blackness

387544.gif

Jaké bytosti máte nejraději?

Upíři (15 | 50%)
Vlkodlaci (6 | 20%)
Andělé (0 | 0%)
Demoni (8 | 27%)
Čarodějové (1 | 3%)

10.kapitola: To je jako pozvanka, do přírody?

Autorka: Daidilik
Vrátím se do postele a spokojeně se do peřiny zavrtám. Ať se klidně vyřádí na těch dveří, hlavně, že budu mít od něho klid.

"Cože???"lomcuje s klikou a ono nic.Sama pro sebe se musím usmát "Tys zamknula??? Okamžitě mě pust nebo uvidíš"vyhrožuje mi.

"Copak mi uděláš když ti neotevřu, hmmm……."rozesměji se tak že to i on určitě musel slyšet.

"Chceš to opravdu vědět????" laškuje a přitom to řekne takovým tonem že mi přeběhne mráz po zadech.

"Co bys mi udělal?" řeknu tu s přiškrceným tonem, teď se zas pro změnu rozesmál on.

"To ještě nevím, ale něco vždycky se najde" nasucho polknu.

"Pustím tě, jen když mi nic neuděláš" zvednu se a dojdu ke dveřím, ale ještě před dveřmi mě zarazí jeho odpověď.

"To ti nezaručím"ruku kterou sem měla téměř na klice, svěsím podél těla, ale za chvíli jí zatnu do pěsti.

"COŽE, jak tě mám sakra pustit, když mi něco uděláš" začnu na něj ječet.

"Jak to vypadá, tak ti nezbývá nic jiného než mi věřit a doufat že se nad tebou smiluji, nebo doufat, že se k tobě hold nedostanu" řekne posměšně "Tak jak ses rozhodla"

"No nechci riskovat, tak ti radši……neotevřu, rozumíme si" tiše se rozesmál.

"Myslíš, že potřebuju abys mi otevřela" najednou ty dveře zmodraly a utvořil se na nich takoví povrch jako je hladina. Vynořila se z nich ruka, která se blížila ke mně. Rychle se vzdálím na bezpečnou vzdálenost, což je za postel k otevřenému oknu. Do místností za tou rukou vklouzl celý Teodor, vykulím na něj oči. Jen se na mě usmál, a pak se ke mně rozejde. Vyskočím na rám okna, když je už docela nebezpečně blízko.

"Ještě krok a já skočím" řeknu odvážně a na důkaz svých slov stoupnu si na samí okraj.

"Jak chceš, tak si klidně skákej, holek můžu mít kolik chci, ale bude to…….pěkně dlouhý let" došel k posteli na kterou se rozvalil. Nevěřícně na něj vyvalím oči. Jak tohle mohl jen říct, tak co to tady celou dobu hraje za divadlo "Nebylo by lepší kdyby sis ušetřila ten let, a vrátila ke mně" pokyne mi rukou abych šla k němu.

"Tak na to zapomeň debile, když je jich tolika, tak mě přestaň štvát a běž obskakovat jiné, když jich máš jak říkáš hodně" syčím na něj vztekle. Přitom se pustím rukama, které momentálně svírám v pěst. Pode mnou praskne parapet

"Pozor!!!"společně s kusy parapetu padám dolu musím podotknout že pode mnou je pár pater jen vzduchu. Hned se v okně objevil Teodor, ale to už sem byla na cestě k zemi. Hned z něho vyskočí a letí ke mně, musím podotknout že doslova mě dohnal. Natáhl ke mně ruku.

"Chytni se…….dělej" když vidí, že jeho ruku doslova ignoruji, tak se ještě více natáhne ke mně tak, že mě doopravdy chytne. Párkrát se semnou přetočí než dopadne na zem.

"Si se snad zbláznila ne, víš že ses mohla zabít"vzteká se. Otevřu oči, překvapivě mě opět drží v náručí.

"Nepovídej že by ses o mě bál, vždyť by si mě mohl nahradit za jinou, určitě jich máš mraky" řeknu znechuceným tonem. Nevěřícně zamrkal a jen si povzdechl. Otočil se čelem k hradu.

"To máš pravdu mohl bych tě nahradit jinou, třeba nějakou upírkou, nebo démonkou, ale………." Odrazil se z podřepu a skočil docela vysoko, ale je to stale málo, takže se ještě odrazil než skončil u svého pokoje "Ale asi jen těžko bych narazil na někoho jako si ty" překvapeně se na něj podívám, mlčky mě donese k posteli na kterou mě položí a aby toho nebylo málo, tak mně ještě přikryje dekou. Prostě Luxus na poslední chvíli.prolomí ticho až když vleze ke mně do postele "Skoro všechny démonky a upírky po mě šílí, sou sice hezké a půvabné. Ale po čase je to hodně poznat, že šílí jen kvůli mému postavení, kolikrát sem je pak našel jak chrápou s někým jiným…………"

"Co si s nimi udělal" šeptnu.

"Bud sem je vyhnal a nebo dal popravit, což bylo častěji……..ale o to teď nejde, ještě si je tu neviděla, protože mají většina mise a nebo se to ještě nedozvěděli……..takže jestli chceš být živá a zdravá tak se drž blízko mě, protože se tě budou chtít zbavit"

"Paráda takže po mě půjde dav šílených holek, jestli dobře chápu"

"Jo to s uhodla" mírně se otřesu "Neboj já tě jim nenechám" nečekaně mě rychle obemkne pažemi a než se zorientuji co se děje, tal sem přišpendlená k Teodorovi, který mě hrdinsky objímá, což já můžu zas na oplátku explodovat vzteky.

"TEODORE" zavrčím.

"Co pak je"

"PUSŤ MĚ" převalí se semnou na bok.

"Ne-e" rozesměje se.

"Dito?.........až půjdu pro tu košilku, nechceš něco vzkázat, nebo vyřídit"

"Ty s nimi budeš mluvit" řeknu dost překvapeným tonem.

"Jo, když je potkám"

"Pozdravuj je ode mě a vyřiť jim že je mám rada" řeknu sklesle, stíská se mi po nich.

"Ještě něco"

"Jo….Ještě nikoho při cestě nezabij" zatváří se dotčeně, ale pak se na mě usměje.

"Dobrá přežijí to všichni"

"Diky"šeptnu. Začne mi nějakou melodii pobrukovat do ucha. Nevědomě se k němu schoulím a usnu.

Probudí mě, jak se mnou někdo třepe a přitom mluví "Vstávej, Vstávej" už se chystám na Teodora vychrlit proč mě budí a že chci ještě spát, ale hned na začátku mě přišlo divný proč slyším ženský hlas a ne ten Teodorův. Přetočím se čelem za zdrojem hlasu. Koho to vidím je Blanka s tácem v ruce, který položí přede mně se slovy že jí to nařídil Vladce. Jasně je na ní vidět, že místo toho aby ho položila přede mě, tak by ho radši hodila do obličeje. beze slova odešla a nechala mě tu. Prohlídnu si snídani, jestli není otrávená. Nedivte se, dělala to Blanka, takže bych se nedivila kdyby tam něco přihodila. Když sem se ujistila a doufala že tam nic nehodila tak sem začala snídat a pít. Zrovna sem pila když se otevřeli dveře a nakoukla na mě vytlemená hlava Teodora.

"Dobře ráno jak ses vyspala" zazubí se.

"Dobře dokud si nepřišel" začnu zase pít. Na čele mu naběhne červený křížek.

"Nepovídej a já si myslel že se těšíš na dárek" pravda vidím jen jeho hlavu zbytek není v dohledu. Zostřeně se na něj podívám.

"Vážně a co si mi přines, sem zvědavá jak blecha" řeknu bez zajmu.

"Měla bys být zvědavá, protožeeeeee……….."vstoupí do pokoje přesně před postel, tak abych na něj dokonale viděla "Sem ti přinesl noční košilku" zakuckám se tou limonádou co právě házím do sebe a obsah co sem měla právě v hubě skončí na rozzářeném Teodorovy,který přestane hned zářit. Okamžitě začnu kašlat, neboli dusit se na vlastní limonádě. Hned ke mně přiskočí a jednu mí vrazí do zad. Dal mi takovou ránu že se mi vyrazil dech. Což mělo za následek že se ještě více splašil. Když už normálně dýchám tak přede mě hodí dvě tašky. Nechápavě se na něj podívám a pak do těch tašek.

"Přinesl sem ti toho více jak vidíš, aby ses mohla převléct" v jedné tašce je černá mikina a dvoje kalhoty, par triček. A v té druhé jsou dvě sukně, ta noční košilka a samozřejmě nemůžu vynechat čeho je nejvíce a to jsou podprsenky, kalhotky převážně tanga a jen jedny ponožky. Nevím co si myslí že si budu strkat na nohy a jedny boty na vysokém podpatku a ještě jedny tenisky. Víte proč chlapi vynalezli boty na podpatku? Myslíte si že kvůli tomu, že když jsme menší abychom je dorostli, nebo že jsme v nich elegantnější. To jste na velikém omylu. Je to proto abychom jim v tom neutekli, běhá se v nich hodně blbě, protože se musíte soustředit abychom se udrželi na nohou a neletěli šipku. Zvednu se a odpochoduji do koupelny i s těma taškami.

"Kam to jdeš?" zeptá se mě.

"Převléct" zavřu za sebou a hned zamknu. Přemýšlím co si vezmu na sebe, ale na konec to vyhraje černá sukně, která je mi po stehna a červené tričko. Nazuji se do tenisek a vylezu z koupelny. V náručí držím oblečení, které sem si půjčila na spaní.skládalo se to z vínových tepláků a černého trička. Asi bych ho měla vrátit té uklízečce, od které sem si to půjčila. Podívám se na Teodora, který muže na mě oči nechat.

"Narazil si u nás na někoho" zeptám se ho když na mě už pěknou dobu civí..

"To víš že jo………….potkal sem Megan,Teda si ji opravdu podobná a taky Kelvina,takže sem je od tebe pozdravoval. Teda nebyli nadšený že si u nás, teda u mně. Rovnou sem přidal že dokud budeš u nás tak na ně nezaútočím, a nechám je být" ještě si mě projede chtivým pohledem "Dneska bude úžasný trénink" Utrousí pro sebe, ale slyšela sem to.

"Co budeme dělat při tom tréninku"

"Bojovat"

"Budou už ty díky"

"Dnes ti nechám na vybranou, co si budeš chtít vzít" usměje se.

"Vážně?" rozzářím se.

"Jo" chytil mě za ruku táhl mě za sebou svižným krokem.

"Přinesla ti ráno Služebná snídani" zeptal se mě když přišel k jedním velkým dveřím, které otevřel. V místnosti byla tma jak v pytli. Zvednul ruku a položil ji na výčnělek u zdi, něco nesrozumitelně zašeptal a z ruky mu vyšlehl malí pramínek, který se rychle rozšiřoval podél zdi, tak že osvítil celou místnost.

"No ty vole" vydám ze sebe tak krátkou větu a očima sjíždím celou místnost. Tolika dýk různé velikosti, meče různých rozměru a to tu byly i takoví mackové které byli větší než já a to taky v průměru. Kladiva, sekery "Máte tu hodně zbraní" žasnu.

"Tak vybrala sis" zeptal se mě když si dobrých pět minut procházím a prohlížím si zbraně.

"Umím jen s těma dýkami" povzdechnu si.

"Tak tě naučím i s něčím jiným, hmmm….." mrkne.

"Vážně?"

"Jasně s čím bys chtěla" opře se o zeď. Bez myšlení se rozejdu k strašně hubenému a dlouhému meči.

"Asi tohle" vytáhnu ten meč "Tenhle meč se mi líbí"

"To není jen obyčejný meč, to je katana" opraví mě "Vybrala sis dobře, protože k tobě katana pasuje a navíc tě budu trénovat právě já, moje hlavní zbraní je katana"

"Hmmm…to je zajímaví, ale teď mě zajímá kde budeme cvičit"

"Dneska to bude jiný trénink než včera,protože se vrátíme až zítra po obědě a nebo až večer" řekne tajemně.

"Hmm zní to zajímavě, a co po tu celou dobu budeme dělat"

"Krom toho že tě budu učit s katanou, tak budeme jen mi DVA spolu někde v přírodě…………nezní to úžasně" při pohledu na mě se mu zaleskne v očích.

"Víš že ani ne"

"Neboj bude se ti to líbit" chytne mě kolem ramene a pak i kolem pasa. Zpražím ho pohledem.

"Co tím myslíš že se mi to bude líbit? Jestli myslíš, to co si myslím já, že si myslíš tak na to rovnou zapomeň"

"Jak víš co si myslíš?" zazubí se na mě.

"Protože si děsně zvrhlej"

"To si myslíš že spaní pod hvězdami, cvičení a obstarávaní si jídla je zvrhlí.

"Tak sem se trošku spletla" prohodím rukama.

"Ale jestli chceš tak na to vlítneme hned VEČER" dodá na důležitosti na slově večer a přitom se na mně Ďábelsky usměje.

"Dobrá beru to zpátky si děsně zvrhlej"

"ještě něco" provokativně se na mě usměje.

"Jo si ještě prase" zavrčím.
31.10.2013 20:20:44
daidilik
Fantasy_chimera_353794.jpg

Líbí se vám blog?

Je super (32 | 84%)
Ujde (3 | 8%)
Normal (2 | 5%)
Sou lepší (0 | 0%)
Fůj (1 | 3%)
Fantasy_animal_134590.jpg

Čtete povídky?

Ano (60 | 97%)
Ne (2 | 3%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one