blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)
Autorka: Daidilik



Srdce se mi svírá strachy, když projíždím kolem rozpadnutých domů, kde ještě kdysi žili lidi, ale to je teď pryč místo toho, je teď tohle, chátrající ulice do které už léta nevešla lidská noha, nade mnou se stahují mraky k bouřce. Hranice sou téměř přede mnou a určuje to starý kostel s hřbitovem, který je za ním. Zastavím hned vedle kostela. Prohlídnu si ho a nakouknu i na hřbitov. Pociťuji narůstající touhu se otočit a jet zpátky domů, ale když sem se sem konečně dokopala, tak to jen tak nevzdám. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu, ve stejný okamžik když otevřu oči a vydechnu, tak dupnu na plyn. Vystřelím rychle do předu, hranice nechám za sebou jako minulost na svoji rodinu a přátele, teď je ve vzduchu jedna zásadní otázka, jak ho jen najdu, asi tu nebude cedule velká jak kráva, tudy k vládci anebo bych se mohla zeptat upíra nebo démona co právě půjde kolem na cestu. Už tu vidím, jak by to dopadlo a určitě by to takhle vypadalo. Upíre kudy k vašemu vládci, zeptala bych se ho a on by mi určitě odpověděl, že půjdu rovně, pak doprava, doleva, pak zas rovně a zas doprava, doleva a budu tam a ještě by mi popřál šťastnou cestu, abych se neztratila. To určitě ne, ale z mého dumáni kudy dál mě vyruší hlas někde za mnou.

"Hej ty, stůj" podle toho funění typiku že asi běží za mnou. Ted mě jen napadá, že bych se ho mohla zeptat na cestu "Sakra, zastav už" ozvalo se přede mnou. Leknutím dupnu na brzdu, což jsem neměla dělat. Motorka se semnou postavila na přední, přelítnu přes řidítka a udělám i s motorkou pár kotrmelců po kamenité cestě.

Pomalu otevřu oči, kolem mě je pustá tma. Pomalu pootočím hlavou, ale hned mi na to vystřelí prudká a nesmírná bolest od páteře, přes krk až do hlavy. Začnu přemýšlet, kde to sem a co to tu dělám, chvíli mi to trvá, než si vzpomenu na to, jak sem psala dopis, odjížděla z organizace, kostel a projití hranic a pak on. Prudce se posadím a začnu se rozhlížet do všech stran jako bych něco viděla, ale nic, jen tmu. Najednou na mě dolehlo světlo z otevřených dveří. V ten moment před sebou mezi dveřmi uvidím chlapa jako hora. Nejspíše je to žalářník, protože tohle je vězení. Rychle dám ruku k pásku, na kterém by měly být pistole, ale nejsou tam. Nemám u sebe vůbec nic ani díku a kolík. Všechny zbraně mi sebrali, ale chránič na ruce mi nechali a možná……ano sou tam jehlice, ale teď je používat nebudu, nechám si je na dyl. Ten žalářník mě popadne za paži a zvedne mě na nohy.

"Kdo si a co tu chceš"docela velký stisk.

"Jsem Dita a chci mluvit s vaším vládcem"řeknu rychle a po pravdě, taky proč hned lhát.

"S vládcem? O čem s ním chceš mluvit a navíc tu teď není"jestli mě hned nepustí anebo alespoň nezmírní stisk tak mi ta ruka asi odumře.

"Kde je"

"Na lovu" lovu? Doufám, že nedělá, co si myslím "O čem s ním chceš mluvit"

"Chce na nás zaútočit, tak se sním chci domluvit a co vlastně loví"

"Co asi, doufám, že si to užívá" řekl tajemně "Až se vrátí, tak se tu pro tebe stavím" konečně mě pustil a odešel z místnosti. Zaslechnu ještě cvaknutí zámku a pak jen hrobové ticho.

Už usínám, když ucítím šťouchnutí a pak další. Otráveně otevřu oči a chystám se toho dotyčného seřvat, ale jakmile spatřím tu gorilu, tak mě to přejde.

"To si ty" překvapeně na mě zamrká.

"Koho si čekala santu"

"Byl by příjemnější, než ty" sednu si a protáhnu si moje zlámané tělo, když v tom mi křupne v krku při protahování "To už se vrátil" zívnu si.

"Jo a poslal mě pro tebe"temně se zašklebil a popadl mě za paži. Au. Zrovna za tu co mě předtím držel. Vytáhl mě z vězení a táhl mě chodbami.

Po pěti minutách dojdeme k velkým dveřím. S ty bolesti se snad i poseru. Celou cestu mu říkám, že zvládnu jít bez jeho pomoci, ale on je tak natvrdlí anebo hluchý že mě dál vláčel za sebou jak prapor.

"je pravda to co se o něm povídá" zeptám se, než ještě zaklepe na ty obr dveře.

"Ne….je mnohem, mnohem horší" zaklepe a vyčkává. Po pěti minutách se konečně ozvalo dále. To je snad taky natvrdlý nebo co. Ten žalářník mi otevřel dveře a vtáhl mě za ním dovnitř.

Pár metrů ode dveří poklekl a volnou ruku přiložil k srdci. Jak se koukám, tak se koukám v místnosti ho, prostě nikde nevidím a to je to tu vážně pěkné, i když na mě je to tu trošku tmaví a to bude tím že jediné světlo pochází z krbu před kterým je křeslo a v něm někdo sedí. Ale ta obří postel s nebesy se mi vážně zamlouvá. Spatřím další dveře kousek od nás, jen by mě zajímalo, kam vedou. Vrátím se pohledem k tomu křeslu co je zády ke mně, takže na něj ani nevidím.

"Nech nás o samotě" promluvil, jeho hlas byl ďábelský, drsný, ale zároveň byl nádherný. Žalářník se zvedl a odešel, ale ještě za sebou zavřel.

"Takže se chceš se mnou domluvit? Ale proč si myslíš, že budu nad tím vůbec přemýšlet, přece máte druhou možnost a to je že odejdete, to je ještě ode mne šlechetné"

"Ale mohl bys nad tím popřemýšlet"

"Proč bych měl"zvednul se z křesla, ale neotočil se ke mně, ale došel k tomu krbu a přihodil do něho poleno. Docela chci, aby se otočil ke mně, protože když házel ten kus toho dřeva do ohně tak se ohnul a mě se naskytl pohled na jeho ďábelské pozadí a po pravdě má ho hezké. Teď nemám čas rozebírat jeho pozadí, ale musím ho přemluvit.

"Prosím" řeknu prosebním tonem.

"To si myslíte, že když pošlete….hezkou holku, tak mě přemluvíte" maličko se zarazil, když se otočil a se zájem si mě prohlídl, ale to samé i já jeho. Má nádherné vypracované tělo a kde sou ty povídačky, jak má vypadat. Jeho havraní vlasy mu spadají až k ramenům, ale nejvíce mě zaujaly jeho havraní oči, které mě spalovaly. Odtrhnu od něho pohled, ale zas pro změnu teď cítím já jeho pohled na sobě, se zájmem si mě prohlíží, ale pak jen zakroutí hlavou "Vrať se domu a buď rada že dnes mám dobrou náladu" ukáže mi dveře.

"Ne, ne, ne přišla sem, abych tě přemluvila, takže teď se nevrátím" založím si ruce na prsou.

"Si tvrdohlavá" povzdechne si.

"JÁ NEJSEM TVRDOHLAVÁ" zařvu na něj, hned se na mě zamračil.

"Neřvi na mě" zahřmí. Je na něm vidět že se jen tak drží, aby mi jednu nevrazil, protože se mu cuká ruka.

"Nebo co"měla bych ho vážně přestat srát, ale nikdo mi nikdy nerozkazoval, co mám a nemám dělat a do budoucna žádné změny v tomhle ohledu nechci.

"Dej si pozor na jazyk" řekne rozčíleně.

"Co mi prosím tě uděláš" nezapomenu na provokativní úšklebek. Přišel ke mně tak blízko, že sem cítila na tváři jeho dech. Chytl mě za vlasy ze zadu a zaklonil mi tak hlavu do zadu, že mě to hodně bolelo. Hned se tu ruku pokusím setřást, ale nešlo to. Najednou se nakloní k mému uchu.

"Protože sem tvůj pán, takže se laskavě zklidni, nebo to s tebou blbě skončí" zasyčí do něj vztekle.
24.10.2013 10:57:00
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one