blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

12. Kapitola: Už vím kdo jsem a co sem.

Autorka:Daidilik
Už se setmělo, a údolí se ponořilo do tmy. Všechno co žilo ve dne utichlo, nebo to spalo a nastupuje noční život. Jen u rybníka vesele plápolal oheň a u něho seděly dvě postavy. Ano je to Dita s Teodorem.
"Dáš si ještě" baští opět ryby. Tohle je snad jeho druhá večeře. On je opravdu velký vášnivý jedlík. Zakroutím hlavou.
"Víš, že není dobrý se zbytečně ládovat před spaním" povzdechnu si a založím si ruce na prsou.
"Nepovídej" zvedl se, aby přihodil dřevo do ohně, ale když se posadil, tak si už nesedl na povodní místo naproti mě ale hned vedle mě a to se na mě i namáčkl. Odhodil kosti z ryby za sebe.
"Co bychom teď mohli dělat?" zeptá se mě šibalsky.
"Jak to mám asi vědět" založím si ruce na prsou a odšoupnu se od něj. Očkem po něm hodím.
" Mohli bychom si povídat" přišoupne se ke mně.
"Hmm…… o čem"zase si od něho odsednu.
"Co třeba o nás…….hmm"přisedne si ke mně. Chystám se od něho zase odsednout, ale to už mě chytil kolem pasu a přítisk si mě k sobě "Kam pak…..zas utíkáš" zašeptá mi do ucha. Vrazím mu loktem do žeber a hned se začnu zvedat, ale popadne mě za zápěstí a trhne tak prudce s ním že si z toho lehnu na záda. Hned si na mě lehl celou vahou.
"Teodore………OKAMŽITĚ ZE MĚ SLEZ" zahřmím, začnu se rukama vzpírat proti jeho síle. Když už je mám dobrých deset centimetrů nad zemí. Tak mi je s vítězným úšklebkem pošle k zemi "Říkal si, že si budem povídat" řeknu udýchaně.
"Taky že jo, ale ty bys stále utíkala"
"Když neuteču……."
"Tak tě pustím" sedl si vedle mě, taky si sednu.
"Kolik si zabila upíru" zeptal se najednou.
"Tak kolem šedesáti"
"A démonu"
"Tři" no démoni mi vždycky dávali do těla
"Tři? To není špatný výkon, málokdy mi nějaký lovec zabije démona………..řekl bych že ty po dlouhý době, tak ty nejvíce"řekl překvapeně.
"Cože já" ukážu na sebe.
"Jo, i když tví rodiče se snažili pár jich zabít, ale to se jim nepovedlo a to bojovali spolu.…………Ale ty máš schopnosti po těch dvou, takže se ani nedivím, že si silnější"
"Aha…….. Jak to, že někteří démoni ovládají oheň, jiný zas led či vodu, nebo blesky a upíři nic"
"No upíři sou dobrý na blízko, ale nemají žádné schopnosti, časem se stane, že se ti upíři i přestanou ovládat, ale ti co to vydrží, se stávají zkušeními a silnými, málo kdy se setkáte se zkušeným upírem, protože těch je málo. Ti zkušení dokážou přeměňovat lidi v upíry, pomocí svojí krve a démoni………." Pousměje se, když vidí, že se o to náramně zajímám "Mají celkem pět elementu…….."
"Jen pět" skočím mu do řeči.
"Poslouchej a dozvíš se" zalesknou se mu špičáky, které mu vylezli z pusy "je to voda, oheň, blesk, vítr a zem"¨
"Zažila sem i led, tak jak to, že pět……."
"Dito?!!!" naběhla mu na čele Žilka.
"No jo vždyť už mlčím"
"To bych ti opravdu radil" cukal se smíchy. Nevině se na něj usměju. "Led vznikne, když se spojí vodní element s větrným, ale to démony hodně unavuje, takže převážně používají těchto pět základních"
"Aha takže každý má všechny tyhle elementy?"
"Ne tak docela, ale sou i ti tací co je mají, ale to sou ti na vrcholu. Větší polovina má jen jeden element, ale ten zbytek má většinou po dvou až třech……ti co mají více elementů, mohou vytvořit nový element třeba ten let, ale sou samozřejmě i další"
"Aha……..takže čím více elementů, tím sou silnější" už to chápu.
"Přesně"
"A ti jak sou na vrcholu, ti sou úplně nejsilnější?"
"Jo"
"Sou i nesmrtelní?"
"Dají se zabít, ale de to opravdu dost těžko a navíc se většina vyvraždila navzájem, jen posledních par to přežilo a ti sou roztroušeni po celé zemi, ale stále někde zuří válka"
"Takže jestli tomu dobře rozumím, takže sou to asi nejčastěji vládcové" přikývl "Ale ty si taky vládce………"vytřeštím na něj oči "Takže i ty si čistokrevný démon"
"Ano" zatvářil se hrdě. Zalapám po dechu a zapřu se do něj rukama, abych ho od sebe odstrčila. Kupodivu se mi to podařilo, při zvedání se natáhnu pro katanu.
"Dito…….stejnak mi nemůžeš utéct……..protože si jen moje" najednou začne kolem mě vanout vítr k Teodorovi, ale z vánku se brzo stane vítr a to dost silné, že neudělám proti němu ani sebemenší pohyb. Když ustane tak uslyším za sebou děsiví smích. Takový že mi z něho běhal mráz po zádech. Začala jsem se doopravdy hodně se ho bát, že sem se strachy nechtěla otočit, ale zase mě to něco táhlo. Pomalu se začnu otáčet a pohledem se zastavím na něm. Dlouhé vlasy mu plápolali ve větru jako nějaká vlajka a přitom se mu rýsovali kolem jeho ostrých rysu obličeje. Když otevřel oči tak je měl rudě vínové až skoro černě. Díky svému úsměvu mi ukázal svoje špičáky. Nevědomě začnu ustupovat.
Najednou proti mně vylítne větrná vlna jen tak vyskočím nad ní. Když dopadnu na zem tak už ta vlna je za mnou.
"Do prdele" unikne mi při pohledu na zdevastované stromy za mnou, co jí staly v cestě. Rychle začnu zdrhat do lesa, pač stejnak to nemá cenu proti němu bojovat, když je tak silný, jen kdyby se mi do cesty nepletli liány, které se snažili obmotávat kolem mích nohou. Diky kataně se mi docela dařilo je přesekávat. Jen do té doby než se mi obtočili i kolem rukou. Ty liány se kolem mě začali stahovat, takže se mi hrozně dýchalo a ta katana mi z ruky vypadla.
"Sakra" zachraptím a snažím, se dosáhnou na rukojeť katany, která je zabodnutá v zemi. Sakra já tu zemře, ne nesmím, přece mě nedostanou nějaké liány. Díky tomu že mi dochází, kyslík začnu lapat po dechu. Najednou mi z ruky vystřelí drobné fialové vlasce a přeseknou tu katanu."No do háje a mám kataně" zachraptím, ale v ten moment mi docvakne, že bych těmi vlasci mohla přeseknout ty liány. Ale jak je rozpohybovat, zkouším je pomocí vůle poslat je na ty liány, ale nic, tak začnu prudce škubat tou rukou a kupudívu i ty vlasce se začala hýbat a čím víc jsem škubala, tou rukou tím víc vylétávala do výšky a přesekávala je. Zachvěli se mi podařilo uvolnit celou tu ruku, takže už mi to nedělalo žádné problémy se sama sebe osvobodit. Ted by mě zajímalo jak to dostat i z té druhé ruky, ale nenechalo mě to dlouho čekat a z obou dvou rukou mi vyseli ty vlasce, po pravdě mi vycházeli z prstů, takže jich bylo deset. Začnu se radovat, ale to přejde, když uvidím zdrhat zvířata kolem mně co nejdál od rybníka. Podívám se směrem k rybníku a od něho se rychle valí šesti metrová vlna přímo na mě. Taky se rozeběhnu, ale nestihnu jí utéct, protože se mi pletou do cesty stromy, kterým se vyhýbám. Když mě dožene, ucítím par ran, jak narážím do stromu, než s těch ran upadnu do bezvědomí.
Probudí mě nádherná vůně, pomalu otevřu oči, trošku mě pobolívá hlava, ale to je snad všechno. To co tu tak krásně voní je ryba a strašnou mám na ní chuť. Docela zvláštní sen, pomyslím si. Sednu si, když si Teodor všimne, že sem vzhůru, tak se na mě usměje a podá mi jednu rybu. Vezmu si jí od něho a zakousnu se do ní.
"Pamatuješ si na včerejšek" zeptal se najednou.
"Na včerejšek?, myslíš ten trénink"
"Něco jiného, těsně před spaním"
"Ani si nepamatuju, kdy sem usnula…………ale měla sem zvláštní sen"dneska mám hodně velký hlad už si beru další.
"Sen?"
"Na konci sme spolu bojovaly a mě z prstů pak vyletěli jaký si vlákna" namířím dlaní a prstáma k nebi a v ten moment mi z ní vyletěli vlákna "Cože" vydrmolím a v ten moment mi to dojde, to nebyl sen, ale skutečnost. Proč na mě utočil? Proč, co když se zas o to pokusí. Zvednu se.
"Co se děje" to se ptá ten pravý.
"To nebyl sen………..proč si na mě včera zaútočil" můj hlas nezněl vztekle, ale smutně a to nevím proč.
"Počkej, já ti to vysvětlím" ale to už vlákna letěla proti němu, rychle jim uskočil, ale zasáhlo to jeden strom, který se hned na to rozsypal. Hnedka vytáhl svojí katanu, která hned začala modře zářit. Zase se po něm rozpřáhnu, moje vlákna se kříží s jeho katanou. Najednou mi zmizel přímo před očima, ale nechal tam tu katanu, která stále zářila. Objevil se hned vedle mě. Chytil mě kolem pasu ještě předtím než stihnu zareagovat sem přišpendlená Ke stromu a drží mi obě ruce, což by nebylo zajímaví, jen kdybych dál nemohla ovladat ty vlákna.
"Potřeboval jsem zjistit, jestli mezi ně patříš……."
"Mezi koho" zavrčím.
"Mezi lovce s darem"
"A zjistil si to" nadále vrčím.
"Ano………….a patříš mezi ně"
"Co je na mě tak zvláštního"
"Nepřišlo ti nikdy zvláštní, že jen ty si dokázala zabýt démona"
"Někdy jo, ale měla sem jen štěstí" začala sem sebou cukat.
"To není o štěstí, jen ti lovci co mají ten dar mohou zabíjet démoni, ostatním se to nikdy nepovede a navíc je vás tak málo……………jste opravdu silní, když objevíte svojí skrytou zbraň a to tys jí právě objevila….. Taky mi čistokrevní abychom jak se říká, nevymřeli, tak vás hledáme, protože jen s vámi mužem mít potomky čistokrevné, takže jen proto tě nemohu zabít….."
"Takže ty mě chceš jen kvůli tomuhle………….PRASE……žádní potomkové nebudou, protože já nebudu tvoje šukaj… …."přiložil mi na pusu prst, teď si uvědomím, že se mi jen liány stáhli kolem zapěstí, takže bych mohla zaútočit.
"Ani se o to nepokoušej………protože tě nemám jen kvůli té jedné, ale já tě opravdu miluju" zašeptal mi z boku do ucha a pak mně políbil na krk.
31.10.2013 21:40:05
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one