blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 52%)
Vlkodlaci (5 | 17%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 28%)
Čarodějové (1 | 3%)

11.Kapitola: Už chápu jak se cítili lidé vpravěku. Měli to těžké.

Autorka: Daidilik
"A dál"
"Debil"
"Dáááál"
"Kreténe, ještě řekneš Dáááál a vlastnoručně ti katana skončí tam kde ani slunce nesvítí" zahřmím, ale jakmile vidím že drží hubu tak se sama pro sebe musím usmát. To sem ho teda pěkně setřela.
"Co když neskončím…………DÁL A DÁL A DÁL " začne strašně rychle papouškovat. Vzteky bouchnu a rozeběhnu se s katanou namířenou proti němu na něj. Na rtech se mu rozlil usměv. Přikrčil se jakmile mu moje katana prosvištěla nad hlavou. Odrazem odskočil ode mně a aby se snad přede mnou předvedl, tak při dopadu, když sem mu byla v patách a zuřivě po něm šermovala, udělal salta po zadu, ale i přes to sem ho ani jednou nezasáhla. Což mi přišlo docela líto. Najednou po mě prudce vykopl což sem nečekala a taky sem schytala. Poodlétla sem do zadu a zbytek ke zdi sem jela poctivě po zemi. Do zdi sem to napálila zády a hlavou, což by nebyl takoví šok jako při pohledu nahoru, kdy na mě popadala výzbroj. Sice to bolelo, ale naštěstí to nebyli díky a nebo meče, to bych tu jinač nadávala a nebo už vůbec nenadávala. Hned ze mě začne Teodor shazovat tu zbroj. Viditelně si oddychne když mě najde pod tou hromadou živou "Trošku sem to přepískl, si v pořádku"
"Trošku??? Vždyť mě to málem zabilo……kdyby to byli dýky, tak je po mě……" vztekám se.
"Jak je vidět, tak je ti docela dobře" zvednul mě do náruče vynesl mě z místnosti a nesl mě známou cestou do jeho pokoje. Kde mě položí na postel. Dojde si ke skříni, ze které vytáhne dva stejně velké batohy.
"Co to děláš" zeptám se když se přehrabuje ve skříni.
"Balím jen důležité věci………….nezapomeň si tuhle deku, bez ní zmrzneš a na ručník protože budem u rybníku, takže určitě ho i využijem" šibalsky se na mě usměje.
"Ale nemám tu plavky"
"Copak ty se přede mnou stydíš" hodím po něm polštář co sem měla pod hlavou. Trefím se mu přesně na hlavu, kde mu zůstane vyset. Otočí se na mě i s tím polštářem. Ruzesměju se na celé kolo.
"Ale vůbec ne"
"To se ještě uvidí………ale jestli chceš, tak vezmu peníze a koupíme nějaký cestou" hodí mi nazpátek ten polštář a ještě si tam přihodil další věci, které sem neviděla moc dobře "Neber si toho příliš hodně, protože půjdeme docela daleko" přikývnu a zvednu se abych si taktéž z balila věci. Hned co si dobalím tak vyrazíme.

Cesta byla dlouhá, asi trvala tři hodiny pěšky a mezitím jsme navštívili dvě města a byli i věci přes které bych nepřelezla, takže mě musel přenášet, to první byli srázy, obrovské propadliny, které bud přeskočil a nebo vyškrabal, což vypadalo komicky, protože sem se mu vyškrabala na záda a držela sem se ho jak klíště. Bylo to docela i těžký se ho někdy udržet, když mě stahovaly dolu batohy. A to poslední byli řeky které normálně přejel, jako by ho něco táhlo, což bylo zajímaví, protože jen znám že to přebíhají, ale tohle byl ještě rychlejší způsob jak se dostat na druhou stranu.

Do měst jsme zavítaly nejen kvůli, těm plavkám, ale i jsme se tam najedli a napili. Teodor u mě nešetřil. U toho posledního koupil nakrájený chleba s rohlíky a koření. Nechápu tuhle kombinaci, kdyby koupil třeba k tomu salám a nebo sýr, tak to chápu, ale koření, to si na to posypu koření. Když sem se ho ptala, tak mi to odmítal říct a jediné co sem z něho vytáhla bylo "Neboj dočkáš se" což mi pochopitelně nestačí, ale co se dá dělat, když nechce mluvit.

Po třech hodinách jsme konečně dorazili, nohy mě bolely jak čert, takže první co bylo je že sem si lehla do trávy. Je podezřelé ticho, tak si sednu a uvidím jak Teodor nehybně dřepí u rybníka a pozoruje vodu kolem sebe. Zvednu se a s úmyslem se podívat co tam má tak zajímavého se rozejdu k němu. Zastaví mě jeho natažená ruka dlaní ke mně. Zastavím se a z povzdálí asi jen dva metry. Pomalu aby neudělal prudký pohyb ji dal nad tu hladinu. Rychlím pohybem hmátl do vody a vytáhl z ní menší rybu.
"Chytej" hejkne na mě hodí my jí akorát do ruky. Ta ryba se mi v ní začne kroutit.
"Aaaaa" leknutím jí od sebe odhodím a hádejte kde skončila. Samozřejmě v rybníce. Cukavým a s šíleným výrazem se na mě otočí. Rozejde se ke mně. Při couvání od něho spadnu na zadek.
"Pustila si náš jediný oběd" chytil mě pod bradou a zvedl mi hlavu nahoru. Nevině se na něho usmívám a kulím na něj psí oči.
"Ale určitě chytneš další, si v tom dobrý"
"Co mi jiného zbývá, nechci být o hladu………zatím nasbírej dřevo a rozdělej oheň" vrátí se k vodě a zase si dřepne do loveckého postoje. Rozejdu se do lesa, kde posbírám větve co byli po zemi a nanosím ho na břeh kde z něho udělám hromádku, ale teď je větší problém, jak to zapálit.
"Teodore? Vzal si zapalovač a nebo alespoň sirky"
"Jsme přírodě, přemýšlej jak v době kamenné lidé dělaly oheň"
"To mi fakt fandíš" vezmu dva šutry co sem našla a začala sem je o sebe narážet, ale ani jediná jiskra z nich nevyletěla. Zatímco sem se o to snažila, tak Teodor chytil už osm menší ryb, ale jelikož se díval a tiše se mi smál, tak od něho ryby odplavaly. Za chvíli to vypuklo v hlasitý smích. S mrtvými rybami dojde ke mně. Zašeptal stejnou nesrozumitelnou větu jako v tam ty místnosti se zbraněmi. Z ruky mu vyšlehl oheň na tu hromadu. Podpálil tu hromadu jako by nic.
"Proč si to neudělal rovnou" založím si ruce na prsou.
"Protože sem chtěl vědět jak si poradíš" zasměje se a začne ty ryby napichovat na ručně připravené ošťuráky, které zapíchá k ohništi tak aby byli ryby přesně nad ohněm. Ještě je okořenil kořením, které koupil ve městě. Zachvěli se z ryb linula nádherná vůně. Vypadá to ohromně lákavě. Nevěděla sem že umí vařit, ale teď už to vím a časem to jistě využiji.
"Od kdy tohle umíš" ukážu na opékající ryby nad ohněm. Popravdě sem myslela že vládce neumí si nic k snědku skoro připravit, pač to za něj vždycky někdo udělá.
"Taky sem mývala mise než sem se stal vládcem…………..na ty mise nikdy nezapomenu" usmál se "Někdy bych si je s radostí zopakoval"
"Aha"
"Tahle už je jako první" podal mi rybu když je prohledl. Podal mi jí i ošťurákem, abych se nespálila.
"Diky"zakousnu se do ní a musím podotknout že je výborná "Hele proč nejsi spíše šéfkuchařem………máš to výborný" pochválím ho.
"Kolik jich sníš?" zeptá se mě.
"Maximálně ještě rybu, tahle mě docela hodně nasytila a to ji ještě nemám v sobě"
"Aha čekal sem že sníš minimálně tři ryby"
"To mi opravdu hodně fandíš"
"Nevadí zbaštím je za tebe" mlsně si přejede jazykem přes malé špičáky "Mňam" s chutí se taky pustil do ryby.
"To jako sníš šest ryb" přikývne, pač má plnou hubu "Nepukneš z toho?" zakroutil hlavou. Skutečně za pár minut vedle něho leželo šest koster rybek a vedle mě sotva dobrané dvě¨ryby "Ty toho hodně sníš" řeknu zamyšleně.
"Ani ne, obvykle toho sním víc" pohladí si břicho. Z ničeho nic se zvednul "Tak jsme napapaní a jdeme trénovat" pomohl mi na nohy. Podal mi katanu a sám si vzal tu svojí. Musím podotknout že ta moje katana proti jeho vypadala chabě, pač ta jeho byla taková zvláštní, vylepšená. Ta jeho katana měla ostří do světle modré a byly na ní vyryté nějaké znaky "Mužem?" souhlasně přikývnu.
"A čím začneme?" rozhlídl se vedle sebe a pak zaostřil na jeden strom.
"Už vím…..budeš rozsekávat jablka……..dobrý ne"
"Hmmm…..to jako bude celý trénink o tom že budu pitvat jablka……..čekala sem to trošku jiné" založím si ruce na prsou.
"Neboj jen teďka dneska pitváni a pak ještě něco jiného, zítra půjdeme slabě proti sobě" odběhne k tomu stromu a vrací se s plnou náručí jablek "Ale ještě než budeš pitvat, tak tě naučím par chvatů, jo"přikývnu "Ted dělej přesně to co já" začal máchat tou katanou ve vzduchu, tak sem taky začala máchat, přibližně stejně jako on "To by stačilo, teď bude to lepší……..budu je po tobě házet a ty je přesekávat, jo" přikývnou začal je po mě házet. Ze začátku sem myslela že tu bude hračka, že se stačí trefit a ono se to samo jablko rozsekne, ale byla sem na omylu. Tak za prvé sem ráda, že se do toho jablka trefím a za druhé se mi podaří rozseknout tak na půlku a zůstane mi vyset na té kataně. Za chvíli mi to i šlo, ale to mu už docházela munice, tak si zas vzal tu svoji katanu a rozeběhl se ke mně. Rychle začnu pod jeho útokem couvat dozadu a odrážet jeho útoky. Párkrát do něho i kopnu, ale ani to nepomůže. Zady narazím do stromu, uviděla sem jeho katanu jak se blíží k mému krku, hned sem to zkřížila s mojí katanou, ale to nezabránilo aby se jeho katana pomalu nepřibližovala ke krku. Když už se my moje katana začala dotýkat krku, ale ještě mi netekla krev, tak sem prudce zvedla nohu a kopla sem ho nepřiměřeně silně do jeho partii, tak že kousek i nadskočil. Přitom mu vypadla katana a chytil se za svého malého. V tom trošku vyskočím do výšky a ve vzduchu ho nakopnu, tak že se hnedka svalil na zem záda. Rychle si obkročmo nad něj kleknu s katanou namířenou na jeho krk.
"Vidím že děláš pěkné pokroky…………..pro teď to stačí, nebo spíše pro dnešek to stačí" vydrmolil zničeně a se zvedl, došel k dohasínajícímu ohništi kde se i s nářkem posadil.
"Si v pohodě" vím moc to není inteligentní otázka při pohledu na něj, ale nic chytrého mě nenapadlo.
"Kdyby si měla koule a někdo by ti do nich kopl tak by si nebyla v pohodě" zabručel a prohodil rukama, tak že mu dopadli omylem do klína. Tomuhle se už nedalo nesmát.
"Jdu pro dřevo" oznámím dřív než na mě skočí. I když by se mu to vlastně nemuselo podařit ve stavu v jakým právě je. Ještě se otočím a šibalsky se na něj usměji než vstoupím do lesa, samozřejmě že mu můj úsměv neunikne, takže mi hned oznámil, že ať čekám co v nejbližší době odvetu. Za pár minut se vracím s plnou náručí dřeva. Ani za tu dobu mu nezmizel ten jeho ďábelský usměv, který jasně říká že odveta pro něj bude sladká. Poskládám ty větve na ohniště a Teodor to opět svým plamenometem podpálí. Během toho tréninku mi docela vyhládlo a teď docela silně pochybuji, že by si šel za rybařit, takže teď je lov na mě. No vypadá to hodně bledě.
"Asi půjdu chytit nějakého králíka" Tuto skvělou novinu mu oznámím, hned z toho dostane vytlen, ale popřejeme mi hodně moc štěstí ať ho chytím, povzbudivé, že. Ale o to teď nejde, ten králík na rozdíl od upírů a démonu nehorázně kličkuje a to v lese kde je plno stromů, tak že sem se i s některýma osobně poznala. Když ho chytím tak se naskytne dost velký problém a to, že se tu objevil velký medvěd. Hned poznám o co mu jde a nehodlám se s ním o toho králíka dělit. S jekotem se dám na zběsilí útěk. Na hodně rychlý útěk. Při běhu zakopnu o kořen a letím šipku. Než se pořádně rozkoukám, tak je už u mně a chystá se na mě skočit, rychle udělám par sudů, díky kterým mě mine. Rychle se přetočím na nohy. Začne na mě vrčet, ale v ten moment, taky začalo něco za mnou vrčet, leknutím nadskočím a otočím se za sebe.
"Teodore?!" vyhrknu. Najednou mě popadl Teodor za rameno a zatáhl mě rychle za sebe ve chvíli, kdy přede mnou prosvištěla medvědí tlapa s ostrými drápy.
"Zůstaň tady" přikázal mi a rozeběhne se na toho medvěda. Skočil mu na záda chvíli mu tam visí, jak klíště, do té doby než nevytáhne malou díku a zabodne mu jí do pasu. Medvěd se i s ním postaví na zadní a přepadne na záda, teda přesněji spadl celou vahou na Teodora. Když se z něho ten medvěd zvedne, tak prostě hned uteče, ale Teodor zůstal ležet na zemi. Doběhnu k němu a přikleknu k němu.
"Bolí mě celí Tělo"
"Ani se nedivím, když na tebe spadl medvěd" postavím ho na nohy, ale musím ho podepírat, aby hned neskončil zpátky na zemi.
"To zas budu celej polamanej" zafňuká.
"To budeš" zasměju se.
"To není vůbec k smíchu, co když mám něco zlomeného" opět fňuká jak malí.
"To rozhodně nemáš"¨dobelháme se k ohništi.
"Proč si to myslíš
"Protože by ses už nehýbal"pustím ho na zem, ozval se další bolestný nářek.
"Si na mě tak zlá a já na tebe tak hodnej" zakňourá.
"Jdu ještě něco ulovit, tohle nám nevystačí" vezmu jeden ošťurák a dojdu k rybníku, teda nečekala sem že někdy budu lovit jak pravěcí lidé. Jakmile se ke mně přiblíží ryba tak se jí pokusím nabodnout, ale většinou mi uplave. To samozřejmě není všechno, po celou dobu mě prudí. Když už po několikáté minu, tak vztekle zabodnu ošťurák do vody. Ale něco sem trefila. Pokusím se to zvednout na hladinu, ale je to moc těžké. Do toho mi ten pošuk začne fandit, takže mi to ještě více zjančí.
"Sakra……..sklapni" vyjedu na něj.
"Jen ti tiše fandím……….DO TOHO" zaječí a přitom hází rukama kolem sebe. Až se mi dostane do rukou tak z něho zbudou jen dva malý Teodorové. Pomalu s těží vycouván ven a zvednu i prut nad vodu.
"Ty vole" vyhrknu, když si prohlídnu můj úlovek. Je to obří ryba. Sice je poloviční jak já, ale že sem jí právě ulovila ošťurákem je obdivuhodný.
"Dobře ty" pochválí mě a zvedne se už není tak pomláceny jak se předtím jevil. Dojde ke mně a pomůže mi jí vytáhnout, teda spíše jí už vytáhnul sám, pač by mě zatáhla do vody. Zabil jí a rozporcoval, její kusy napíchal na oštůráky , které zase napíchal nad ohniště, zase je okořenil. Sedl si ale tentokrát ne naproti mně ale vedle mě.
"Šla bych tak do vody, ale……."
"Ale……" zeptal se mě
"Nesežerou mě ty ryby" rozesmál se na celý kolo. Nevím čemu se směje to asi nezná piraně, ty tak dokážou ožrat člověka během chvilky a zbude z něj jen kostra, která jim nechutná.
"Neboj, půjdu s tebou"
"Dobrá, ale nebudeš se mě snažit utopit"
"Neboj" už se z mého úlovku začala linout nádherná vůně. Docela už mám i na ní chuď.
Za několik minut už byla hotová, takže sme jí celou snědly. Stále nechápu že toho tolik sežere a nepukne.
31.10.2013 20:31:45
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one