blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)
Autorka: Daidilik
Kupu divu nevydrží moc dlouho s uražením a ignorací. Protože jsme přišli k útesu, který je opravdu hodně......hodně moc velký. Najednou sem si všimnu, že už nestojí vedle mě, ale nýbrž běží hrozně rychle dopředu ke srázu. Rychle ho vyběhl, ale v jednom okamžiku se musel odrazit, aby se vůbec zachytil za okraj. Vytáhl se a provokativně mi zamával. Zamračím se. Opět mě začíná srát. Rozeběhnu se co nejrychleji proti srazu, když už běžím nahoru, se mi drolí pod nohama zem. Hodím tlamu na zem. Sjíždím dolu. Začnu se hrabat s těží nahoru,ale de to opravdu blbě, když se to pode mnou drolí. Ten zmetek mě nechal se v tom patlat a jen se šklebil, začínám si slibovat že až se dostanu nahoru, tak mu dám do dršky. Po deseti minutách se svalím u jeho nohou. To jsem nemusela moc daleko lézt, protože mi po celou dobu fandil přímo na okraji. To fandění si mohl leda, tak strčit tam kam slunce nesvítí. Párkrát sem mu to řekla, ale nedal na mou radu.

"No vidíš, že si to dala, ale moc ti to dlouho trvalo…………Musíme zapracovat na kondici" pohladí mě po zádech.

"Víš co sem si slíbila?"

"To nevím"

"Až se vyškrabu na tenhle blbej sráz, tak ti dám do držky" řekla sem na rovinu. Než nějak reagoval, tak už má moje jediné lanko na které sem se zmohla a prudce sem s ním vrhla kam si za mě, čili za sráz. Zvednu se. V tom uslyším uši trhající řev. Nejspíš v něčem přistál, zajímalo by mě v čem. Dojdu na okraj srazu a rozhlídnu se, kde je. Začnu v sobě dusit naval smíchu, když ho zahlédnu. Musím podotknout, že sem nemířila. Protože skončil ve velkým bodláku. Bodlák je na paděru rozmázlý pod Teodorovým zadkem. Ani neví jak se má z něho zvednout, protože v jednou kuse bud zadek ještě přimáčkne a nabodne se na bodláky zadkem. A nebo rukama se nabodne na ně. Když vidím jak s nimi válčí se musím usmívat, ale na druhou stranu mi ho je strašně líto. Vulgárně u toho nadává. Konečně se zvedl a kulhavým krokem kulhá ke srázu. Ted zas pro změnu má o hodně větší potíže než já. Nemůžu se na to dívat, pošlu mu na pomoc dvě zelená lanka , která obmotám kolem jeho hrudi. Další lanko obmotám kolem stromu za mnou, aby mě nestáhl dolu a vytáhnu ho. Proráží mě vražedným pohledem. Snažím se nesmát, ale nejde to.

¨"Tak jaké bylo přistávaní a pán bodlák?" zazubím se.

"To se ti podařilo, pana bodláka mám zapíchnutého v prdely a ke všemu se ho nemůžu zbavit" prskal vztekle a po celou tu dobu se neodvážil sáhnout na zadek.

"Otoč se, podívám se ti na to" řeknu vážně a otočím ho zády k sobě: "To je špatný" řeknu smrtelně važně.

"Jak moc je to špatný"

"Hrozně špatný………máš tam bodlák" otočí se na mě

"Bud ke mně hodna" poprosí zoufale.

"Neboj a uvol ni se, jinač to bude bolet" poradím mu.

"Tobě se to řekne ty nemáš bodláky v zadku" zavrčí. Zatlačí mu na záda, aby se předklonil. Předkloní se.

"To je pravda, ale já nepřistávám, jak ty" uchechtnu se a chytnu ten bodlák stonek.

"Tys mě ale ho………Aaaaau…..dila" dořekl.

"No vidíš to nejhorší máme za sebou. Ted ty prckové" zoufale svěsí hlavu k zemi.

*****


Bodlák už má dávno ze zadku venku. Ted už scházíme kopec ke hradu. Ano je přímo před námi. Drží si mě kolem ramene. Po tom co sem mu je vytáhla jsme se udobřili a nastal zas mír. Otevřel mi dveře a pustil mě jako první dovnitř, od kdy je takový gentleman. Pousměji se pro sebe. Zavřel za sebou dveře, sem k němu zády, ale hlavu mám natočenou k němu. Přistoupil ke mně, ale ne těsně.

"Běž se podívat do pokoje, něco tam na tebe čeká, za chvíli se vrátím musím něco zařídit" zašeptal mi do ucha a dlaněmi mě popostrčil do předu plesknutím do zadku.

"Hej" na oko ho okřiknu.

"Copak tobě se to nelibí" zopakuje to ještě jednou.

"Vždyť už jdu" rozejdu se chodbou.

"Dito? Tahle chodba vede do mého pokoje" ukáže vedlejší chodbu.

"No ovšem. To víš zkrat paměti" rozesmál se.

"To abych tě doprovodil, aby ses tu neztratila" propletl svoje prsty s mými.

"To nemusíš" vyvracím mu to.

"Mě to nevadí, ono to počká"

"Ne, jen si to zařiď……..trefím" přemluvím ho a rozejdu se tou chodbou co mi poradil. On zas šel na druhou stranu. Za pár vteřin dorazím k pokoji. Uchopím kliku a stisknu jí. Na chvíli se zarazím a opět přemýšlím co tam je, ale zvědavost vyhraje. Otevřu pomalu do kořán dveře. První co vidím sou skříně které tu byli už předtím, až na to že nad nimi sou ještě menší úložné skříně, na každé jedna. A to co tu je nového je nová velká postel. Má černo černé povlečení. Na zemi je černý koberec, který je měkký a chundelatý. Láká mě se po něm projít bosá. Vyzuji si boty a stoupnu si na něj, jasná bomba. Zdi sou nabarvené na rodě-červeno, takže celkově je to tu jiné. Ano musím uznat, že si tady vyhráli za tak krátkou dobu. I když berme v úvahu, že to nejsou lidé, tak je to dost možné.

"Věděl sem, že se ti to bude líbit" leknu se. už zase sem ho neslyšela přicházet.

"Tohle mi už nedělej" jednou z něj chytnu infarkt. Otočím se k němu čelem. Něco přede mnou skrývá, protože má jednu ruku za zády a potulně se usmívá.

"Co tam máš" zvědavě nakukuji za něj, ale pokaždé se šikovně natočí tak, že nic nevidím chytnu ho za ruce a opět se za něj nakloňuji jestli budu mít štěstí. Nemám to štěstí.

"Dito výš že mě tak akorát rozpaluješ, jestli nevíš" zavrněl mi vzrušeně do ucha.

"To abys opustil páru" nevině se ušklíbnu. Odstoupím od něho. Ale hned si mě k sobě přirazí.

"Tak ty mě rozpálíš a pak by si sdrhla" i když sem v téhle nevýhodné pozici, můžu něco využít. Nahmatám za něj na to, co přines, je to vlhké dlouhé tenké a na konci……to má květ? A to druhé je nějaká látka.

"Takže kytičku"

"Uhodla" strčí mi jí před nos. Nádherně voní. Je to jedna bílá lilie. Mám rada lilie, mají tak nádherné velké květy. Převezmu jí od něho "Líbí se ti" zeptá se mně.

"Moc a diky" Okem zabloudím na červenou látku. Všimne si, kam se dívám.

"Byl bych rád kdyby sis je na dnešní večer vzala" Roztáhl přede mnou onou látku. Vyvalím oči.

"To má být vtip?" pozvednu tázavě jedno obočí.

"Ne, skus si je sou hezky" vnutí mi je.

"Já si je nevezmu" založím si vzorově ruce na prsou.

"Proč ne?" zeptá se.

"Protože………..nemám je ráda" vypadne ze mne po chvíli přemýšlení. Povzdychne si.

"Dito, si přeci žena?"

"Tím chceš říct co, že sem chlap?" zaprskám.

"Ne, ženy mají od přírody vnady, na které se muži rádi dívají. Tak se zachovej jak pořádná ženská vezmi si je" zvráceně se na mě usměje.

"Já si je nevezmu, necítím se v nich dobře, výš kolik to má nevýhod" rozčiluje mě.

"Ale má to i své výhody a to pro MĚ" zvýrazní poslední slovo.

"To mi je úplně jasný"

"Hele nezlob mě, do hodiny sou možná tady, takže si je radši vezmi nebo ti pomůžu" dochází mu trpělivost.

"Ne" řeknu razně.

"Takže to nepůjde po dobrém" řekne si spíše pro sebe. Vytrhne mi kytku, kterou hodí na stolek. Popadne mě pod zadkem a nadhodí si mě "Tak jdeme na to"

"Nech mě" zaječím. Pokusím se mu vytrhnout, ale vůbec se mi to nedaří. Dojde k posteli na kterou mě hodí. Hned se pokusím vzchopit ale skončím připláclá na posteli. Pustí se do knoflíčků na halence. Postupně je rozepíná, pokouším se mu v tom zabránit, ale ani to se mi už nedaří. Vysvlíkne mě z rukávu a hodí ji někam za sebe. Jeho prsty se přesunou ke koflíku od kalhot. Kopnu ho kolenem do hrudníku. Bolestně zakňourá a chytne se za zasáhnuté místo. Ted zas já zahájím útok. Za hlavou nahmatám polštáře, kterýma ho začnu mlátit. V jednom momentě mi chytne jednu a pak následně i tu druhou ruku za zápěstí.

"Pust je!" zavrčel chladně. Zprvu ho neposlouchám, neberu jeho slova vážně. Ale když mi začne drtit obě zápěstí, tak ho poslechnu. Polštáře dopadnou na postel. Donutí mě svou silou, lehnout opět na postel. Celá ztuhnu a neschopná pohybu ho nechám, aby mi sundal i ty kalhoty. Potom mi navlíknul ty šaty. Chystá se mě opět políbit, ale těsně před tím než se mu to podaří, otočím hlavu do strany. Myslela sem že mě nějak donutí se s ním líbat, ale nestalo se tak. Namísto toho mi položí hlavu mezi ňadra.

"Nechtěl sem tě tak vystrašit, promiň přehnal sem to" omluvil se mi. Neležel na mě plnou vahou. Spíše ležel vedle mě.

"Nevystrašil si mě a v pohodě" zakecám to a zajedu mu prsty do jeho tmavě černých hustých vlasů. Začnu si s nimi hrát jak malá, různě je žmoulat v ruce a tahat. Každým tím taháním slabě zavrčel. Nebo prostě ho hladit. Vychutnává si to hlazení s přivřenými očima. Otevře oči, šibalským pohledem se mi dívá do očí. Rukou jede víš, až k ramínkům šatů. Stáhne jej do půli ramene. Políbí mě na rameno. Loktem se zapře o postel, právě tou, kterou mi stáhl ramínko. Druhou rukou mi vyhrnul z šaty nahoru a začal mi hladit vnější stranu stehna až k zadečku. Automaticky pokrčím tu nohu. Vrhl se divoce na mě, šíleně rychle bloudil jazykem v mích ústech. Probudilo se v něm zvíře. Jen do té doby než někdo zaklepal na dveře. Až vražedně se podíval k těm dveřím. Dovnitř vešla služebná, hned se hluboce poklonila až k zemi.

"Pane promiňte že vás ruším, ale už sou tu, čekají na vás v salonku"

"Dobrá, řekni jim že tam za chvíli budeme" přikázal jí.

"Jistě, pane" zas se pokloní a zmizí. Nezmizela doslovně, ale opustila místnost dveřmi.

"Kdo to bude?" zeptám se ho až když odešla.

"Moje rodinka" odpoví mi. A opět se na mě vrhne.
02.11.2013 18:05:31
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one