blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

13. Kapitola: Zas na volné noze.

Autorka: Daidilik
"To si myslíš, že ti to sežeru! To se teda šeredně pleteš, ty debile jeden. Okamžitě mě pust nebo…….." Zarazím se, co bych mu, tak asi mohla udělat. Utrhnout hlavu, nebo mu utrhnout něco jiného? To asi těžko, když mě drží a moje super schopnosti sou mi teď na nic, když je ani nemůžu použít. Takže tu pro mě zbyla poslední věc, a to že se na něj mohu mračit, nebo mu něco později provést, ale co? Podle pohledu v jeho očích jasně hoří touhou vědět, co bych mu tak udělala.

"Budu se na tebe od teď jen mračit a možná ještě něco vymyslím" zamračím se na něj.

"Mračit?" Rozesměje se, ale když vidí, že se nesměju tak na oplátku se na mě začne taky mračit. Přitom se na mě dívá pronikavým pohledem. Ten pohled nesnesu a začnu se hyhňat . O to mu celou tu dobu šlo. Pustil mi ruce, ale nedá je pryč. Místo toho sjede po nich dolu podél mích zad až k bokům, na kterých se na chvíli zarazí. Podívá se mi do očí, jako by v nich něco hledal. Po chvíli se ke mně nakloní a než zareaguji tak mě políbí. Má heboučké a měkoučké rtíky. Z šoku úplně ztuhnu, přejede mi rukama za záda a pak na zadek, za který si mě k sobě přitáhne. Silně ho od sebe odtrhnu a hned mu jednu natáhnu. Udělá dva kroky ode mě. Chytí se za rudou tvář. Che che bude tam mít obtisk mí ruky, tohle si hošánek pěkně zasloužil. Zvedne hlavu a podívá se na mě s hněvem, ale i s touhou v očích což mě zarazilo a zároveň i zamrazilo v zádech. Napadne mě, že bych mohla pláchnout. Udělám krok do strany, ale než došlápnu na pevnou zem tak mě hrubě přirazí na strom za mnou. Moje záda budou mít pro dnešek dost. Potlačím bolestný výkřik, ale to už mi vnutí svůj jazyk do mích úst. Líbá mě tak divoce, jako nikdo předtím a to těch chlapů už bylo, ale nikdo nelíbal tak divoce a úžasně jako on. Dokonce i tělo mě začne zrazovat a poddávat se jemu. Začnu mu je taky divoce oplácet. On to samozřejmě uvítá a rukama mi začne bloudit po těle, ale pod oblečení nezajede, za což sem rada. Když se ode mě odtrhne, tak mi nezbude než zhluboka nadechovat, pač sem se málem udusila. Už mi málem došel kyslík. Ne že by neuměl líbat, ale to jeho líbaní je dlouhé a on nejspíš vydrží déle bez kyslíku, což je v tomhle hodně velká výhoda, teda jak pro koho. Za svůj život sem teda měla spousty chlapů, ale žádny se nevyrovnal v líbaní Teodorovy, a po dnešku to vím jistě, že v tom je nelepší. Do ucha mi zašeptá sladkým hláskem větu, po které se ošiju vzrušením.

"Neříkej mi, že se ti to nelíbilo?" jazykem mi objede kolem ušního laločku. Rozechvěju se a naberu ještě červenější barvu ve tváři. Uculí se.

"Nelíbilo" špitnu, stejnak se mi při tom chvěl hlas.

"Nemusíš to přede mnou skrývat……..cítím, jak se ti chvěje celé tělo vzrušením a touhou" chytne mě pod bradou, zvedne mi jí, a podívá se mni do očí "Vidím ti to i na očích" chystá se mě opět políbit. Odtáhnu ho od sebe dlaněmi. Obejdu ho a zamířím si to k ohni.

"Nic mi v nich nevidíš" zasyčím a prudce odstrčím rukou větev před sebou. Ale to sem netušila, že mi to ta větev hned na místě vrátí a to i mnohem větší ranou do hlavy přesněji do čela. Zatemní se mi před očima a padnu na záda jak pitel brambor. Chytnu se za čelo, což jsem neměla, protože ten samotný dotek bolí jak kr*va. Schoulím se do klubíčka.

"Ty jsi teda šikovná………….Dito slyšíš mě, odpo………."jak se mnou zuřivě třepal, tak to mělo za následek, že to se mnou seklo.


Probudí mě něco chladivého na čele. Pomalu otevřu oči a první co vidím je Teodorův obličej. Posadím se, což jsem neměla. Zamotala se mi hlava, ale než sem něco stihla podniknout, tak si mě položí zpátky na hrudník, který má nádherně teploučký. Kdyby ho měl ledoví tak je to nejspíš upír, nebo zombie, ale nevím, jestli sou zombie skutečné. Kdyby existovali, tak by to tu vypadalo během pár dnu jak v americkém filmu po útoku zombie. Vylidněná velkoměsta, kde se potloukají zombie s hubou od krve a sem tam je někdo kdo to přežil a bojuje o svůj život, no to asi těžko. Ale co když třeba sou jiní a třeba ovládají svoje chutě a potloukají se kolem nás ve městě, nebo je ovládá někdo kdo chce aby byl někdo sežrán za živa. No fuj nad čím to myslím, to je tak úchylný. Ale té myšlenky se nemohu zbavit. Co když se ve městech skutečně potloukají? Toď je otázka?

"Nad čím to přemýšlíš" no proč ne, taky si začni. když ti to řeknu, tak si ze mě uděláš vánoce a budeš mě strašit v noci že mě chtěj sežrat. Za tu dobu co tě znám. Si na mě už nejednou bafl, takže ti nebudu házet něco do rukávu aby si to na mě potom vytasil "No tak, povídej ………… Hořím nedočkavost to vědět"

"Co když ti to nepovím……." Zazubím se na něj.

"Myslíš, že právě teď máš na výběr?" no když zhodnotím situaci ve které teď sem tak ani ne. Zmetek.

"Existují zombie" na chvíli se tváří zamyšleně, pozor on právě teď myslí, takže sem zvědavá co z něho chytrého vyleze. Náhle se zašklebil tajemně a tajemným hlasem začne.

"Ty se jich bojíš? ale to nemusíš. Dokud sem tu JÁ tak se ti nic nestane" při slově já se zatváří jak Herkules.

"No aby se náhodou nestalo tobě něco" s povytáhlím obočím se na mě tázavě podívá "Náhodou já se o SEBE dokážu postarat"

"No to sem před chvilkou vyděl na vlastní oči" Zazubí se na mě. No jo a co se mi stalo, mám nějak okno.

"Co se vlastně stalo, a proč…...auuu" sáhnu si na čelo" mám tu bouli"

"Nafackovala ti větev" ušklíbne se. Zmetek určo v tom má prsty.

"Větev?" divím se.

"Chtěla si odstrčit větev a ona se rozhodla, že ti to hned na místě vrátí …………no asi si jí naštvala" usměje se. "Už sis na něco vzpomněla?" zavrtím hlavou "A na to předtím?" spiklenecky se usměje a položí mě na zem. "Chceš to připomenout?" Něco mi důležitého uniká. Ale co? Dá ruce kolem mě na zem. Takže sou naše obličeje kousek od sebe. Takhle nebezpečně blízko se mi nelíbí.

"Podle toho co to bude" špitnu a kousek se od něho odtáhnu, chytne mi jednou rukou pod hlavou a trošku mi jí nadzvedne nad zem.

"Hele co když jsme u toho rybníka, co kdybychom do něj nevlezli" navrhnu, když byl u mě nebezpečně blízko. Odtáhne se ode mně a podívá se na rybník. Ušklíbne se.

"Proč ne, alespoň bude sranda" zvedne se ze mě a pomůže mi na nohy.

"Ale půjdu se převléct a to bez TEBE" zastavím se před lesem a varovně se na něj dívám.

"Ale co když tě něco napadne……….třeba zombie" Prohodí rukama. Zmetek asi ho v vodě utopím.

"Hele už sem poslala pár tvých mazlíčků pod ki……….." Objevil se přede mnou a netvářil se zrovna jako andílek.

"Byt tebou tak mlčím……mezi nimi byli mí přátele"zahřměl.

"ou promiň, ale byli ve špatnou dobu na špatném místě" rýpnu do něj, nečekala sem že tak vybuchne.

"Vrrrrr" zavrčel, ale tak že sem se ho skutečně teď bála. Odcouvám od něho, ale ne moc daleko. Chytne mě za paži, tak silně že mi jí snad i rozdrtí a přitáhne si mě zpátky k sobě.

"Auuuu" vyjeknu a začnu do něho boxovat, protože mě nechce pustit a ta ruka mě bolí jak čert. Z prstů mi vystřelí tmavě fialové vlasce a zasáhnou Teodora do hrudníku. Odletí obrovskou rychlostí ode mně a proletí několika stromy. chvíli se dívám se strachem tím směrem. Pak se rozeběhnu se pryč, ale proč utíkám, stejnak mě najde a za to, že sem pláchla nemám dobrý pocit, nevím proč, ale zvykla sem si na něj a asi by mi i chyběl. Zajímavé že. Ale o to tu teď nejde, teď se nedá už vrátit. Přidám v běhu lesem, kolem mě se myjí rychle stromy a co nevidět stojím na okraji lesa a na začátku louky, která se táhne z kopce k malé zapadlé vesnici. Za pár minut do ní vklouznu a projdu si jí. Působí na mě dojmem z minulého století a taky je to tím, že sem tu zatím nepotkala žádné auto, motorku a ani tu není asfaltová silnice což je hodně divné v této době. Za pár minut uprostřed vesnice najdu hospodu. Po dlouhém rozhodování usoudím, že nebude na škodu, když do ní vlezu a rovnou bych tu mohla zeptat na práci a nocleh.

Když se k tomu odhodlám a vkročím dovnitř, tak na mě padnou všechny zvědavé pohledy. Zhluboka se nadechnu a dojdu k baru k hostinskému. Jen co si mě všimne tak ke mně přejde.

"Dobrý den dáte si něco k pití a nebo k jídlu" usměje se. Není mu víc jak 40.

"Ne ne, ale děkuju……chtěla bych se zeptat jestli tu máte volné místo, samozřejmě bych si to odpracovala" chvíli si mě prohlíží a pak přikývne. Vřele mu poděkuju.


Druhý den sem nastoupila a pomáhala sem s nádobím a roznášela sem piva. Ve chvíli volna sem se šla projít po vesnici, ale moc tu obchodů není, jen s oblečením další s věcmi, bez kterých se v domácnosti neobejdeme a ten poslední s potravinami.


Třetí den se to opakovalo, až na to že v noci do hospody přišli upíři od Teodora, nejspíš mě hledaly pač mě popisovaly a ukazovaly mojí fotku o které nevím kde jí sebraly. Ten hostinský, se jmenuje Henry a stručně a razně jim řekl že tu nejsem, za což sem mu hodně vděčná.


Čtvrtý den proběhl v hospodě v klidu a Henry mi za mojí pečlivou práci přidal peníze, abych si něco mohla koupit. V obchodě mám vyhlídly tmavě hnědý kožený kalhotoví kostým, který se skládá z kožené blůzy, která má sice větší výstřih a končí těsně nad břichem a ty kožené kalhoty sou taky k sežrání. Bohužel mi na to nevyšli peníze, ale až tak mi tolika nechybí.


Pátý den bylo v hospodě tak narváno, že sem neměla prakticky volno a nezastavila sem se. Bylo tu neobvykle moc ožralců a Henry na ně už nestačil, takže sem mu píchla. Valil oči jak sem jim nakopávala zadky. Do večera mě je nechal vykopávat a nemohl si mě vynachválit.


Šestý den sem z půlky prospala, protože sem šla spát úplně mrtvá ve tři hodiny ráno. A spala sem až do dvou. Za ten večer sem dostala připlaceno, takže si nemůžu stěžovat. V hospodě byl dneska klid. K večeru sem vyrazila mimo vesnici trénovat moje schopnosti a zjistila sem po několika hodinovém tréninku že mám dva druhy vlasce jeden je ten tmavě fialoví a pak mám new zelený vlasec, pomocí kterého můžu věci přesouvat a i sama sebe tím mohu přitáhnout, což je fakt drsný a líbí se mi to, pač se cítím jak spider woman.


Sedmí den sem se rozhodla, že si koupím ten kožený kalhotový kostým a taky sem si ho koupila a děsně se mi líbí. Hned jak se vrátím do hospody tak si to obleču. Při pohledu do zrcadla musím podotknout, že mi to opravdu moc sluší. Pro dnešek sem dostala volno tak se rozhodnu, že se projdu po vesnici a na koho to nenarazím na Lucase s Teodorem. Po chvíli co je pozoruju, tak se mým směrem Teodor obrátí. Skočím hned za roh, málem my přitom srdce vyskočí z těla. Rozklepaně se podívám tam kde byli. Už šly pryč asi si mě nevšimli. Díky bohu.


Osmí den večer se tu v hospodě objevil z ničeho nic Lucas s Teodorem a zas se na mě ptají Henryho, ale ten jim stručně a rychle vysvětlí, že tu opravdu nejsem a poslal je pryč. Kolem 12 sem se šla za Henrym se zeptat jestli bych se mohla jít vyspat, protože sem hodně unavená a on mi to dovolil. Vystoupám do mého pokoje ve druhém patře a hned po otevření mích dveří ztuhnu a vytřeštím oči na postel na které se pohodlně rozvaluje Teodor. Nic neříkajícím pohledem se na mě podívá. Leknutím nadskočím, když se za mnou zavřou dveře. Podívám se za sebe, ale nikdo za mnou není. Pohled vrátím zpátky na postel, kde se už Teodor nerozvaluje, ale nyní stojí před ní. Rozejde se ke mně a zapře se kolem mé hlavy rukama. Dívám se do země.

"Takže tady si se schovávala…………myslela sis že tě nenajdu" pohrdavě se usměje.

"Ne"

"Tak proč si utekla"takhle chladně ještě snad na mě ještě nemluvil, i když z našeho prvního rozhovoru, taky mluvil chladně.

"Protože…." Seknu se. Nevydám ani hlásku. Zvednu hlavu a podívám se mu do očí. Už nejsou tak chladné, ale stále je v nich vztek, ale i něco jiného. Teodor najednou zbystří a začne poslouchat, taky uslyším kroky po schodech nahoru.

"Dito všechno v pohodě?" ozve se za dveřmi Henry. Teodorovi zrudnou oči a na malý okamžik odhalí mohutnější špičáky. To ne. Teodor by ho zabil.

"Všechno v pořádku Henry" řeknu to co nejklidnějším hlasem.

"Opravdu?"řekne nevěřícně.

"Jo, jo" za pár sekund zas uslyším vzdalující kroky, tak to bychom měly. Oddechnu si. Z ničeho nic mi chytil obě ruce a natáhl mi je nad hlavu, kde je chytil do jedné ruky.

"Co to děláš" zeptám se když se nemůžu z jeho sevření dostat.

"Nedala si mi na výběr" v očích mu na Krátký moment uvidím lítost. Šáhne si do kapsy u kalhot a vytáhne malí pergament z nějakým znakem. Přiloží si ho k ústům a zakousne se do jednoho z rohů. Chytne mi zip a blůzy a rozepne mi jí. Stoupne mi na špičky bot abych nemohla kopat. Vezme pergament a položí ho na holou pokožku mezi ňadra. Začne něco odříkávat ve starém jazyce, který neznám. Papírek začne záři a zároveň pálit. Najednou se ten papírek silně rozzáří, že je záře i mimo něj a v jeden moment se do mě uvolní to co je na tom papírku a přestane to, jako lusknutím prstem zářit. Ale ta bolest co s tím vniknutím přišla byla jako by do mě přes ten papír přešel hodně silný blesk a snažil se mě ze vnitř roztrhat. Nevím jak dlouho sem křičela bolesti a vzlykala, ale to co sem pocítila a slyšela, hned jak sem vzpamatovala a začala sem reagovat bylo pevné odejmutí Teodora a jak mi šeptá do ouška uklidňující slova. Začnu se rozhlížet kolem sebe. Teodor sedí na mojí posteli v hospodě a tiskne mě k sobě. Najednou se rozletí dveře do kořán a do místnosti se nahrnou muži v čele s Henrym. Teodor se semnou zvedne a ušklíbne se na ně.

"Je moje" vysměje se jim a proskočí i semnou oknem do chladné noci na prašnou cestu.
01.11.2013 11:34:38
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one