu. Najednou se mi před očima objeví scéna, když sem byla malá. Někdo mě zamkl a já stejným způsobem ale jinou věcí a ne jehlu vypáčila zámek. Trošku šikovnosti a zámek povolil. Pomalím krokem vystoupím na chodbu.

"Okamžitě se vrat do toho pokoje, ještě nejsi zdravá a hned bys utíkala, tak to teda ne" zjevil se vedle mě vůdce. Začnu před ním couvat, když zastavím. Proč bych ho poslouchala. Je to sice vůdce, ale není můj.

"Nemám důvod tě poslouchat" vzdorovitě se před ním založím ruce a podívám se mu do očí, ale ve skutečnosti je ve mně malá dušička.

"To sice nemáš, ale taky nemáš jinou možnost" ušklíbl se a přiblížil se ke mně tak blízko, že mě ovanul jeho dech. Naklonil se k mému uchu a zašeptal mi do něj "Máš na vracení do postele deset minut, jinač ti pomůžu"

"Deset" začal odpočítávat.

"To neuděláš"

"Devět…že ne"

"Nemáš na to"

"Osm….to mě neznáš"

"…….."

"Sedm"

"Mám šestý smysl, který mi říká že to neuděláš"

"Šest, ten tvůj smysl se plete. Pět"

"Skus se mě dotknout a uvidíš"

"Čtyři, co uvidím"

"Neprovokuj, já tě varuju"

"Tři já tě neprovokuju, jen chci vědět co mi uděláš"

"Vrrrrrrr"

"Dva" řekl se smíchem. Položil mi ruce na ramena.

"Fakt tě baví MĚ provokovat!" zamračím se na něj.

"Jedna, ani nevíš jak" sjede mi k bokům, ze kterých na záda a pak níž na zadek. "Čas ti vypršel"nadhodil si mě a nesl mě k lůžku. Na který mě položí a ne hodí. Přikryje mě dekou. "Měla bys ležet at si zdravá a když budeš hodna…." Začal proslov.

"Tak budeš hodný" nadhodím neviní zářiví úsměv. Na oko se na mě zamračí. Sedne si na kraj lůžka.

"Fain…..to je dobře, že to chápeš" otevřeli se dveře, ve kterých hned nějaký muž poklekl.

"Pane už jsou tu a čekají na vás" až po pokynutí se postavil.

"Dobra….řekni že tam za chvíli budu" odpověděl mu můj soused.

"Ano" ten poskok opustil místnost a to dokonce i ten co tu se mnou byl. Vůbec nechápu proč má ten jejich vůdce o mě takový zájem.
03.11.2013 13:23:53
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one